Tiché miesto: Prvý deň

Už první díl jsem neprožíval, i když mi obecně přišel fajn, nečekal jsem, že by se dal námět víc těžit. Pokračování se stále přehlíženým Cillianem nic nového nenabídl a třetí díl je bída. I přes relativně krátkou stopáž se film vleče a nenabídne žádnou pamětihodnou scénu. Je to nekonzistentní, předvídatelné a bez napětí. Největší pochopení jsem měl pro potřebu si dát pizzu a hlídat svého mazlíčka. Pokud chcete teror v ulicích NY, doporučuji Cloverfield. První den za 4/10, 2*. (09.08.2024)

7/10. Tohle rozhodně není špatný film! To musím na začátek zmínit když vidím, jakou bídu tu od všech dostává. Film neobsahuje žádné laciné lekačky, ale hned několik působivých a originálních scén, kdy jsem se opravdu lekl a napětí se dalo krájet. Třeba ta scéna v zatopeném metru byla skvělá. Postavy nejsou vytvořené aby získávali oscary za scénář, ale jejich chování mi nepřišlo jakkoliv hloupé. Celkově mi stísněné prostřední New Yorku sedlo více, než to otevřené v prvních dvou předešlých filmech a určitě se nejedná o trapný pokus, jak z této značky vydojit co nejvíce peněz. Určitě se nejedná o nejlepší snímek roku, ale že by si zasloužil špatná hodnocení? To tedy ne, protože je na tom vidět, že film se dostal dobré péče. Film je kvalitní, ví co chce divákovi ukázat a za mě se mu to i daří. Takže si to úplně v klidu (nejlépe na nějakém tichém místě) dejte, a na čísla filmu se nekoukejte. PS: Pro milovníky koček film doporučuji ještě více. (01.07.2024)

Hrozný. Quiet Place značka už dva filmy přesluhuje.. ne snad proto, že by ten základní koncept byl pitomej a nedalo se na něm poměrně dlouho stavět. Problém je za mě především v tom, že už od prvního dílu mě mlátí do očí a uší propastný rozdíl mezi tím jak z reality znám sluchové vjemy, fyziku přenosu zvuku, atd a tím co mi filmaři servírují.. Celé to chce nějak sugestivně pracovat se zvukem, ale zrovna tahle práce je zoufale neinvenční a nepřesvědčivá. Pravidla jakými se film řídí jsou až absurdně nekonzistentní a celé to působí uměle a neintuitivně. Speciálně v kulisách polomrtvého města tyhle nedostatky vyplouvají na povrch a září jako neonovej poutač. To město přece samo o sobě vydává obrovské množství zvuků se kterými se dá pracovat a odlišit tak tenhle díl od předchozích co byly spíš "na samotě u lesa". Ale my neslyšíme skoro nic (mít zrovna u tohodle filmu průměrného zvukaře a ruchaře je průser), není s čím pracovat. Pár základních backgroud šumů a tím to hasne. Potvory z vesmíru prostě zase mají své oblíbené hrobové ticho ve kterém můžou zacílit na každý spadlý špendlík. Já navíc nějak nejsem schopnej přijmout skutečnost, že se ty potvory sice honí za každým zvukem, ale nereagují na sebe navzájem a na rušné následky svých akcí. Když svým pohybem něco shodí potvora, tak ten zvuk pro jinou potvoru neexistuje, když něco shodí člověk, je to jak alarm s přesnými gps souřadnicemi... O prakticky nulovém příběhu, velmi chabé práci s postavami a patetickým pokusem o vytváření vztahu s divákem ani nemluvím.. Jedna hvězda za kočku a pár fajn obrazů, jinak je to břečka. (07.08.2024)

Asi takhle, když si cápka dřív všimne, že z pneumatiky uniká vzduch, než toho, že jí auto drtí nohu, tak to o něčem vypovídá. Bohužel mi přišlo, že film se přesně nesl v takovéhle atmosféře, kdy postavy mají úplně nesmyslné priority a nebýt v hlavní roli, jsou už dávno mrtvé a ti, co se chovají logicky, prostě umřou. Protože asi takhle, o motivacích postavy Lupity Nyong'o víme jenom to, že má kočku a chce pizzu. A na tom je postavený celý film a její celé rozhodování. Nabízí se tu hromada věcí, ale prostě ne... No co... aspoň Joseph Quinn se snažil. Jinak to není nějaké extra světoborné. Jo, technicky pěkné a v jednu chvíli mě to dokázalo zasáhnout jako jednička (protože to udělalo přesně to samý (ten brácha s malou ségrou), ale hned to zapadlo), ale jinaik se mi to snad i okamžitě začalo vykuřovat z hlavy. Hele, sorry, ale tohle fakt nedokázalo chytit. Tohle ždímání původního nápadu už stačilo. Příště udělejte třeba Hlasité místo, prosím. 5,5/10 více ZDE: (23.07.2024)

„Jednou nohou v hrobě... teď už tam má obě!“ Tiché místo jsem prožíval a ještě týden poté chodil do krámu naboso a při sexu se bál si i jen uprdnout, natož heknout. Ve dvojce už jsem mohl dupat jako slon a hulákat jak na lesy, protože pidloocí ušatci byli přežraní lidského masa z jedničky a tak vždy trvalo půl hodiny, než otráveně přilezla aspoň jedna příšera. Ale mělo to spád, odbarvenou Blunt a její houževnaté ratolesti, o které se při troše dobré vůle dalo i bát. O koho jsem se měl bát v Quiet Place: Day One je mi záhadou. Snad ne o Samiru, zpruzenou umírající paní s divnou kočkou, rakem a už měsíc prošlým datumem spotřeby? O ňoumu Erica, událostmi smýkaným jak hadr po podlaze? V posledku snad o tu kočku zelenoočku, které sadista Sarnoski nechal vyříznout jazyk, pročež za celý film ani jednou nezamňoukala? Bah. Dvě hvězdy za davovou paniku v N.Y. a hordy ušatců šplhajících po mrakodrapech a terorizujících ulice, protože sežraných Američanů není nikdy dost. (19.08.2024)