V nemilosti

Když ne film roku, tak minimálně drama určitě, a v tom případě nejen tohoto roku, jelikož už nepamatuji pěkných pár let, kdy by se mnou nějaké čistokrevné drama tak moc zamávalo. Pro mě se okamžitě stala tato podívaná skutečně naprosto ohromným filmovým zážitkem, který jsem ještě dlouho po závěrečných titulcích vstřebával a rozdýchával, a opravdu mé nadšení z něj se dá jen velmi těžko popsat, natolik ojedinělé a silné je. Samozřejmě k tomuto snímku nemám ani jednu jedinou minimální připomínku, celý film je ve všech ohledech dokonalý, a je tak jen velmi obtížné zvolit, co opěvovat jako první, ale bylo by asi správné začít možná tím největším překvapením, a to naprosto neoddiskutovatelným oscarovým výkonem Sandry Bullock, která sice již dříve dokázala, že není jen představitelkou romantických dušiček v hloupých komediích, nicméně to co předvedla zde, k tomu nemám slov, prostě strhující výkon a ať mě i tentokrát ta slavná Akademie nevytočí, a zaslouženě pošle ,,plešouna,, do Sandřina náručí. Krom Sandry tu pak samozřejmě září i ostatní přítomní herci, ale přeci jen ona je tu před nimi o parník jinde, ale to i díky její skvěle napsané, zajímavé a výrazné postavě, se kterou jsem i přes její čin upřímně soucítil a držel jí palce tak moc, až se mi nehty zaryly do kůže. Dalším dech beroucí součástí této filmové pecky je pak samozřejmě famózní zápletka, která mě od prvních minut absolutně pohltila, neuvěřitelným způsobem jsem jí prožíval, její spád, napětí, jednotlivé události a v neposlední řadě její postupnou gradaci, a to jsem ještě netušil, co přijde v závěru za zvrat, a to se musím upřímně všem přiznat, ten mi naprosto vyrazil dech, během vteřiny mi zaplavil oči slzami jako hrachy, a jen jsem ho hluboce rozdýchával, prostě a jednoduše mě totálně posadil na prdel a ještě hodně, hodně dlouho mi bude rezonovat v hlavě, natolik ohromujícím způsobem na mě měl ten zvrat dopad. Vynechat jinak ale samozřejmě nemohu ani precizní atmosféru, to byla taky pořádná síla a o emocích raději ani nemluvit, jen si vzpomenu na jednotlivé scény a už jsem z toho zas celý roztřesený. V nemilosti je pro mě zkrátka nejen žánrovou filmovou událostí roku, je to film, který by neměl utéct žádnému filmovému příznivci, a já znovu opakuji, jsem nadšen, jsem ohromen, jsem dojat. Bravo!!! (31.12.2021)

Ufff, nevím, jestli to mým současným mentálním rozpoložením, ale tohle pro mě bylo silný. Spoiler: Půlku filmu jsem se bála, že to bude mít blbý konec, bála jsem se, že nedojde k žádné katarzi a bude to jen o tom, že život umí někdy být sviňa.  Můj první dojem z filmu byl silný...čekala jsem nějaký twist díky těm flashbackum, ale tohle jsem nečekala. Sandra je výborná a odpouštím ji i ten botox mezi obočím, co mě trochu iritoval. Ale po delším přemýšlení musím říct, že tu její oběť vlastně nechápu a nedává mi smysl, bylo by daleko lepší a důležitější zůstat se svojí sestrou a odkaz ji to nemuselo dojít hned, tak třeba po měsíci ano... Takže druhý den po shlédnutí snižují hodnocení z 5 na 4, protože nerozumím chování vlastně polovině postav, jak kdyby si úmyslně všichni chtěli ničit životy. (03.01.2022)

Předlohu neznám. Ale myslím, že každej, kdo někdy viděl nebo četl podobné drama, od začátku tak nějak věděl, že a) eden brácha není jako druhý, a b) k závěru se objeví určitá katarze a možná i tak trochu twist. Nehledě na to, jak průhledná pro mě osobně zápletka i vyvrcholení byly, s klidem hodím tenhle film na svůj seznam nejlepších filmů roku, a to hlavně díky skvělé Sandře Bullock (můžeme se prosím pozastavit u toho, že Sandra je narozena v roce 1964?) a samozřejmě klasických postupů: flashbacky ve zpomaleném čase, hudebnímu podkresu, nebo úvodní prezentace postav (např. jeden z bratrů kouří, druhý se stará o nemocnou matku - což vede samozřejmě k expectation subversion). Všechny klišé, které film využívá, ale nejenom že plní svůj účel, ona pomáhají i budovat depresívní atmosféru šedého Seattlu, hlubší psychologické aspekty a samozřejmě závěrečný twist a závěrečné objetí, který nechá diváka v tupém uvědomění si, že právě zhlédl dvě hodiny a ani jedna minuta mu nepřišla zbytečná. Tedy možná kromě postavy Violy Davis. Objektivně tuším film za 4, ale tu pátou přihodím za Sandru. Který je 57! (13.12.2021)

No vida. I Netflix tu a tam přijde s něčím nad svůj snadno zapomenutelný standard. Drama o dávném zločinu a trestu, který nekončí propuštěním, je viditelně vedeno ženskou rukou a dává vzpomenout na univerzální prezidentský citát o tom, že až bude nejhůř, začnou se věci obracet k lepšímu. Zacílení na širší publikum namísto nabízejícího se artového soužení fungovalo, včetně na sekundu přesně dlouhého závěrečného „hug-timeu“. Lze tomu možná vytknout, že se vedlejší postavy zahrávají do autu, ale to je pochopitelné, když se jede sólo. Některé části Sandry už začíná přemáhat gravitace (ne ta s Clooneyem), ale jí to nemusí vadit. Nedůraz na krásu může být osvobozující.. (21.12.2021)

Možná by se dalo rýpat v řetězení náhod, případně lehké předvídatelnosti u některých okrajových dějových linek, ale já nechci, neboť jde z mého pohledu o zanedbatelné maličkosti, které v žádném případě nemají sílu vychýlit stabilně položené základy narativní struktury příběhu. V nemilosti je intenzivním filmovým zážitkem o hledání ztracené rodiny, ztraceného kusu sebe sama. Ne každý je bez viny a předsudky většinou nikam nevedou. To je hlavní poselství a leitmotiv tohoto tíživého dramatu. Pokud dáte filmu šanci, tak vás vezme za srdce a protáhne trnitou cestou jednoho zvláštního životního příběhu. A když se s blížícím koncem rozezní klavírní verze skladby „Everything In Its Right Place“ od RADIOHEAD, zalesknou se oči i toho největšího cynika. Více. (31.03.2023)