Koralína a svet za tajnými dverami

Koralínou se mi konečně trefil Henry Selick do mého gusta. Ukradené vánoce mě moc nebraly a mé očekávání tedy nebylo nikterak raději vysoké. Ale dostatečně pohádkový příběh, který svou atmosférou nemá daleko k hororu mě nutí uznale pokývat hlavou. Pokud se týče animace, již těžko lze něčím překvapit, co se týče originalitou a nápady, tady místo určitě je a Henry Selick jej opět slušně zaplnil. (02.11.2009)

Časy Předvánoční můry noční jsou už nenávratně pryč….Zatímco Tim Buton se snažil dokázat svou Mrtvou nevěstou, že je mu autorství Můry připisováno právem, Henry Selic tiše mlčel, seděl a vyčkával na svou chvíli. A ta právě přišla. Koralína není typickou dětskou pohádkou. Je spíše zaměřená na dospělého diváka a snaží se mu připomenou chvíle, kdy sám stál jako malý před svým malým naivně nevinným tajemstvím, které mu mělo zajistit útěk z reality až tam daleko za zrcadlo. Stylizovaný svět v němž se příběh odehrává je natolik kouzelný, že jej nelze nemilovat…bizardně snový a snově bizardní s temnými podtóny číhajícími na každém rohu. Avšak nic není bez poskvrnky, i v tomto alternativním světě nefunguje vše tak jak by mělo a stačilo by oklestit příběhovou linii o pár zbytečných motivů, které popohání divákovu pozornost až do hororového finále zavdávajícímu si se Silent Hillovskou atmosférou ze které lehce mrazí v zádech. Slabších 8/10 /novinářská projekce/ (29.05.2009)

Paradoxně bych ocenil méně Selicka (neonové a hlodavčí infantility v rouše všudypřítomného odkazování) a více klasického Burtona (vyspělé makabrózní morbidity s černohumornou úderností), ale přesto jsem si tuhle v podstatě šíleně nepůvodní, nicméně skutečně mrazivě podanou moralitku o závislosti na a pokušení jinými, "dokonalými" světy, kde můžeme při neopatrnosti snadno zabloudit, zapomenout na šedivý a fádní svět na druhé straně dvířek a stát se přízrakem (s knoflíky místo očí), dokázal vychutnat (asi pro to podbízivé psychoanalyticko-mytologické čtení). Maličko se ale obávám, že vedle stylové ucelenosti Nightmare Before Christmas, popř. Mrtvé nevěsty zapadne trochu zdrogovaná Koralína (i navzdory technické dokonalosti) do temnoty bezedné studny, která je ve výše zmíněné psychoanalýze obecně považována za symbol nevědomí, v umění pak za metaforu pozvolného zapomnění. Byla by to škoda? Odpověď na konci tunelu "druhého" narození. P.S. Bruno snaživý, ale na Dannyho notičky for darkened people nemá "gebíry". (16.06.2009)

Koralína je po vizuální stránce originální, velmi nápaditý snímek. Její svět za tajemnými dveřmi je uměleckým dílem, které diváka překvapuje a udivuje s každou další vteřinou. Oproti tomu děj značně pokulhává - místy jsem se poměrně dost nudila. Příběh je předvídatelný, konec už ani předvídatelnější být nemůže a vůbec celá zápletka je zpracovaná poměrně ploše - žádný strach, žádné napětí, žádné očekávání - prostě nic. Co se postav týče - Koralína - aneb bizarní kombinace Carrollovy Alenky s Larou Croft - je, ruku v ruce se svými rodiči, asi tou nejméně zajímavou, kterou Selick a Gaiman nabízejí. Asi nejzajímavější, rozhodně nejlépe vymyšlená a propracovaná je postava kocoura - elegantní a tajemný, s dokonalým hlasem Keitha Davida, který vytváří perfektní atmosféru v každé scéně. Po hudební stránce nemám co vytknout - různá témata perfektně doplňují obrazy. Písně sice nejsou tak chytlavé, jako tomu bylo v případě The Nightmare Before Christmas, ale Koralína se jako muzikál netváří, že... Tento film mohl být zajímavou podívanou, to by se však Selick nesměl snažit zavděčit všem. (26.06.2009)

Pro děti, které touží prostřednictvím ponuré „gaimanovštiny" fyzicky dospět (ó, jak bláhová představa, ale přejme jim to) a přepsat dětskou narcistní fantasii kulturní pamětí (ve filmu nevidí sami sebe, ale Alenku), a pro dospělé, kteří mentálně a sexuálně ještě nedospěli a dosud sní o tajných dveřích (aniž chápou, že ony „dveře" označují ženskou vagínu; vstupní králičí nora pak mužský pyj zevnitř). Historka z natáčení, podle níž se alternativní svět Selicka začal postupně zabydlovat skutečnými zvířaty a hmyzem, je tak jen anekdotou, nikoliv opakováním legendy o řeckém malíři Zeuxidovi, na jehož namalované hrozny se slétali skuteční ptáci. (05.06.2009)