Skratky ku šťastiu

Povídka The Devil and Daniel Webster Stephena Vincenta Benéta není v našich končinách příliš známá. Poprvé vyšla v roce 1937. Její kořeny můžeme hledat ve Faustovi a Washingtonovi Irvingovi, navazující tvorbu v Archibaldu MacLeishovi a muzikálu Scratch. Z filmových adaptací stojí za pozornost film All That Money Can Buy (1941), který adaptuje Benetova Fausta poprvé. A konečně Zkratky ke štěstí? Není to příliš šťastný Baldwinův debut jako režiséra, tahanice s producenty zřejmě chtěly vyústit v druhý Bedazzled. Ale i když je tu all star team, speciálně skvělá ďáblice Jenn Love, tak si povídka bude muset počkat ještě na jinou adaptaci, aby byla dostatečně rehabilitována. (21.02.2017)

Příběh o muži, který musel dostat lekci, aby se dokázal vrátit ke svým kořenům…No, pokud se divák dokáže přenést přes to morální ponaučení a překousnout fakt, že hlavní hrdina ani tak neprozřel, jako spíš dostal strach ze smrti, může si tento příjemný film docela užít. Celou dobu jsou totiž Zkratky ke štěstí úsměvné, navíc nabízí sexy ďáblici Jennifer (která nakonec dostane svůj prostor a vůbec jí role pekelné pokušitelky skvěle sedne) a „neobvyklými“ soudními procesy ošlehaného Anthonyho (konečně jsem si taky mohl užít své 2 oblíbence dohromady a k tomu ještě v přímém souboji). Za mě to bude čistý průměr. (27.12.2013)

Těžko hodnotit. Námět je dělaný vyloženě pro divadlo, co nepotřebuje žádné mimořádné exteriéry a je ve své podstatě zajímavý. Jenže film a divadlo jsou dvě odlišné záležitosti a to, co může být na divadelních prknech naprostá bomba, je ve filmu pouhým šlapáním vody plné klišé a prázdných dialogů. 50% (07.08.2009)

Anthony Hopkins, Jennifer Love Hewitt a Alec Baldwin, to je docela silná herecká skvadra na tak jednoduchou morální historku. Kdybyste to nevěděli, dozvíte se v prvních minutách filmu, že ke štěstí nevedou zkratky a vše je potřeba si tvrdě vydřít a vydobýt. Protože jinak z toho člověk nemá radost. Jenže pak se o tom ještě rozjede příběh na hodinu a půl neúspěšného spisovatele, který se díky řetezu smůly upíše krásné ďáblici, aby ji ke konci filmu po americkém způsobu poslal k soudu, kde se rozhodne, zda ďáblice splnila své sliby. Jako - ponaučení je hezké, herci hrají moc hezky, ale jinak je to celé takové - ploché. Chybí tomu dravější nápad, dopředu tušíte, co se stane a jak to dopadne, takže vás nic neláká držet hlavnímu hrdinovi palce... Zase na druhé straně film nevydírá nemocnými zvířátky nebo dětmi. (29.05.2009)

Adaptace povídky Ďábel a Daniel Webster, sice tak volná, že jde spíš jen o inspiraci, ovšem přes všechny vady lepší než jsem čekal, a kdyby se Baldwin dokázal vyhnout tomu absolutnímu happyendu, možná bych přes všechny vady, které film měl, tu jednu hvězdu ještě přihodil. Baldwin je průměrný jako vždy, Hopkins je výborný, taky jako vždy, a Jennifer Love Hewitt je stejně povrchní jako to, co nabízí výměnou za duši. U každého filmu záleží na tom, nakolik mě osloví, a kolik mi toho poskytne, ať už přímo nebo nepřímo. A tady to možná platí dvojnásob. Kdo čeká zábavu, musí být jistě zklamán, protože komedie je to jediné čím film opravdu není. Žádné vtípky, žádné gagy, žádné pitvoření, žádný humor. Pod hollywoodsky pozlátkovým povrchem je to spíš drama o ceně, kterou jako lidé platíme za zdání úspěchu a blahobytu. Scény v nichž ďáblice obratnou manipulací odvede Stonea od jeho původní touhy být dobrým spisovatelem k pouhému úspěchu, kdy tento jeho úspěch buduje mimo jiné i likvidací jeho přítele, kdy jeho touhy a vztahy vytrvale utápí v laciném, povrchním a nic nedávajícím pozlátku, nebo závěrečné řeči při soudním jednání, to jsou scény u nichž běhá mráz po zádech. Možná film nabízí pravdy prosté, nijak objevné, možná i naivní a podané ne zrovna převratnou formou, ale takové už pravdy jsou a přitom, když se rozhlédnu, jako by se jimi lidé řídili stále méně. Až mě napadá otázka, kolik jich kolem mě asi je, těch co nejspíš podepsali s ďáblem podobnou smlouvu. (12.11.2011)