Krvavé pomaranče

Hořká, otřesná černá satira. "Starý svět umírá, nový bojuje o narození. Nyní je čas zrůd"(Gramsci). Současně probíhají děje: pár důchodců zavalených dluhy zkouší vyhrát taneční soutěž a pak všechno vzdá, ministr hospodářství je podezřelý z daňových úniků, šestnáctiletá dívka s připravuje a má první sex a pak znásilněna sexuálním zvrhlíkem, syn důchodců, mladý právník se zkouší vyšplhat po společenském žebříku.Hledání optimismu proti životnímu chaosu. (22.07.2022)

„Braňte se, sakra! Nikdo vás nezachrání. Musíte sama! Spravedlnost prostě neexistuje, tak ji vezměte do vlastních rukou.” - Provokativní francouzský film Oranges sanguines by klidně mohl mít podtitul „Žijeme ve zkurvený době”. První dvacetiminutovka je na můj vkus místy poněkud rozvláčná a možná trochu moc ukecaná, ale pak děj dostane nečekané grády. Rozhodně zde není nouze o dramatické okamžiky, některé scény jsou opravdu drsné a poněkud zvrácené. Nechybí ovšem ani černý humor, který působí nevybíravým až bezostyšným dojmem. V kombinaci s peckózním soundtrackem to má fakt koule. (80%) (14.07.2024)

Ani som nestihol po včerajšom pozretí hodnotiť a v Pensylvánii už máme krvavý pomaranč. Žijeme turbulentné časy, v ktorých podobné filmy prekvapia asi málokoho. O momente prekvapenia píšem hlavne preto, že snáď polovica stopáže sa drží v konverzačnom štýle, keď zrazu nečakaná situácia úplne zmení žáner. Ľavicová pocta Pulp Fiction namiesto Willisa obsadila francúzsku Hayley Atwell a nechala Umu Thurman s Travoltom až príliš zostarnúť. "Ženy po menopauze ten feminizmus prejde." Nebyť Östlunda s lepšími satirami, hodnotím aj vyššie. (14.07.2024)

Koně se také střílejí šmrncnuté Pulp Fiction a Vivaldim, se vší něhou, brutalitou, inteligencí, výsměchem i grácií, všemi možnými i nemožnými kalými i nekalými způsoby účtující s "časem zrůd", odlidštěným systémem korupce, mamonu, bezpráví, lhostejnosti a zvrácené argumentační logiky, a nabízející na moha rovinách poctivě vybojovanou ryzí satisfakci a někdy dojemné a někdy škodolibé uspokojení. Naprosto okouzlující, osvobozující, rafinované dílo s přímočarým sdělením. ***** (Be2Can, Edison, s R., Lí a O.) *~ (07.10.2022)

Takměř celý film jsem seděla v údivu a čirém šoku. Chvílemi jsem vůbec nechápala proč se lidi smáli a měla jsem pocit že jsem divná a přišla jsem o veškerý smysl pro humor (možná to bylo také tím, že to byl můj sedmý film na pořadu dne v Cannes), ale to byl tak těžký film, že mi trvalo strašně dlouho to zprocesovat. Já například miluji Tarantina a jeho černý humor, ale todle bylo pro mě naprosto nové. Francouzi se zjevně ničeho nebojí. Po filmu jsem měla velmi smíšené pocity ale hned ráno poté a doteď na to vzpomínám, jako na krásný a uspokojující film. A to jen díky poslední sekvenci, kdy naberete novou naději žít, tento film je v podstatě jedna velká oslava Karmy a spravedlnosti, i když lehce brutální. (06.08.2021)