Predátor 2

Pokračování není podle představ a všech očekávání. Stephen Hopkins vyměnil džungli s prostředím velkoměsta LA, Arnolda Schwarzeneggera vystřídal policejní detektiv Danny Glover (který si vedl velmi dobře) a režisér se jako u FREDDYHO v 80. letech soustředil hlavně na technickou stránku, akci a dobrou atmosféru, která ve filmu nechybí a je dobře podkreslena. Pod 3 hvězdy jít nehodlám. (01.10.2011)

No jo, železná logika, Predejtr jedna s Arným vydělal pakatel, tak hurá do dvojky. Problém je, že jí chybí všechno, co dělalo jedničku kultem – nápaditá režie, napětí, atmosféra, dojemně špatný herec, který všemu dodá punc nadhledu. Glover působí dojmem, že se omylem ocitl z klasické drsné detektivky v podivném akčním sci-fi, které je místy až zhulenecky neuchopitelné (scéna s krále Williem je vážně unikát). Vznikl podivný hybrid s příliš kvalitním hercem v popředí a s příliš nekvalitním scénářem v pozadí, který možná může pobavit, ale v žádném případě nedokáže znovuoživit ten neopakovatelný pocit lovné zvěře ve zrádném prostředí... Velkoměsto je možná v jistém smyslu prales, ale jednou vyzkoušené v něm funguje jen na půl plynu a místy až trapně naivně a prvoplánově. (20.05.2004)

Konec školního roku 91/92, sedíme na základce v tělocvičně a koukáme na videu nato, jak kolumbijské a jamajské drogové kartely pustoší do běla rozpálené ulice Los Angeles a predátor masakruje soupravu metra... Dvojku jsem měl vždycky radši, i když tu Arnie (makající tou dobou na T2) zatraceně chybí. A nejenom Arnie. Jakkoli je totiž Bill Paxton (kterého před predátorem zabili i vetřelec a terminátor) k sežrání, tým poldů jinak těžce zaostává za týmem mariňáků z jedničky. Dvorní scénáristé Joela Silvera bratři Thomasové (BOEING 747 V OHROŽENÍ), kteří mají na svědomí i originál, udělali ten nejjednodušší scénáristický tah pro sequely - prostě jen změnili prostředí a jihoamerickou džungli důvtipně nahradili džunglí velkoměstskou, ktrerá si s ní ale nijak nezadá a i sám Harry Callahan by se odsud rychle dekoval. Zůstali stejně příjemně temní, brutální, krvaví, akční a vtipní, zachovali trademarky (i když final countdown je Harriganem přerušen - škoda :), přihodili něco budování mytologie kolem predátora (exkurze do jeho lodi, kde se mezi trofejemi skví lebka vetřelce) a nové zbraně (skládací oštěp, nabroušené frisbee - ve stejném k roce bylo k vidění i v TEMNÉM ANDĚLOVI s Lundgrenem a později ve čtvrtém PHANTASM, aj.) a dokonce přivedli na scénu více predátorů a nechali je projevit lidskému bojovníku úctu. A Stephen Hopkins si připsal svůj nejlepší film. Opět vynikající hudba, chybí jen ta Večerka na konci. Bohužel 35 milionový film vydělal celosvětově pouhých 57 milionů a sklidil vesměs záporné recenze (Ebert ho označil za "hrozivý a ošklivý sen"), takže se Predátor vrátil až o dlouhých 14 let později v Andersonově nudné slátanině AVP. (03.10.2007)

Populace v Predátorově novém loveckém teritoriu značně narostla. El cazador trofeos de los hombres si s oblibou koupí vstupenku do nejvyšší řady na přestřelku jamajsko-kolumbijských drogových gangů s policií a poté si pár přeživších poctivě vykuchá. Svůj zbraňový arzenál rozšířil o několik unikátních kousků, upgradeoval systémy vidění. Ztratil však svoji tajemnost a již ani nenahání hrůzu. Je to takový strejda od vedle s trochu odlišnými zájmy a zálibami. I jeho hlavní pronásledovatel či oponent si od minule lehce pohoršil, už není tolik svalnatý, ale ani příliš charizmatický. A děj se spíš tak nějak plácá na místě. Přes to všechno se ale divák může přenést, buď s pomocí ukecaného Billa Paxtona nebo díky občasným chuťovkám, vyplývajícím z Predátorova hobby. Závěr působí zvláštně. Dobrý lov. 35 miliónů dolarů(rozpočet)/57 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (19.11.2007)

Je tomu už neuvěřitelných dvacet let, kdy jsem na to koukal s otevřenými ústy na stanici Pro 7. Bez rozmyslu bych tomu dal pět hvězd a smlouval o tom, jestli by nešla dát i šestá. Jenže, je tady jedno takové malé jenže. Pustil jsem si to nedávno z nostalgického pohnutí znovu a teprve teď jsem tam objevil tolik chyb, nesmyslných momentů a nelogických zvratů, že by to jednoho od mytologie Predátorů a Vetřelců zcela odradilo. Dříve jsem to ignoroval za a) proto, že mé mladické oko nedokázalo něco takového rozlišit a za b) neuměl jsem německy, nemohl jsem posuzovat nějakou nelogičnost v příběhu, on mě po pravdě řečeno tolik nezajímal jako samotná existence pana Predátora. Nyní chci do světa vykřičet rozčilení, proč sakra je Predátor v tomto filmu vystižen jako takový pomatený přizdisráč? Proč? Proč tupě čumí na nějaké římse, inhaluje kyslík a proč nějakej nejdená? Proč tak málo vydrží, má snad cukrovku? Proč do sebe nechá střílet jako idiot? Proč je to takové zesláblé a nepozorné hovádko boží, když si nechá rozbít mordu od postaršího chlápka (navíc člověka)? Na druhou stranu nelze tvůrcům upřít talent pro ztvárnění atmosféry, zejména v začátcích filmu. Když nyní slyším název Los Angeles, vybaví se mi ten tropický den, hispánec s bílím knírem od heroinu a krvelačný vpád zabijáka z vesmíru. To patří k největší kvalitě filmu, kde ovšem nakonec formu zabil obsah. Tři hvězdy za nostalgii, hekajícího Dannyho Glovera, tradičně hláškujícího Billa Paxtona, ponurou atmosféru. Jinak, kde nic není, ani neviditelná žabí smrt nebere. (31.05.2011)