Strážci vesmíru

Jednoduše genialita! Jako by to bylo včera... Opět další kultovka z dob Supermaxu a zlatých, krásných devadesátých let, na kterých "naše":) generace vyrůstala. Z dnešního pohledu pro mnohé filmové odborníky, této klasiky a oněch dob neznámých, nepochopitelné, že jsme se na takovou blbost mohli dívat. Dívali se, a rádi a možná bychom se i dnes podívali zase:) Kdo v té době nevyrůstal, nepochopí. Jedny z nejkrásnějších let. Bezstarostná, dětská a dospívající. Žádné dokonalé efekty, žádný vyumělkovaný digitál, žádné 3D, HD a vůbec spousta věcí, které tehdy ještě (ne)byly... Hláška století: "MORFUJEME!" :D (24.03.2012)

Jasná blbost pro malé děti, na které většina dnes vyrostlých byla závislá. Jednotlivé díly byly jako přes kopírák. Strážci v civilu užívají života, jenže kde se vzal, tu se vzal nový záporák, značící nutnost přesunu do velína za rozpláclím Zordonem. Ten jasně rozkáže a jde se do boje! Nepřítel statečně odolává a když už strážcům dojdou nápady na jeho zkolení, pošlou si pro své roboty, spojí se v jednoho velikého a jediným smrtícím úderem náhodou taktéž zvětšeného protivníka udolají. Jak jednoduché a funkční:) (15.09.2008)

Než přišla puberta a začal chlast, fet a jiné experimentování, tak jsem to samosebou sledoval každý den... co taky jiného, když s tím Supermax vymýval naše děcké mozečky pořád a pořad dokola několikrát denně. Když si představím, že se na to podívám dnes, jen abych se tomu vysmál, tak ani tak bych to nevydržel aspoň pět minut, jaká je to pikachovina. Narozdíl třeba od želv, které měly svou éru ještě před tím, na které bych se podíval i dnes a jen spokojeně zamačkával slzy nostalgie. Takže i když budu tyto chuje hodnotit pohledem o milion let zpět děckýma očima, tak je to i tak řádná debilita. Ale přecejen jsem to sledoval, tak dvě stáry budou myslím akorát a hlavně ne tak pokrytecké jako od většiny místních "odpaďáků", kteří beztak u tv morfovali každý den ;) (08.05.2014)

"Příběhy" pětice teenagerů bojujících v křiklavých kombinézách proti čarodějce z Měsíce a její armádě monster (kde naprostý prim hrají gumáci, k jejichž likvidaci znázorněné epiteptickým záchvatem stačí jediný kopanec) zasáhly do života snad každého dítěte v republice. Naše generace tak zůstane postižena tímhle výkalem a hláškou "morfujem". A přitom není o co stát. Všechno, od triků přes herecké výkony až po scénář, je dělané naprosto amatérsky. Autor seriálu měl při tvorbě patrně zataženou mentální ruční brzdu a ještě stál oběma nohama na brzdě nožní. Ve dvanácti to byl kultovní humus, ve dvaceti už jen humus. (02.06.2005)

Absolutně jsem to nechápala ani jako dítě. Když se mě kamarádi ptali, jestli jsem žlutá nebo červená, nevěděla jsem, která bije a měla jsem sto chutí si poklepat na hlavu. Ale stejně jsem řekla, že jsem červená, jak jinak, aby mě neměli za blba, i když jsem absolutně něměla páru. Když jsem zjistila, co tím mysleli, byla jsem vděčná, že nám mamka jako malým zakazovala Novu. Bůh jí žehnej! (17.03.2010)