Párty Hárder: Summer Massacre

Problémem dvojky Párty hárd je, že šla do široké distribuce. Ne, že bych to Martymu alias Řezníkovi nepřál – naopak, je fajn, když někdo rozčeří zkažené vody české komediální kinematografie. Jenže trochu postrádám tu odvahu, se kterou kdysi na koleni natáčel své starší projekty. Kamarád se vyjádřil, že zatímco jednička byla dekonstrukcí teenagerovské komedie, dvojka je její rekonstrukcí. Dalo by se pod to podepsat. Nechci moc spojlovat, ale snad nebude na škodu, když si postesknu nad o něco menší úrovní nekorektnosti a nechutnosti. Ano, pořád se tu řeší fekálie a nechutnosti, zároveň se tu ale objevuje něco, co k Martyho filmům tak úplně nepatří, a sice to, že dobré postavy jsou odměněny a záporné potrestány. Takže zatímco ve starších dílech z produkce ZNK dostávaly hlavní postavy plnou palbu a měly až absurdně nespravedlivou smůlu (znásilnění úchylem, zastřelení v obchodě, udušení se kozím chlupem, pomočení vlastním otcem), tady už přichází ke slovu moralizace a trestání skutečných zlořádů (v tomhle případě parta tetovaných hajzlů, co dětem prodávají fet). Neříkám, že je to nutně špatně samo o sobě, ale konzervativní Pohlovi fandové tohle možná úplně neocení. Oproti jedničce tedy slabší kousek, ale určitě někdy zase rád kouknu. (1 385.) (23.08.2022)

Zatímco minulé Řezníkovy filmy jsou pro mě (až na Deprivační staniol) čistý průměr, tady si sedlo prakticky všechno. Perfektní balanc debilního humoru, ujetého příběhu a geniálních hlášek. Naposledy jsem se v kině takhle upřímně zasmál u Vyšehradu a Mimořádné události, které však byly oproti tomuto šílenství ještě hodně slabým odvarem z heřmánku... Nutno říct, že pokud jste (konkrétně) s Tomášem a jeho tátou neprožili camea v minulých snímcích, asi tak úplně nedoceníte jejich vývoj a různé drobné odkazy do minulosti (třeba srbské lidové milice a podobné srandy), ale i tak si troufám říct, že tohle je nejlepší česká komedie za poslední roky. A to nepřeháním - minimálně za sebe. P.S.: Nebýt brilantního camea Standy Lukeše v roli otylého burana dujícího na lesní roh, jehož herecký talent ocenili spontánním potleskem všichni přítomní členové štábu, film by stěží atakoval 80% hranici hodnocení. Takhle jasných 5*. Nechť Standova hvězda stoupá k výšinám. (04.09.2022)

Martyho kreslené vtipy sestavené do jednoho naprosto neuceleného snímku. Jako příznivec říkám, že je škoda, že nedokáže dát dohromady scénář, který by formou vyprávění (nikoliv obsahem proboha...) překonal 9. třídu ZŠ. Nehledě na tak hrubé a zjevné filmařske chyby. Kdyby to bylo jenom na YT, člověk by to přehlédl a prominul. To, že dostal Party Harder na plátno, je pro mě záhadou. (19.06.2023)

More of the same? Dalo by se to tak říct. Ale zároveň je nutné dodat, že to vůbec nevadí. Marty Pohl slíbil profesionálnější film při zachování osobitého přístupu a smyslu pro humor a to taky dodal. Párty Hárder má sice pořád pár technických nedostatků (hlavně zvuk), už však vypadá jako film, který může jít do kina. Je velkolepější, dramaturgicky sevřenější a zároveň zůstává stejně sympatickou hovaďárnou jako minule. V partě hlavních hrdinů proběhlo pár změn, důležité ale je, že na Mácháči na ně čeká jedna šílená situace za druhou a nikdo z tvůrců se nedrží zkrátka. Párty Hárder opět nabízí směs odporných, vulgárních a urážlivých scén, které jsou naštěstí pořád vtipné. A u některých momentů člověk kroutí hlavou nad tím, kam až byli Pohl a jeho tým schopní a ochotní zajít. Díky větší filmovosti a evidentně i profesionálnějšímu přístupu to celé drží lépe pohromadě. Zároveň je však evidentní, že spousta materiálu skončila ve střižně a část fóru není úplně dotažená k důstojné pointě a jednoduše vyšumí. Na druhou stranu je důležité říct, že těch fórů tady najdete takové množství, že když vás nějaký nepobaví nebo u něj máte pocit, že mohl být lepší, budete na to myslet maximálně tak patnáct vteřin, protože pak přijde na řadu další fór. Potěší, že se sequelem se tvůrci posunuli k větší profesionalitě, ale ještě víc fajn je, že i přes tu profesionalitu zůstávají stejně osobití jako minule. Lepší jak posledně. A chci víc. (25.06.2022)

Martin Pohl alias Řezník se po třech letech vrací se svými slavně neslavnými hrdiny z prvního úspěšného filmu Párty Hard. Za své další působiště si vybrali Máchovo jezero, kde se pořádá hudební festival Summer Massacre. Hned po příjezdu do kempu začnou mít naši obšourníci, Miky (Jiří Bohatý), Tomáš (Daniel Žáček) a Poulíček (Adam Ernest) menší problémy: strýci jednoho z nich a současně majiteli kempu se moc nezamlouvají, dívky nedorazily v hojném počtu, jsou terčem posměchu již utábořené partičky, jejich příbytek ze všeho nejvíce připomíná zchátralé doupě a nejtlustšího z nich začne zlobit anální otvor. Najdou se i pozitiva - Poulíček si vyléčí své akné, úřaduje zde perverzní doktor, co má přátelský přístup, a pořád je šance na dobrou pařbu. A jestli je výskyt Martina Kociána coby speciálního hosta na diskotéce pozitivem či negativem, to ať si každý přebere sám. Zvěsti o tom, že Martin Pohl vyměkl a navždy nezůstane jen u extrémností pro otrlou mládež, se nakonec ukázaly být tak nějak nadnesené. Pravda, i když to nejextrémnější už má v podstatě za sebou, má stále v zásobě dostatečnou propagaci fekálního až zvráceného humoru. A to příznivce jeho humoru stále dokola baví. A hlavně, žádný z českých filmů, kde korektnost přece jen stále sehrává podstatnou roli, se jeho mimořádně se vymykající tvorbě ani nepřibližuje. Koncept předchozích eskapád je v podstatě zachován. Ubylo ale amatérismu a do popředí šly prvky tvůrčí vyzrálosti, které předchozí film postrádal. Zklamáním je nulová nahota, jedno, nanejvýš dvě obnažená poprsí přítomných slečen a kojící matka s neovladatelně stříkajícím mateřským mlékem tvorbu hustého spermatu nedělá. Extrémní scény, tedy především fekál na různé způsoby, se na diváka valí postupně. A perverzní doktor v akci na diskotéce rozhodně nezklame a dostojí své perverznosti. Některé scény jsou natočeny bez explicitnosti, načež by filmu pomohlo úplně dominovat v extrémní nechutnosti, kdy by si divák nemusel domýšlet (intimní) detaily zdravotním problémem stiženého rekta, případně dalších drobných detailů. Pokračování nabízí široké spektrum humoru a humorných situací. Pohl tímto dokončil svoji etapu jistého druhu filmového umění prostřednictvím tabuizovaných témat, na která si jeho jiní tvůrčí kolegové netroufají. A už je tak trochu cítit, že už dál není kam moc zajít. Nastalý tvůrčí odpočinek napříště jistě přinese něco svěžího. Že by Řezník náhle začal se seriózní tvorbou, tak na to raději nemyslet. 8/10 (14.03.2023)