tick, tick...BOOM!

Andrew Garfield hraje na klavír, komponuje, zpívá, pracuje v bistru, pomáhá vymýšlet marketingové slogany a mezi tím vším poznává, jak může být život „opravdového“ nekomerčního umělce trpký. Celá autobiografie je ještě podtržena tím intenzivním tápáním a nejistotou, co bude po třicítce a Andrew Garfield skutečně ztvárnil Jonathana Larsona velmi působivým způsobem. Do konvenčního muzikálu to má dost daleko, do citlivého životopisného vyprávění, které obsahuje dojemná a dechberoucí muzikálová čísla, zase poměrně blízko. Jeden z těch méně nápadných filmů, který rozhodně stojí za vidění. [80%] (16.01.2022)

Úchvatný muzikál, jehož písně si budu zpívat ve sprše ještě minimálně měsíc. Uznávám, že je to trochu cheesy a kdybych hodnotil objektivně, tak tomu ten plný počet nedám, ale nemůžu si pomoct. Vyvolalo to ve mě dobrý pocit, inspiraci a radost. To je všechno, co od muzikálu očekávám. A bez rozkošného Andrewa Garfielda by byl tenhle film poloviční. 9/10. (24.11.2021)

Lepší jako životopisné drama o strádání tvůrčího procesu "pro stromy nevidím les" bohéma z raných devadesátek než autobiografický muzikál (nejen) o tomtéž. Problém je, že i jako životopisné drama je to přinejlepším tuctové, protože téže jste již viděli bezpočtukrát; a lépe. Muzikálové pasáže dojíždějí především na to, že nejsou "v jednom duchu". A tak je to jednou přepáleně stylizované s tunou magického realismu "kdy náhodní lidé kolem začínají pět", hned na to je píseň realisticky zasazená do běžného dění apod. Je to jak z pěti různě stylizovaných muzikálů. Což ještě umocňuje fakt, že je to drama (a tak trochu mezi řádky i satira) o životě autora muzikálů, ve kterém autobiograficky zpracovává své vnitřní démony i život do písní. A zároveň to je o inspiracích pro kultovní muzikál Rent. A zároveň je to "minimalistický recitál o muzikálu v muzikálu". Dále tomu je na škodu nevyrovnanost jednotlivých hudebních čísel. Je jich sice požehnaně, ale trio (v čele s Therapy, která je v pěti minutách esencí všeho, o co se to snaží po celou stopáž) ční nade všemi příliš dominantně. Naopak zdánlivé slabiny v podobě poprvé film režírujícího Mirandy a zpívajícího Garfielda, jsou překvapivými klady. U Mirandy s výhradou; přeci jen meta rovina "tří plánů vyprávění" byla pro debut těžké sousto, ale převážně to ustál (navzdory rozhárané stylizace muzikálových čísel). U Garfielda pak bez výhrad; je největším kladem. A to zde ostatní rozhodně nejsou jen do počtu. Solidní počin, ale nic památného. (13.12.2021)

Jonathan Larson mi vůbec nic neříkal. Znám akorát muzikál Rent, vím, že to byl obrovský hit na Broadway, ale neviděla jsem ho, neslyšela jsem žádné písně a vůbec jsem nevěděla, kdo ho napsal. Takž tick, tick...BOOM je pro mě takové seznámen s Jonathanem a docela povedené. Byl to ambiciózní a talentovaný snílek, který chtěl dosáhnout hodně věcí, hodně rychle. Muzikálový styl má hodně podobný se Stephenem Sodheimem, akorát má více vypravěčský styl, což mě osobně moc nesedlo. Hudba byla příjemná, herecky taky dobré. Vadila mi tam Vanessa Hudges, na její hlas jsem alergická od dob HSM, ale Andrew překvapil a byl opravdu skvělý. Kdyby to šlo, dala bych filmu tři a půl hvězdy, bylo to lepší než tři, ale ne tak dobré na čtyři. Ale těším se s čím Lin-Manuel Miranda přijde příště, talent a oko na režii má.  (29.12.2021)

Proč je ke změně potřeba katastrofa? Tick, Tick...pár silných songů. Tick, Tick...pár slabých momentů. Tick, Tick...sympatická skupinka bohémů. Tick, Tick...zhudebnění nedělního brunche boží. Tick, Tick... rozpor mezi světem reklamy a umění totálně on point! Tick, Tick...devadesátkový New York je vždycky trefa do černého. Boom...máloco mě letos takhle rozbrečelo. (19.11.2021)