Transport z raja

Zbyněk Brynych byl typem režiséra, který točí spíš silou vůle než váhou svého talentu a po větší část své tvůrčí dráhy se dal považovat víc za snaživého rutinéra než kreativního umělce (nehledě na jeho normalizační angažmá, kdy si zadal mnohem víc, než bylo nutné). Přesto po sobě zanechal v 60. letech několik snímků, které za zkouknutí nepochybně stojí, a tak nějak zapadají do 60. let coby vrcholné fáze rozkvětu československé kinematografie. Ne, že by film o terezínském koncentráku neměl slabší momenty, netrpěl místy zbytečnou ztrátou tempa nebo logickými nedodělky (vážně by podnikal velitel tábora šťáru proti příslušníkům odboje sám s jediným vojákem?), na druhou stranu atmosféra ghetta a pochmurné očekávání transportu do osvětimského pekla jsou zachyceny působivě a v době, kdy podle internetových diskuzí vzrůstá chuť si nějaké ty fajnovější koncentráčky opět pořídit, nezaškodí si připomenout, co by to v praxi znamenalo (včetně suchého denního hlášení o 300 přirozených úmrtích za den). Transport z ráje osobně považuju za Brynychův nejlepší kousek. Některé rozpačité komentáře a hodnocení jsou paradoxně důsledkem Brynychovy snahy vyhnout se příliš lacinému a divácky co nejpřístupnějšímu sdělení. Tohle drama zkrátka požaduje od diváka víc než jen povrchní pozornost a pasivní postoj. Snaží se (pravda, ne vždycky s ideálním výsledkem) mluvit novým filmovým jazykem a hledat nové úhly pohledu, než bylo zvykem v 50. letech. V neposlední řadě je tenhle snímek přehlídkou mladých tváří herců, které už v některých případech známe jen z vyprávění a v jiných jen jako pány ve značně pokročilém věku. Celkový dojem: 75 %. (05.02.2014)

Z českých filmů o německém protektorátu se tento neřadí k neznámějším, ani k těm nejlepším. Netradiční pohled za zdi terezínského ghetta je vlastně mozaikou malých a velkých příběhů lidí, kteří navzdory otřesným podmínkám a téměř nulovým vyhlídkám neztrácejí obyčejnou lidskou důstojnost. Životy zdejších židů jsou střídavě konfrontovány s natáčením propagandistického nacistického filmu majícího za cíl vykreslit Terezín jako normální město plné spokojených obyvatel, a s vědomím blížícího se transportu smrti. Tyto dvě roviny, absurdně spjaty s jedním místem, nejlépe vystihují trpkost tehdejší reality a název Transport z ráje tudíž ani nelze vnímat jako krutou ironii. Jistá roztříštěnost filmu má pak sice za následek absenci jediné nejsilněji gradující scény, ale pro zobrazení terezínských poměrů v co nejširším měřítku se to ukázalo být ideální cestou. V porovnání s tématicky spřízněnými snímky chybí Transportu trocha toho patosu, který by vám vehnal slzy do očí. Místy až příliš spoléhá na "smrtelnost" místa a občasná statičnost jinak skvělé kamery filmu taky nepřidává. Není však pochyb, že intelektuálové mezi filmovými kritiky by za kvalitnější označili právě Transport z ráje, nikoliv divákům otevřenější Vyšší princip či nedávno v televizi uvedenou Modlitbu pro Kateřinu Horovitzovou. 80% (22.12.2006)

Aj keď som Lustigovu predlohu nečítal, verím, že v knihe bola atmosféra geta vystihnutá vierohodnejšie a desivejšie, ako vo filme. V tejto súvislosti sa mi celkom nenáležite vybavil Veľký útek. Aj v ňom mi zajatecký tábor miestami pripomínal tábor pioniersky. Tu ma obdobným spôsobom rušila skupina mladíkov (Abrhám, Vinklář, Němec a ďalší). Vo filme je niekoľko silných momentov, ale väčší počet hluchých až nevydarených. Dve hviezdičky preto vyjadrujú maximum môjho uznania. (08.12.2008)

Pro některé méně znalé doplním, že natáčení nacistického propagandistického filmu v Terezíně je skutečnost, ten film tam skutečně vznikl a byl i hojně využíván a některé jeho sekvence bývají k zahlédnutí i v některých dokumentech týkajících se holocaustu, nacismu, 2. sv. války apod.. Terezínským transportům se věnuje několik dokumentů, a to i z posledních let. Děj filmu se opírá o skutečné reálie a má tedy i vysokou historickou hodnotu zejména pro mladší generace, které třeba ne až tak dobře doposud znají fakta a souvislosti. (26.01.2014)

Transport z ráje lze nazvat jako komplexnější náhled na terezínské gheto a na protektorát obecně než třeba Modlitbu pro Kateřinu Horovitzovou, která je pro mě mimochodem ještě o kousek lepší a především emočně a psychologický zachází do většího extrému. Velký počet známých tváří a postav obecně je využit velmi příjemně, kdy nikdo nedostává zbytečně velký prostor a film ukazuje všechny možné situace příjemně zkombinované dohromady. Chvílemi na rozdíl od podobných filmů chybí transportu větší množství emocí, působí občas chladně, ale to může být způsobeno i něčím jiným a to citelným odstupem od tématu a snahou o jakousi objektivnost a sledování děje. Osobně bych právě tento film zařadil do trojlístku k Vyššímu principu a Modlitbe za KH a vznikla by tak volná trilogie o válce, která by vystihovala vše potřebné. Češi prostě vždycky uměli a tento film je dalším důkazem... (31.12.2008)