Réžia:
Zbyněk BrynychKamera:
Jan ČuříkHudba:
Jiří SternwaldHrajú:
Zdeněk Štěpánek, Ilja Prachař, Ladislav Pešek, Jindřich Narenta, Vlastimil Brodský, Čestmír Řanda st., Jiří Vršťala, Jaroslav Raušer, Valtr Taub (viac)Obsahy(1)
Adaptácia literárnej predlohy známeho spisovateľa Arnošta Lustiga prostredníctvom mozaiky ľudských osudov zachytáva ťaživú atmosféru ghetta, zároveň však ukazuje, že jeho nedobrovoľní obyvatelia ani v neľudských podmienkach nestrácali svoju dôstojnosť a dokázali sa vzoprieť. Úvod filmu predstavuje Terezín ako pokojné a šťastné mesto, ktorého dobre oblečení a živení obyvatelia majú radosť zo života. Je to však iba ilúzia, vytvorená kvôli nakrúcaniu nemeckého propagandistického filmu. Generál SS Knecht vzápätí nariadi transport do vyhladzovacieho tábore. Správa o chystaných deportáciách sa dostane medzi obyvateľov ghetta... (RTVS)
(viac)Recenzie (73)
"Co to je?" "Ovce z Lidic..." Obraz rezignovaných zvířat v ulicích terezínského ghetta lze vztáhnout i na židovské vězně, kteří předstírají šťastný život ve městě "darovaném Vůdcem", přitom však neustále mají sbalené kufry v předtuše dalšího transportu na východ. Kolektivní "hrdina" a vynikající reportážní kamera. ()
Zvláštně natočený film o osudech židů v Terezínském ghettu. Nemohl jsem se celou dobu chytnout a pořádně vtáhnout do děje (i přes vynikající herecké obsazení), až závěrečná, dokola se opakující houkající siréna lokomotivy mě z pasivity vytáhla. Víc se mě od Zdeňka Brynycha líbil film také z období protektorátu - ...a pátý jezdec je strach. ()
Hvězdně obsazený snímek o jednom z nejděsivějších protektorátních měst - o Terezíně. Film je zarámován návštěvou generála, který má zajistit, aby v Terezíně mohlo proběhnout filmování Červeného kříže. Myslím, že zcela správně nesledujeme osud jednoho hrdiny, ale celého ghetta, protože individualismus v Terezíně by byl poněkud zavádějící a líbivý. Tahle forma je pro mě mnohem přijatelnější a opravdovější. ()
Tisíce lidských osudů, uvězněných ve zdech terezínského ghetta. Město, které Vůdce daroval Židům. Láska, naděje, zoufalství, čekání na smrt. A také nekonečnost čísel. Lidé jako čísla. Už nikdy jako ovce! Lustigova literární předloha nabízí silný sugestivní příběh, který se prostřednictvím filmového obrazu stává nadčasovým poselstvím mimo rámec své doby, což může být částečně dáno také použtím ryze moderních prvků (vynikající hudební motivy z pera Jiřího Sternwalda včetně tragikomicky jiskřivé písničky). Snaha nalézt v zoufalé situaci alespoň několik šťastných chvilek se dnes jeví jako tichá, přesto troufalá vzpoura proti totalitní zvůli. Přesný výběr hereckých představitelů na obou stranách barikády – židovské (Štěpánek, Řanda, Brodský, Vinklář, Pešek, Štěpničková a celá plejáda dalších) i nacistické (Prachař, Vršťala) – zahrnuje do svého středu také nastupující generaci mladých v čele s Josefem Abrhámem, Františkem Němcem, Jurajem Herzem i teprve sedmnáctiletým Ladislavem Potměšilem. Mrazivý pocit ze závěrečné sekvence filmu – odjíždějící transport dvou tisícovek židovských obyvatel terezínského ghetta, bez milosti odsouzených na smrt – přetrvává i po opakovaných shlédnutích a zdá se, že jen tak nevymizí ani po bezmála půl století, které již od vzniku Brynychova snímku uběhly. ()
Dokonale podchycená atmosféra (příjezdy esesáků) scénář i dialogy. Čísla, čísla, samá čísla, všude kolem, za každým číslem se ovšem skrývá jeden osud, chodí a žijí vedle sebe, každý jak umí. Někdo vidí naději ve spolupráci a poslušnosti, někdo v odvážných činech a rozhodnutích, ale většina bohužel v pravdomluvnosti Němců, která je pevná jako nanuk v pravé poledne na Sahaře. Einhundertzwei! Einhundertdrei! Pro Němce to byla prostě práce s čísly, když bylo čísel hodně, vyprázdníme, není problém. Tento nadnesený přístup k nelidskému zacházení s lidmi, i když podmínky v Terezíně byly jistě přijatelnější než třeba ve Varšavě, má v sobě i skladba, jež film doprovází a která si rozhodně zaslouží samostatnou hvězdičku navíc. Film může sloužit i jako výborný dokument o terezínském ghettu. ()
Galéria (1)
Fotka © Fresh Film Fest
Zaujímavosti (6)
- Juraj Herz, který působil jako pomocný režisér, byl v době natáčení filmu častým návštěvníkem pražského nočního podniku Alhambra. Tam se seznámil se zpěvákem Rudolfem Cortésem a přemluvil ho, aby ve filmu zahrál esesáka. Bylo to v té době pro diváky dost velké překvapení. (raininface)
- Filmovanie prebiehalo v Terezíne. (dyfur)
- Po filmu Každá koruna dobrá (1961), kde si Juraj Herz poprvé vyzkoušel práci asistenta u režiséra Zbyňka Brynycha, byl již zde plnohodnotnou součástí režie. Např. psal Brynychovi životopisy postav zúčastněných kluků, žijících v ghettu. (mchnk)
Reklama