Krokodíl Lyle

Tenhle film je takovým rodinným spestřením času, kdy nevíš co dělat a tenhle film ti padne do oka. Prostě něco na způsob Alvin a Chipmunků, kdy ti dělají v domě bordel, ale zase ti to vynahradí úžasným soukromým zpíváním na střeše. V zásadě je to svěží, roztomilý, zelený film, kde se Lyle snaží aklimatizovat a nebát se zpívat před lidmi a nenaštvat souseda natolik, aby z toho nebyl velký malér. Písnička Top Of The World je fakt skvělá a klobouk dolů nad tímhle úžasným muzikálovým výkonem, který spestřil ten zážitek z filmu. (10.10.2023)

Vůbec by mi nevadila banální zápletka a nudné postavy, to u takového filmu pochopitelně očekávám. ALE pár momentů mě velmi velmi rozčilovalo.  Ten moment překonání strachu a sebe sama a touha nechat zazářit svůj talent před celým světem má vycházet z postavy. Proto ji pomáháme a tlačíme do nekomfortu. Protože sama postava chce zpívat veřejně, chce vystupovat, je to její sen, jen se bojí, že na to nemá, zatímco my "objektivní" pozorovatelé vidíme, že ano. Jenže Lyle po ničem takovém netouží, chce si v klídku chillovat doma se svou rodinou, ne dobývat prkna showbyznysu, to chce jen Javier a pak teda i klučík, aby ukázal fízlům, že není nebezpečný? Jakože někdo, kdo umí zpívat, je automaticky safe? (Koukám na tebe R.Kelly).  A pak ten soud? Speciální výjimka chovat exotická zvířata v domě č. 88. Kámo ten krokodýl zcela zjevně není domácí mazlíček, ale člen rodiny. Tak si vyberte, jestli ho humanizujete a je to váš buddy, nebo je to chované exotické zvíře, oboje zároveň nejde a je to nechutný. A ty písničky byly hrozný sorry no. (21.07.2023)

Film je určený hlavně pro děti, je takovej typicky americký, ale krokodýla jsem si celkem užil. Co mi asi vadilo? Pár věcí by se našlo, třeba to spřátelení rodiny se zpívajícím krokodýlem mě přišlo celkem rychlé, jako mezi tím klukem a krokodýlem to šlo to spřátelení ale s rodiči to bylo moc rychlé. Jinak je to dobrá pohádka, v celku bych asi doporučil víc než mnoho jiných filmů, určitě bych dal asi maximálně čtyři, jenže skrz zdejší hodnocení zvyšuji na pět. (06.03.2023)

Zdá se, že tvůrcům uniká fakt, že konkurenční Paddington funguje tak dobře, protože jeho vřelost a vrozená radost ze života působí absolutně nenuceně a přirozeně. Kámen úrazu spočívá v hlavní šupinaté postavě, přičemž jeho vizuální stránka neumožňuje emocionální schopnosti, které jsou třeba u medvěda typické. Krokodýl v podstatě zúží oči, když se naštve a nebo dělá to, co Kocour v botách, když je šťastný a to je v podstatě všechno. Další zvláštností je, že Lyle sice umí zpívat, ale za to neumí mluvit a to je dosti matoucí, když uvážíme, že umí do různých slavných písniček namluvit text. Krokodýlovi propůjčil hlas Shawn Mendes, ačkoliv absence řeči nutí k zamyšlení, zda jeho hlasový projev byl tak špatný, že nakonec tvůrci požadovali, aby byl němý. Mendes jako interpret schytává od milovníků hudby spoustu kritiky, souběžně ho považují za poněkud bezduchého, i když je fakt, že tady zpívá sakra dobře celou řadu originálních písní. Šoumen krokodýl není ničím jiným než přehlídkou hudebních stylů jako v případě Největšího showmana, ale nepřináší žádnou hloubku. Zdá se, že Javier Bardem se ve svých hudebních a tanečních scénách docela baví, ale to nic neznamená, protože není dobrým zpěvákem ani tanečníkem. Počítačem vytvořená animace Lylea nemá příliš charismatickou osobnost, zvláště když Lyle na velkou část příběhu ztratí svůj pěvecký hlas. Krokodýl šoumen je příliš dětinský pro dospělé diváky a příliš nudný pro malé kluky a holky. Navzdory naprosté šílenosti, na které je celý film založen. A fanoušci Mendese by si spíše měli pustit jeho album na Spotify a udělají lépe. (09.11.2022)

Z těch stovek filmů, ke kterým jsem pro ČSFD překládal trailer, mě Šoumen krokodýl zaujal tím způsobem, že i když jsem ho předem nepovažoval za kdovíjaké filmařské terno, řekl jsem si, že by se aspoň mohl líbit mým dětem. No, a když přišla Pohádková středa v místním kině, vzal jsem je tam za zlevněné vstupné. Výsledek? I když jsem po projekci nebyl vyloženě naštvaný, spokojený jsem kdovíjak nebyl. Nemám rád mísení odlišných přístupů k pohádkovosti. Totiž když na jednu stranu nevíme, odkud se zpívající krokodýl vůbec vzal, a na druhou stranu se tvůrci dětskému publiku snaží na konci snímku vnutit jakési zjednodušené soudní drama, kdy jedna z postav vytahuje pomyslné králíky z klobouku (metafora vzhledem k jejímu povolání?), působí to dost nekonzistentně. Víte, mě u dětského filmu ani nijak zvlášť nezajímá, odkud se ten krokodýl vzal, pokud je za tím nějaká magie, ale v tom případě ať je i zbytek filmu stejně dětsky naivně podaný, bez vysvětlení, nebo tak nějak magicky. Jenže tvůrci nedokázali zaujmout ucelený pohled a výsledkem je rozbředlá směs. Muzikálová čísla jsou málo zapamatovatelná a pokud čekáte, že vám několik hodin po projekci bude znít v hlavě aspoň ústřední písnička, čekáte marně. À propos – pokud jde o film pro děti, objektivní představu o kvalitách filmu získáte, pokud se přímo dětí zeptáte, jak se jim líbil. Syn (6 let) i dcera (5 let) se při něm nudili a nelíbil se jim. Mě jako tátu samozřejmě potěšila krásná Constance Wu a záporák v podání Bretta Gelmana, i když i ten byl za cenu schematičnosti dost odbytý. (1 399.) (05.04.2023)