On sa bojí

Geniální labyrint strachů neurotické mysli a padání do ještě větší hloubky jedné z nejhorších myšlenek, které může úzkostný člověk podlehnout - "Co kdyby?". Ari je zlaté vajíčko mezi filmaři a kdo nesnášel mother! Darrena Aronofskeho, tohle bude nesnášet ještě víc. I když se u toho možná občas zasměje. (02.01.2024)

„I really thought I was gonna die, my whole life..“ 2023: A Neurotic Odyssey? Sám autor to vidí jako „nightmare comedy“ či chcete-li židovského Pána prstenů (to břímě, co se nese do Hory osudu, je zřejmé). Pro mě to bylo něco jako Plavec s Burtem Lancasterem. Surrealistický návrat domů přinášející poznání, tentokrát mezi vlnami výčitek, skličujících obav a následků nejen porodních traumat. Beau, ty nebohý úzkostlivý chlapče, jak já ti rozuměl.. Aster se rozhodl pokračovat v polarizaci přijímání svého díla a je mu to zjevně jedno. Jen aby nám za chvíli neimplodoval jak Aronofsky.. (03.07.2023)

Klobouk dolů, že tohle v roce 2023 někdo pustí do kina, protože Ari Aster viditelně dostal volnou ruku a nemusel se na nikoho ohlížet, čemuž taky výsledek odpovídá. První dvě třetiny (nebo tři čtvrtiny, chcete-li) jsou typická "asterovina", kde převládá hutná a nepříjemná atmosféra, z níž je jasné, že někde vzadu číhá nevyřčené tajemství, které vše změní. Ztvárnění absurdního kafkovského prostředí, které je viditelně surreálné, funguje na výbornou a jednotlivé události jsou stejně tak tragické jako svým způsobem zvrhle vtipné. Ono vůbec černého humoru je tu docela dost a divák si ho musí trochu najít, když se mu to ale povede, je odměněn opravdu nápaditými chvílemi, které se dnes už moc nevidí. Také kamerové snímání a velmi zvláštní zvuková stopa jsou úplně jinde a dost svérázné a ze sledování vytváří hodně specifický a pro někoho ne úplně příjemný zážitek. Kapitolou sama o sobě je naprosto fantastický Joaquin Phoenix v titulní roli, který celý film táhne prakticky s minimem dialogů a vše uhraje jen různými skřeky a výrazy, což je extrémně náročné, o to ale působivější. Poslední třetina (čtvrtina) je ale trochu problematická, protože všechno do sebe úplně nezapadne, některé naznačené metafory se nikterak neosvětlí stejně jako několik mini zápletek, o nichž se hovoří a možná záměrně je jim věnována přehnaná pozornost. Pointa tedy není úplně uspokojivá a pravděpodobně zcela vědomě vrší další a další otázky a možné interpretace, jejichž relevanci pochopitelně nikdy nikdo nevyřeší. Výsledku rozhodně neprospívá ani tříhodinová stopáž, která je s blížícím se koncem na hranici snesitelnosti, což je dáno i pomalejším tempem a vršícími se bizarnostmi, které se víceméně cyklicky opakují. Beau Is Afraid je rozhodně úkaz mezi mnohdy uniformními kinofilmy, protože je něčím, co se vskutku často nevidí, zároveň vyžaduje připraveného a zkušeného diváka, protože toho, kdo tzv. neví, na co jde, velmi brzy znechutí, což je svým způsobem škoda. Bude ovšem zajímavé sledovat, s čím Aster přijde dál, protože se nelze ubránit dojmu, že tady došel na konec jedné etapy a už je potřeba jít trochu jinou cestou. 60 % (19.05.2023)

Zajímavé a velice působivé nahlédnutí do mysli psychicky narušeného či duševně nemocného človíčka, panický strach, všudypřítomná paranoia, sebetrýzeň pochybení, pocity viny, věčné omluvy... Ari Aster se s tím opravdu nemaže a diváka nešetří, místy jsem měla pocit, že filmové sousto, které mi předkládá, je k zešílení.. Joaquin Phoenix v roli psychotika vynikající, strhující, trpěla jsem i bála jsem se s ním.. Tohle nebude film pro každého... (19.06.2023)

Ari Aster je skvělý režisér a těším se na jeho další filmy. Točí filmy, které hodně vybočují a hodně převyšují to, co se teď jako horory tvoří. A je to paráda. Hlavně ty náměty jsou vcelku originální, celé je to takové reálné, že to vlastně vychází z témat běžných životů běžných smrtelníků. Člověk je většinou dost nepřipravený na to, kam se bude děj vyvíjet atd… "Beau Is Afraid" je solidní bizárek směřující od zombie hororu, přes "Misery", až k psychedelické "Alence v říši divů". A to jsme teprve v polovině, takže nějaké to překvapení se ještě najde (objevení něčeho nečekaného na půdě). Kromě toho jednotlivá dějství jsou přerušena nějakou brutálnější scénou (ale nic extra šokujícího nečekejte). Neškodný příběh o tom, jak těžké je se dostat na pohřeb, se přehoupne do úvahy nad tím, jaký vliv má výchova matky na psychiku dítěte v dospělosti aneb hledání sebe sama. Celé to tak stojí hlavně na nápadité režii a (několika)roli Joaquina Phoenixe, který ukazuje herecké schopnosti v celé své nahotě (doslova). Hlavní problém filmu je, že je příliš dlouhý. Hlavně ve druhé polovině se vleče jako špatný acid trip. Budete mít problém rozeznat, co je skutečné a co představy hlavního hrdiny. Doufáte, že na konci se dozvíte odpověď na tu obrovskou otázku a bohužel se nedozvíte. To je podle mě největší problém tohoto filmu. Celou dobu přemýšlíte, co je skutečné a co je šílená představa, a oni vám na to nikdy neodpoví. Zatím nejslabší film Ariho Astera ale i tak… film jako žádný jiný a je nutné ho vidět. /70%/ (24.02.2024)