Woodstock 99: Peace, Love, and Rage
Réžia:
Garret PriceHudba:
Noel HoganHrajú:
Carson Daly, Jonathan Davis, Dexter Holland, Jewel Kilcher, Moby, Fred Durst (a.z.), Wes Borland (a.z.), Joan Baez (a.z.), Lance Bass (a.z.), Jason Biggs (a.z.) (viac)Obsahy(1)
Woodstock 99. Trojdňový hudobný festival, ktorý propagoval jednotu a kontrakultúrny idealizmus podľa vzoru pôvodnej udalosti z roku 1969, ale namiesto toho skončil výtržnosťami, rabovaním a sexuálnymi útokmi. (Arsenal83)
Videá (1)
Recenzie (43)
o existenci Woodstocku 99 sem do včerejška neměl ani potuchy a i když souhlasím s tím,že je lehce zvláštní pohlížet na 22 let starou akci optikou dnešních woke "pravidel",tak tahle akce byla extrémní prasárna i podle tehdejších měřítek.Organizačně těžce nezvládnuté a síla davu nakonec udělala svoje.Organizátoři si nicméně i dnes myslí,že to bylo celé vlastně fajn a za negativní auru může MTV...80% ()
Jak trefně poznamenala novinářka Maureen Callahan na konci dokumentu – otázka není, jak se to mohlo stát, ale jak se to nemohlo stát? _ Když se Woodstock organizuje na bývalé vojenské základně a line-up tvoří k výtržnostem burcující nu-metalové kapely proložené každý den jednou (!) zpěvačkou, na které publikum tvořeném většinově bělošskými kluky-čerstvými dvacátníky z vyšší střední třídy – pořvává "ukaž kozy", tak to asi úplně feel-good mírová akce nebude. Nýbrž esence kultury znásilnění, doby, kdy se hudební progresivita změnila v agresivitu prolezlou mizogynií a homofobií. _ Je to odzbrojující dokument o události, která mě děsila byť jen jako pasivní účastnici přihlížející tomu v bezpečí domova 22 let poté. ()
Velice zajímavý a obsáhlý dokument o jednom z největších festivalových fiasek všech dob. Ano, někteří mluvčí jsou bohužel dosti "poplatní době". Nazírat na události z roku 1999 optikou světa v roce 2021 je takové dosti ošemetné. Obzvlášť z reportérky magazínu Spin jsem chvílemi vážně rostl. A Moby se svým monstrózním egem byl vskutku kouzelný. Nutno však poznamenat, že hovad v řadách návštěvníků byla zjevně spousta, a hlavní problémy festivalu jsou zde podchyceny dobře, když se oprostíte od toho balastu. Nebýt toho až zbytečně "woke" komentáře, bylo by to za plný počet. ()
Přirovnat Woodstock 99 k Pánovi much je urážkou Pána much. Tam se klucí aspoň snažili, tady by ani tisíc lastur nepomohlo. Vůbec jsem netušila, že něco jako Woodstock 99 vůbec proběhlo a dodnes jsem pod tím pojmem viděla jen květiny, čelenky, mír v duši a hudbu v srdci. Dvadesátej devátej není to stejný jako šedesátej devátej a zavřít 400 tisíc mladých lidí (většina vynervená po konci školního roku) do vybetonovaný vojenský základny obehnaný ostnatým drátem při vysokých letních teplotách a k tomu jim pustit největší rockový a metalový pecky plný agrese a čekat, že budou poklidně sedět na rozpáleným betonu a vplétat si květinové věnečky do vlasů je víc naivní než myslet si, že ti zavolá, i když nemá tvoje číslo. Jasně, když hlavní hvězda festivalu Fred Durst zpívá song Break Stuff a nabádá masu nevybitejch kluků k ničení, nepřidá to na mírový náladě a kluci celý divoký z týhle agresivní motivace a z toho množství nahatejch holek, který doposud viděli jen v hlubokých představách začnou ničit věci, zapalovat věci, obtěžovat (ne-li hůř) dámskou část osazenstva, rabovat a prostě páchat zvěrstva. Problém není dle mého na straně zpěváků a vlastně ani na straně fanoušků aka „young white males“, ale na straně organizace. Nechci vůbec zúčastněné fanoušky omlouvat, ale vsadím se, že tam většina nešla s úmyslem ničit a ubližovat, ale byli k tomu více méně dohnáni právě šílenou organizací a všeobecnou anarchií. „Why are you destroying that wall? “„Why not? That’s the real question.“ Organizátoři měli tohle předpokládat, festival byl žánrově nevyváženej, nedostatek vody, sanitárních zařízení, bezpečnostního personálu, předražený jídlo a voda a ruku v ruce to celý vedlo k anarchii až i k smrti. Nepředstavitelný v dnešní době. Tohle ale byla Amerika v devadesátkách, kde se sny mění v realitu a nic není nemožné. Dokument jako průvodce událostmi celého toho víkendu výbornej, některý komenty novinářů/pořadatelů, kteří po 20ti letech házejí vinu na medializaci ze strany MTV a na to, že rocková kapela byla nečekaně nářez nic moc. Co mi chybělo byly cedulky pod jmény tehdy zúčastněných fanoušků, místo Attendee tam měli dát Survivor. Komentář paní Maureen, že netuší, kde se v Americe vzalo v 90. letech tolik bílých mladých kluků jsem nepochopila. No asi si je udělali ti pohodáři z konce šedesátek ne? Peace & Love ()
Každá doba má svoju atmosféru, no a tá koncom 90. rokov, kedy USA v mnohom podľa mňa zažívali vrchol a trocha sme ho cítili aj v Európe, veď ako dieťa som si išiel takmer úplne len ich kultúru a úplne ma opantalo aj to hudobné šialenstvo, tá bola o slobode a totálnej uvoľnenosti svojich emócií. Nechcem moralizovať ako článok Alarmu, ktorý ma sem čiastočne priviedol alebo ako tí, čo to hodnotili v dokumente z dnešného pohľadu. K dokumentu ma priviedla najmä kamoška, ktorá bola po jeho dopozeraní znechutená, no ja si tú dobu pamätám a nebolo všetko tak odsúdeniahodné. Môj príbeh sa vyvíja presne od niečoho takého k dosť progresívnym myšlienkam a preto chápem obe strany, či už tú, ktorá to spätne hodnotí ako organizačne nezvládnuté, ale aj tých, ktorých vtedy opantala tá davová psychóza. Samozrejme, znásilnenia, nechutné zlé správanie k druhým, ničenie pekných vecí sa veľmi nedá ospravedlniť, to je za akoukoľvek čiarou. No to, že si chcú skupinky kamarátov do agresívnej hudby vybiť svoju negatívnu energiu hoc aj podpálením nejakých zbytočných zábran alebo niečo, čo ich ozaj štve a poskakovať si do toho, že si chcú aj slovne uľaviť na veci, ktoré ich štvú a ktoré sú ozaj také, že proti nim, že interpreti občas neposlúchnu radi, aby s niečim pomohli a rebelujú, to patrilo k dobe a k určitému uvoľneniu a chápali to aj mnohé ženy, ktoré sa odhaľovali, často aj nechali osahávať a bláznili s chlapmi. Festival mal zapojené aj zoskupenia dosť blízke ľavicovým myšlienkam a menšie zastúpenie interpretiek nemusí byť samo o sebe problém. Žiaľ nabalili sa na to iné veci, ktoré z toho problém spravili, lebo ženy to mohli celé viac preniesť do lásky, aj keď to sa týka aj chlapov a tu už je problém zloženie interpretov. Všetko toto bláznenie malo byť z môjho pohľadu do bodu, kedy neubližujem druhému, kedy nezasahujem do jeho slobody, neponižujem ho a tento pohľad mi v dokumente chýbal. Chýbal mi aj pohľad Limp Bizkit a ďalších kapiel, ktoré určité chyby ozaj urobili, lebo svoj diel viny nesie veľa článkov celého podujatia, ale úplne chápem, čo vtedy cítili mladí a čoho sa snažili často dosiahnuť. Keďže však každý z nich urobil v tom svojom bláznení chyby, ktoré pri takej atmosfére sa stávajú hneď osudnými, ten svoj originálny duch tomuto festivalu nedali a pokazili si ho. Mohol to byť festival všetkých emócií, aj lásky, nespútanosti, kľudne aj neorganizovanosti a samovývoja, no aj vybitia si negatívnej energie a všetko mohlo aj tak dopadnúť dobre. Žiaľ kopili jednu chybu za druhou. Tie už nebudem opakovať, v recenziách sú spomenuté a každý ich pochopí, keď si to pozrie. Taktiež mi chýbal pohľad obetí a tých, ktorých festival akoby odsunul na inú koľaj, teda rôzne rozmanité formy obyvateľstva, čo kritizoval aj už spomínaný článok. Tiež článok skvelo skritizoval ako v dokumente hlúpo skritizovali nu-metal, veď taký Linkin Park bol neskôr jeho svetlou a obsahovo dosť rozumnou časťou či hlúpo vychválili iný komerčný konkurenčný festival. Dokument je však po celú dobu svojho trvania pútavý, dobre prepája rôzne informácie, ide deň po dni a ukáže všetkých vtedajších dôležitých interpretov, vráti sa aj k minulým festivalom, kde však povie aj o ich stránke, ktorá je zidealizovaná. Dúfať, že si z toho niekto odnesie to, čo by som chcel, tak to sa asi nestane a som z toho na tvorcov trocha nahnevaný, ale aj na kritikov, ktorí mám pocit, že vtedajšiu atmosféru, ktorú tvorili dnešní 40tnici, 50tnici a 60tnici, už úplne nechápu. Rozhodne však stojí za to si to pozrieť a je úplne v pohode zostať znechutený ako moja kamoška, lebo koniec koncov sa to naozaj pokazilo, lebo vtedajšia generácia sa nevedela samozorganizovať a už vôbec nie si po sebe upratať, lebo akési zdravé ego bolo prerastené úplne sebeckým a čosi kolektívne mali v sebe len do tej miery, kde im to pomohlo si niečo utrhnúť pre seba. Bolo to dané práve americkou kapitalistickou konzumnou kultúrou a svetom, ktorý vtedy zažíval svoj boom a ktorý do nich vtĺkal len určité myšlienky, takže nevedeli negatívnu energiu ovládať a pretvoriť, lebo všetko sa dá vyriešiť, aj nedostatok vody, jedla a dokonca aj vtedy, keď samotní organizátori na vás chcú zbohatnúť. Nebudem písať o tom, ako sa mohli hromadne proti podmienkam postaviť a začať tam protestovať a žiadať zmenu či sami si zadovážiť a doniesť potrebné, lebo všetko si mohla vtedajšia generácia pretvoriť priamo na mieste, no inteligencia ľudí v dave bola aká bola. () (menej) (viac)
Reklama