Réžia:
Philip BarantiniKamera:
Matthew LewisHrajú:
Stephen Graham, Hannah Walters, Jason Flemyng, Ray Panthaki, Vinette Robinson, Áine Rose Daly, Lourdes Faberes, Malachi Kirby, Rosa Escoda, Alice Feetham (viac)Obsahy(1)
Šéfkuchaři Andymu směna v jeho restauraci ani nezačala, a už nestíhá. Je poslední pátek před Vánoci, a tak si chce fajnové jídlo dopřát snad každý. Hosteska přijala příliš mnoho rezervací, nespokojený kontrolor šmejdí v kuchyni a do toho všeho má dorazit i Andyho mentor, kuchařská ikona, přicházející bez varování, zato s partnerkou, uznávanou food-kritičkou. Hůř snad být nemůže. Jednozáběrová jízda hektickým večerem začíná… Britský film s famózním Stephenem Grahamem v hlavní roli se žene kupředu nesmlouvavým tempem práce v gastrobyznysu. Trefný ale bude připadat všem, kterým se pod tíhou profesního stresu někdy zavařila hlava. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Recenzie (353)
Svižné dílko natočené na jeden záběr, roztěkaná kamera, drobná osobní dramata i skvěle přenesená hektická atmosféra restaurační kuchyně. ()
Pocit byť na roztrhanie je presne cítiť z tohto filmu kedy jeden človek je na piatich miestach. Autentické prechádzanie jedného bežného večera v špičkovej reštaurácii ktorá rozhodne ako namazaný stroj nefunguje a my sa pozrieme drzou kamerou prečo to tak je. Je to v podstate ako keby na jeden záber a ten stres a nervy z TV alebo monitora priam tečú. Po tomto filme rozhodne necháte bohaté prepitné. 80 % ()
Jako člověk, co v gastru tančí už 22 let o tom něco vím a jo- je to přesný. Přesný. Zrovna dnes jsem řešil stejný "problém" s masem, co u stolu 13. V 21.století mě to nepřestane udivovat. Jsem vděčný, že vzniklo něco, co tohle téma zpracovává syrově.. ale.. něco mi tam chybí. A závěr mi nesedl, až moc vyhnaný. Bůh ví, že infarkt se o mě pokoušel/pokouší několikrát a opakovaně. Bůh ví, že někteří lidé/hosté jsou neuvěřitelní kokoti, co by zasloužili kopanec do držky, ale nemůžu to vyhnat nahoru jen proto, že tu skvěle vystihli atmo a dali to na jeden záběr. Jedna večerní epizodka mi prostě ke štěstí nestačí. Takový 'Burnt' sice není indie, ale je mnohem komplexnější a o to kráčí. Kamenem úrazu je, že si v 'Bodu Varu' nevytvoříte k postavám žádný vztah, jsou vám u prdele. Pokud si užíváte být pouhý pozorovatel v dálce, nemá to chybu. Pro někoho, kdo chce close-up relationship, to je vlastně bezcenná exkurze mezi dříče. ()
Doporučuji v den dovolené, případně o víkendu. Po shlédnutí před odpolední směnou jsem jel do práce s pocitem, že už za sebou jednu vyčerpávající směnu mám… ()
Nebýt to jednozáběrovka, tak to je tak na dvě hvězdičky, takhle je to aspoň technicky zajímavý počin, ač emoční stav během sledování vám to moc nezvedne. Ale aspoň můžete sledovat kameru, zda někde náhodou neucítíte náznak střihu. ()
dobré a zaujímavé (už nikdy nebudem v reštike nedočkavý), ale akosi som čakal ešte väčšiu drámu a väčší emočno-stresujúci masaker. na druhej strane fakt, že ide o one-take film bez skrytých strihov, som veľmi ocenil, paráda. ()
Nutno uznat, že velmi působivé. Díky unikátnímu zpracování uplyne ona hoďka a půl jako nic a hlavně Vás snímek nenechá právě z důvodu kontinuálního "no cut" vývoje vydechnout. Do úplného hodnocení asi něco malinko chybí, ale celkově kloubouk dolů. 🎩 ()
Ok ... tak do takový restaurace bych radši nešel ... film mě spíš nudil ... aspoň jsem se u něj najedl ... jednotlivé postavy dost protivné ... těžko bych hledal někoho, kdo mi byl sympatický ... nesedlo a ani nepobavilo ... pro mě zbytečná podívaná ()
Od počátku bylo zřejmé, že při tom pracovním nasazení, tempu, chaosu a také proto, že ne všichni podávali optimální výkon se musí něco stát. Navíc každý řešil ještě své osobní problémy a tak ten, co měl těch starostí nejvíc dopadl nejhůř. Strhující drama z kuchyně jedné londýnské nóbl restaurace. ()
Síce dosť málo pravdepodobné, že sa udeje práve takýto deň blbec, ale zas je to filmársky príťažlivejšie. Mne by sa viac ako táto reálna verzia stresu páčilo riešenie M.Douglasa vo Voľný pád (1993) ()
Pokud má někdo zájem vidět film na jeden záběr určitě doporučuju mrknout na tento snímek, než na 1917. Vše se totiž odehrává na malém prostoru a díky tomu skvěle funguje tempo. Předávání štafety mezi postavami kdo je zrovna hlavní na scéně funguje skvěle a nutno říct, že skoro každý je zajímavý. Za mě nejlepší postava byl nespokojenec ''Freeman'' až je mi líto, že neměl více prostoru. Prostředí restaurace znám i z vlastní zkušenosti a tak jsem chápal jak se postavy cítí. Avšak do postav se vcítíte i pokud jste v pohostinství nepracovali. Za mě povedený snímek, který si zaslouží silné 4* ()
Ako sám režisér pozaznameal, jednotlivé časti príbehu, predovšetkým týkajúcich sa sveta gastronómii, boli inšpirované skutočnými udalosťami (za info vďaka užívateľovi vyfuk). Táto informácia len zvyšuje vizuálny a psychologický zážitok, čo film Bod varu ponúka. Hlavným obrazom, čo divák na prvý pohľad vidí, je zachytenie jedného náročného piatkového večera v jednej Anglickej reštaurácii. Poriadna šichta sa ani nezačala, a šéfkuchár Andy, po jeho neskoršom príchode, dostane informáciu, že z veľmi dobrého hodnotenia (5) klesli na veľmi priemernú (3), a to kvôli nedodržiavaniu zásadných hygienických predpisov. To a iné malé kúsky príbehu sú postupne uvoľnené, niekedy v menších, niekedy vo väčších dávkach. Niektoré z nich podáva informácie o vnútornom svete reštaurácie, ale spíš dominujú tie, ktoré sa týkajú hlavného hrdinu (šéfkuchár Andy) a vedľajších postáv. Občas medzi uvoľnením spomínaných informácií (napr. pracovné a osobné problémy Andyho, alebo jeho hlavnej pomocníčky Carly) nie je dodržaná časová kontinuita, ale to je zámerne a dobre spravené. Z hereckej stránky tu najviac dominuje duo Stephen Graham / Vinette Robinson. Kameraman Matthew Lewis na svoj druhý film hneď skúsil žáner „natočiť na jeden záber“ a vyšlo mu to. (Porovnanie s Mendesovým 1917 tu nie je na mieste, už len z hľadiska témy filmu a technických možnostiach štábu.) Záver šokujúci, ale otvorený – v danej forme divákovi asi najviac vyhovujúci. Osobné hodnotenie: 81% (****) ()
Hele dobrý.Akorát nevim,jestli je to podle skutečnosti,nebo podle skutečnosti Gordona Ramsaye? ()
Jeden zaber je fajn, za zazemi, pripravu a realizaci smekam. Ale jinak me to moc nechytlo. Hadky, problemy, proste vnor do kuchyne, ale neco spesl, to ne. ()
Další "gastro-lahůdka", i když v hodně dramatickém kabátku. Výborný Stephen Graham, skvěle zvládnuta gradace děje - scénáristicky i režijně, která žel (logicky) končí Break-Pointem... ()
(26.12.2021-Světozor): Velmi umně natočená svižná jednozáběrovka - a každá vteřina stála za to. Myslím, že tohle je mnohem výřečnější obraz krize středního věku nebo krize života než Síla o panu Filovi, který jsem viděla o týden dříve... Je tu spousta nezapomenutelných a silných momentů, pracovních chybiček a návazností, zjištění informací a reakcí na ně, psychologie postav, špičkových výměn názorů a celé to vytvořilo naprosto úchvatnou mozaiku. Klidně bych na to mrkla znovu. ()
"Neudělals přípravu." Grahamova těžká jízda restauračním peklem. Kdo je z branže, tak pochopí tuhle práci pod těžkým tlakem. Hravá kamera přeskakuje mezi postavami a totálně vtáhne do děje. Situace vyseknuty jako ze žurnálu. Stres, horko, chybějící suroviny, kontroly, alergeny, hádky mezi personálem a typičtí vybíraví rypáci u stolů. Gastronomický horor od začátku do konce. Výborná práce s postavami a svižné tempo. Možná budete po další návštěvě restaurace mnohem shovívavější. Tenhle biják mě totálně odvařil! 9/10 ()
Z fleku 5* za perfektnú kameru, réžiu a ..a scenár vlastne mohol byť lepší, ale umelecká stránka prevedenia filmu bola dychberúca. Zahrať fungovanie reštaurácie na jednu dobrú to chce kus cviku. Film sa výborne sleduje a aj keď príbehovo toho veľa neponúkne tak to ani nevadí. Po dlhom čase film čo si technicky vydobil 5* a zaslúžene. ()
Úplně miluju, když se mi něco trefí do vkusu. Tady to asi bude taky hlavně tím, že jsem celkem vášnivý amatérský kuchař, který ale bohužel neměl nikdy možnost nahlídnout pod pokličku fungování profesionální kuchyně. Natočení na jediný záběr je fakt úlet a přiznám, že podobnýho vzrušení se mi dostává při úplně jiných činnostech, ale prostě nešlo jinak (docela by mě zajímalo, kolikrát si tu hoďku a půl střihli :). Od začátku do konce parádní jízda, kdy stále někoho stalkujete a jen čekáte, kdy se co posere. Velmi originální. ()
Jednozáběrovka Bod varu ukazuje tragickou noc v jednom vyhlášeném britském podniku, kde šéfkuchař Andy řeší kromě požadavků hostů, také svoje vlastní démony. Na pozadí krušné a náročné šichty v nóbl restauraci se odvíjí tragický a chaotický příběh o rozpadu lidské osobnosti a kolektivu, který se snaží držet při sobě, ale vše má určité meze. Bod varu je dramaticky silný, napínavý film, který zároveň slouží jako dokonalá satira a podobenství o dnešní pomíjivé společnosti, která vyhledává zážitky bez ohledu na pozadí, které jim předchází. A Stephen Graham předvádí jeden ze svých životních výkonů. Více v recenzi. ()