Přepadení vlaku z Pelhamu

O existenci tohohle filmu jsem se dozvěděl až po tom, co jsem měl možnost vidět předělávku s Washingtonem a teď jsem se konečně dokopal si pustit i původní verzi. A ta mě k mýmu překvapení bavila ještě o ždibec víc než o pětatřicet let starší remake, i když ten je v mnohým odlišnej. Původní verze si tolik nehraje na napínavenej thriller a očividně nebere otázku terorismu až tak vážně, navíc ji odlehčujou i komediální vsuvky (japonská návštěva na New Yorským dispečinku). Sekvence s vyjednáváním (opět převážná část filmu) je tu skvělá hlavně díky božímu Matthauemu i dědkovskejm záporákům v metru a taky viditelný stísněný atmosféře uvnitř vagonu. Lidi si tu stěžujou na konec filmu, ale ten se mi moc náhodou dost líbil.Promiňte pane, ale mohli bychom se dozvědět, co se děje? - Děje se to, že vás přepadli čtyři ozbrojení muži. - Promiňte, to byla hloupá otázka. (10.02.2013)

Kdo si myslí, že nejvýraznějším bodem Pelhamu 123 bude Matthauova žlutá kravata, toho Sargent rychle vyvede z omylu. Svižný, špínu New Yorku oslavující i zatracující thriller protkaný nekorektním humorem, výtečným partem psychouše v podání Elizonda (vůbec jsem ho nepoznal), či originálními žánrovými vychytávkami (dobrovolná poprava na kolejišti) a de facto vůbec nevadí, že všechno čitelně směřuje k poslednímu osudovému kýchnutí.. Co se slaboučkého remaku týká, Robert Shaw si dává Travoltu k snídani podobně jako šerif Wiggum koblihu.. (05.05.2014)

I ONCE HAD A MAN SHOT FOR TALKING TO ME LIKE THAT! YEAH, WELL, THAT'S THE DIFFERENCE BETWEEN YOU AND ME. I'VE ALWAYS DONE MY OWN KILLING! New Yorkské ulice, špinavé metro, Walter Matthau a čtyři únosci ve šviháckejch kabátech, s knírky a automatickými zbraněmi, požadující obdržet jeden milion dolarů do 60 minut. Cokoliv nad tuto hranici rovná se zabíjení nevinných lidí. Napínavý, hláškující krimi/thriller, který dokazuje, že dokonalý zločin neexistuje. (26.02.2018)

Hodně zajímavý detektivní film, na němž je dnes výborně vidět, kam se posunula americká kinematografie za oněch více jak třicet let. Film s minimem akce, s důrazem na mluvenostní stránku komunikace, film s hrdiny, jimž je v průměru hodně přes padesát a kteří vypadají, přemýšlejí a jednají jinak než většina dnešních postav amerických kriminálních thrillerů, film o terorismu, ovšem ještě ne politicky a kosmopolitně laděném, film s obrovskou dávkou černého humoru, ale ovšem jen kdesi uvnitř, vespod, ve spodních vodách (,,Už vím, jak se tamodtud dostanou" ,,Jak?" ,,Uletí s tím metrem na Kubu"), jinak film vážný a jaksi sociálně a civilizačně posmutnělý (New York jako špinavé město plné zločinu - podobně jako třeba Půlnoční kovboj), s hlavním hrdinou, starým znuděným detektivem, který řeší svůj velký případ tak nedramaticky a neokázale, že se dnes skoro nechce věřit, že ho natočili v tom samém Hollywoodu... PS: Film s gaunery, kteří se asi ne náhodou jmenují úplně stejně jako gauneři Quentina Tarantina... (14.09.2007)

Nápad s únosom vlaku v metre je určite zaujímavý a ponúka množstvo možností jeho využitia. Bohužiaľ do filmu sa dostali iba niektoré. Vždy na mňa pôsobí rušivo, keď sa režisér snaží niekoľkými postavami reprezentovať celú typológiu jednotlivej komunity. Inak film na mňa aj s odstupom 40 rokov pôsobil sviežo a nenudil som sa pri ňom. Napriek tomu si myslím, že na štyri hviezdičky nedosiahol. A jeho o 35 rokov mladší remake nemám vôbec chuť vidieť. (05.06.2014)