Párty Hárder: Summer Massacre

Velkolepá jízda z dílny Mártyho Pohla, která ukazuje vysokorozpočtovou produkci o jednom žhavém létě, třech nadržencích, spoustu mokrých kundiček, rybí lidi a nekompromisní, i když proti minulému dílu poněkud vymněklou dávku humoru. Poněkud vytvrdlé jsou ale čuráky zúčastněných týpků, neherců, kteří si to evidentně opět užili, i když teď v prostředí poněkud méně punkovém, protože jak Řezník Márty povídal, najednou si museli všichni zvykat, že je kolem nich víc lidí, než při Párty Hard. Každopádně opět nahláškovaná jízda, která se jen tak neokouká. A The Tap Tap opět ukazují, že jsou skvělou skvadrou lidí, kteří si ze svého handikepu dělají jednu obří prdel. Klidně bych teď očekával spin-off o Shit Párty aka Táborových lidech. 80% (13.03.2023)

Není to takový brutální úlet jako první díl a je tu znát i profesionálnější filmařská práce, ale pořád je to hradcoreová kanálová zábava, ve které není nouze o zvratky, štěnice a sračky, což vše tvoří kulisu ústřednímu motivu a to touze si zapíchat. Neměl jsem tu větší problém a potěšila i epizodní přítomnost české grindcoreové legendy Gutalax. Ostatně kde jinde by měla tahle kapela zahrát, když ne tady. To jsem zvědav, s čím přijde Řezník příště. 80% (14.03.2023)

Očekávání byla velká, protože u jedničky jsem se v kině nasmál, jako dlouho u žádného filmu. Ačkoli domácí atmosféra se ke sledování Pohlových nechuťáren příliš nehodí, myslím si, že ani v kině plném rybích lidí  by to tentokrát nebyla taková jízda. Tužba hošanů po prázdninové souloži je po chvíli hodné otupující. Moc tomu nepomáhá, že se tu recyklují postavy z jedničky. Je to jako škytající fichtl, který občas naskočí, ale po chvilce mu vždycky dojde pára. (22.03.2023)

mnohými do nebes vynášená Party Hard mě před třemi roky (skoro na den přesně) dost nebavila a na její tvrdší pokračování sem se tak úplně netěšil. K mému velkému překvapení se ale dvojka dost povedla. Nejen, že má atributy opravdového filmu a ne amatérského videa (jakkoliv to u jedničky bylo pochopitelné), ale hlavně ve všech směrech funguje mnohem lépe. Tu a tam se sice objeví nedotažený fórek, ale nijak to nevadí, stejně jako nevadí, že Marty Pohl oproti jedničce ubral na nechutnostech a vulgárnosti. Ne snad že by tyhle dvě věci zmizely úplně a Party Harder se tak mohlo v klidu promítat ve školkách, ale jejich mix je tady mnohem zábavnější. Po zásluze jedna z nejlepších českých komedií loňského roku. A vlastně ne jen těch českých...70% (15.03.2023)

Vkusná, jemná, svěží letní romantická komedie o strastech dospívání pro celou rodinu, milá k divákovi, prodchnutá laskavým, decentním humorem a sofistikovanými filosofickými moudry, tu nebyla nejmíň deset let. A předtím taky ne. Až náhle hvězda neoliberálně inkluzní kinematografie - Márty, jenž ve svých dílech zcela v souladu s tak pokrokovou asimilační ideologií progresivního světa nechává bezelstně zazářit rozličné tolik diskriminované postižené menšiny, ať už tělesně, mentálně či pohlavně deformované, ztvrdnul ještě víc a oblažil cinefilní svět touto veskrze něžnou audiovizuální alegorií. Alegorií, která zahřeje na duši snad každého zaníceného mravokárce s dokonale ukotveným morálním imperativem, ortodoxní křesťany, zarputilé třicetileté panny z neomarxistických neziskovek a zejména pak skalní funoušky Mádla s Kokotkem, co by je nejraději viděli jako hlavní chod na dánských stolech. Když byl Márty ještě hárd, predickoval jsem, a vsadil bych se s kýmkoliv o své anální panenství, že tohle žádný z banditských Cinezmrdů nikdy neuvede, ani kdyby sodomističní libtardi z Evropské Údie (soryjako, mám rýbu) prohlásili i zoofilii a pedofilii za zdravě neškodné odlišnosti s právem na sebeurčení. No, vzhledem k tomu, že jsem si dneska takhle v hlavním vysílacím čase pyšně nakráčel do Cinemathiefy, by mě teď asi dost bolela prdel a naděje, že jednou budu konečně moci dědit po své zaregistrované ovci se rapidně zvýšila. V obležení všech těch zádumčivých intelektuálů na opravdu nedůstojné balkónové burze (Cinezmrd sice jo, ale ocaď pocaď) mi Márty nestihl říct, kolik čuráků musel vykouřit, avšak poté, co zcela vkusně a oprávněně poslal do piče českou „populární hudbu“, a jednička, na jejíž předpremiéře jsem byl tenkrát ve vesnickém sqoterském kině, které normálně slouží jako veřejné hajzly, rekordně deflorovala Tytrubko, než to nějaký soudruh nahlásil a jiný soudruh přičinlivě zcenzuroval, někdo zjevně konečně ucítil nesmírný potenciál nadějného tvůrce. Takže neváhejte, oprašte klystýry, progelujte sadu na kolonoskopii, vražte si do bradavek sichrhajcky, sjeďte lajnu nějakých těch býčích hormonů, nezapomeňte si kolostomické pytlíky a chutě vyražte i s dětmi (ti malí zmrdi si to bezesporu zaslouží) do kina, dokud to neuvidí nějaký ten eurohujerský Koniáš s pečlivě vmanipulovanou představou, že život je krásný! Čeká vás tam poctivá porce přes hranu přepadlé, veskrze zábavné, v detailech dokonalé a na všechny ty neherce a nerežiséra naprosto profesionální filmařiny. Filmařiny roztomile košilaté, tedy pokud vás u košil neiritují připosrané lemy. A jak už to ve svěžích letních romantických komediích bývá, vše dobře skončí a zapíchá si úplně každý! Tedy každý, kdo není příliš pynktlich na nějaké ty konvenční otvory a praktiky. Těším se na Párty hárdest, všechny zúčastněné už to nebude tolik bolet jako nasucho, cestu mají evidentně víc a víc progelovanější. (19.06.2022)