Drive My Car

Film podle povídky Haruki Murakamiho (tato informace byla v katalogu zatajena, takže jsem jej málem minul). Povídku jsem dokonce i kdysi četl, ale film ji značně rozšiřuje o další zápletky a postavy a má tři hodiny (a úvodní titulky se objeví až po hodině filmu)! Je vidět, že režisér a autor scénáře v jedné osobě je velký Murakamiho fanoušek, protože celý film byl napsán s citem k Murakamiho tvorbě, a klidně bych uvěřil, že celý film napsal sám Murakami. Nechybí všudypřítomná melancholie, ironie a láska k umění. Je to o divadelním režisérovi, co se po náhlé smrti své ženy odstěhuje do Hirošimy a začne v místním divadle nacvičovat Čechovova Strýčka Váňu. Ve filmu je spousta úryvků ze hry, ale vůbec to nenudí, protože postavy, co je při nacvičování svých rolí pronášejí, jsou skvěle napsané a zahrané. (24.08.2021)

Čas od času se snažím obohatit o asijskou kinematografii, a proto jsem se rozhodla pro shlédnutí tohoto snímku, protože jsem na něj často narážela. Jedná se o velmi pomalé, citlivé a zádumčivé vyprávění. Na odkrytí tíživých minulostí postav si musíme déle počkat, ale člověk nemůže být zklamaný. Tento příběh je o útěku, smíření, odpuštění a o naději. Herecké výkony byly velmi dojemné, a i přes velmi dlouhou stopáž, dokázaly udržet mou pozornost až do konce filmu. (21.02.2023)

Ne, nebudu házet superlativy a v hodnocení zůstanu výrazně rezervovaný. Jsou režiséři, kteří adaptaci několikasetstránkového románu úspěšně vměstnají do dvouhodinového bijáku, Hamagučimu se adaptace povídky o jedné desetině rozsahu roztáhla do tří hodin. Zvládl jsem zhlédnout snímek na třikrát a to není dobrá vizitka. Neustále jsem totiž měl dojem, že sleduji šneka, který si vzal dovolenou a opravdu nikam nespěchá. Film se vleče a i když rozehrává zajímavé motivy ohledně uměleckého tvůrčího procesu a psychologická rovina vyrovnávání se s odchodem blízkého člověka je podnětná, na vyšší hodnocení to opravdu nevytáhnu. Celkový dojem: 55 %. Jímá mě hrůza při představě, na kolik by se v rukou režiséra protáhla adaptace nějaké tlusté bichle ruského klasika 19. století. (19.03.2024)

Aniž bych si dopředu o filmu cokoli zjišťovala a četla si popisek, po jeho zhlédnutí, když jsem uvažovala nad tím, co jsem to vlastně viděla a jaký to mělo smysl, mě napadaly věci jako hledání porozumění, pochopení, spřízněné duše. Tedy věci, které se v popiscích filmu objevují. Asi tedy tak nějak dokážu pochopit záměr, emočně mě to ale bohužel nechalo naprosto chladnou. I když jsem se snažila zohledňovat, že Japonci mají asi trochu jinou mentalitu, prožívání atd., bylo to na mě strašně odosobněné, chladné. Mám docela ráda různá filozofování, tady se ale na můj vkus filozofovalo a rozpitvávalo přespříliš, až do absurdna, což by nemuselo být na škodu, zde to ale bylo bez nějakého většího efektu. A nebo se zase přespříliš mlčelo, což bylo v kombinaci s postavami, které po většinu času nedávaly najevo žádné emoce, a s tříhodinovou stopáží, dosti nezáživné, místy až úmorné. Možná kdyby se v duchu toho, že předlohou byla povídka, vytvořilo nějaké kratší dílo, podařilo by se emoce vzbudit lépe. Třeba by zůstalo nějaké kouzlo, pro něž tu s těmi krásnými barevnými záběry krajiny, jíž projíždí červené auto s jedním smutným režisérem, jistě byl určitý potenciál. Takto bohužel zůstal do velké míry nevyužit... (12.03.2023)

Meditativní, melancholické drama, které mapuje divadelního herce a režiséra, který po náhle smrti své ženy nedokáže nadále hrát. Po dvou letech se snaží uprchnout před neuzavřeným vztahem a pocitem viny, což jej svede s novým divadelním ansámblem a hlavně šoférkou, která má také bolestivou minulost. Skrze film sledujeme postupné odhalování všech motivů a postav a jejich budování kladných i záporných vztahů. Celé to funguje hlavně díky preciznímu scénáři, režii a příběhu, který vás odměňuje za trpělivé sledování a spojování si vodítek a díky tomu dostanete hromadu uspokojivých odhalení a rozuzlení. Krásný příběh o dvou zlomených lidech, jeden nikdy neměl dceru a ta druhá otce a krásně to vyspěje v nevyřčený vztah, který jim pomůže překonat neuzavřenou minulost se svými nejbližšími. Nádherná věc, která mě ke konci dostávala čím dál víc, plná skvostných monologů. Jen tak délka občas působí lehce nadbytečně. Opravdu silných 8/10! (07.01.2023)