FBI: Prípady Sue Thomasovej

Víc rodinný než akční seriál z prostředí FBI se sympatickými hrdiny a skvělým psem, ale nebojte se, nejde o dalšího Komisaře Rexe:) Levi je totiž psím asistentem hlavní hrdinky, která je neslyšící. Neviděl jsem první díl, a pak mi trvalo skoro celý další než jsem si všiml, že Sue neslyší. Deanne Brayová se totiž naučila naprosto plynule mluvit, takže jediná šance jak poznat její omezení je, když žádá abyste se dívali na ni, když s ní mluvíte. A kdyby se tu tak nehrálo na to, že bůh, rodina a americká vláda všechno zlo potřou a vymýtí, bylo by to podstatně lepší;) Při soustavnějším sledování hrozí chronické nevolnosti. 40% (12.01.2006)

Celkom pozerateľné prípady federálnych agentov, ktorí ale akoby vypadli z televíznej produkcie rokov 50-tych. Kriminálne zápletky sú bohužiaľ pochované pod nánosom neustáleho dokazovania si všetkých zúčastnených ako im na sebe hrozne záleží. Záplava dojemných citových výlevov podfarbená príšernou hudbou skrátka takmer nekončí. Od odpadu to zachránila sympatická hlavná predstaviteľka a už zmienené nápadité prípady. (7.6.2004) (07.06.2004)

Hluchá agentka FBI v akci! K smíchu! Nebo k pláči, jak se to vezme, to podle zhodnocení žblebtů, jakýma se nás snažej krmit. Pilot jsem viděl, tam ji jen přizvali jako znalce k jednomu případu (nebo něco takovýho), ale to co se děje v tom seriálu později je pořádná krávovina k smíchu a to mě můžete citovat. Už jen to, jak mluví. Kdyby byla od dětství (pokud se nepletu v seriálu ohluchla v nějakých čtyřech letech) hluchá, NIKDY by takhle plynně nemluvila, že by to nebylo poznat. NIKDY: Přinejlepším by mluvila jako ten fousatej chlapík, co dělá na ČT znakový zprávy, ten jak huhlá. A to, že by ji pouštěli k nějakým opravdovým případům, a ne jen k nějakýmu možná papírování, to je ještě větší sračka (a to skoro nikdy nebývám sprostej). Podle mě je to ztráta času a to i v poledne nebo o půlnoci nebo kdykoliv jindy. A když si taky přečtete životopis herečky na imdb, zjistíte, že je jen nahluchlá (jen neslyší na pravý ucho a levým poslouchá s naslouchadlem) a ne hluchá jak v seriálu. A to hodně pomůže, aby člověk mluvil normálně. Ale to, co se tu snaží předhazovat mě prostě štve říkejte si tomu třeba předsudky, ale se seriály jako je Beze stopy nebo Zákon a pořádek netuším, jak někdo může natočit takovejhle nerealistickej blábol. To je ještě víc k smíchu, jak ze rtů odezírající husky Diefenbaker ve Směr jih. (25.04.2006)

Ano, tipujete správně, osudy drsných naftalínových agentek FBI jak vystřižených z módních časopisů, se stylingem dle posledního trendu, zvládajících umě pět svět.jazyků, na vysokých podpatkách ovládajících pět druhů bojového umění skolících každého nepřítele, střílejích jako mistr sportu, přirozeně oduševnělých, mne nikdy nebraly, o to víc, že podobné slátaniny se často objevují v us-seriálech na TV Nova a Prima. P.S.: nejsem antifeminsta... (21.08.2004)

Je to seriál mého dětství a už tenkrát mě uhranul. Detektivka tak trošku jinak. I po té době (ca po 13 letech) jsem se na ní nedávno dívala na Nova Cinema a opět mě seriál dostal. Dnešní tvorba je jen o práci, extrémní odborné přesnosti, mnoho krve, nebo zvláštnímu typu humoru, kde bych potřebovala americký kompars (viz Teorie velkého třesku), abych vůbec věděla, čemu a kdy se mám smát. Škoda, že takových seriálů není víc. Starší seriály mají daleko větší koukatelnost. Ať už se jedná o kriminální žánr (Komisař Rex, Turbo, Sue Thomas) nebo o scifi (Hvězdná brána, Ztracený svět, Smalville) nebo i jiné seriály. Hlavní potenciál těchto starších seriálů vidím hlavně v tom, že mají i lidský faktor a to je to hlavní. Člověk se dívá na televizi, aby si odpočinul, nebo aby šel na další šichtu do práce, kde musí nadměrně zaměstnávat mozek. Chce vidět, jak dobro vítězí nad zlem (když ne ve skutečnosti, tak ať aspoň ve filmu to tak funguje) a ne aby měl ještě z televize depku. To je zkrátka můj názor. Tento seriál se mi právě líbí kvůli skoro rodinné atmosféře na oddělení. Emoce taktéž patří k rozhodování a ne pouze racionalita. A to se mi na tomto seriálu líbí, je zkrátka lidský, ale i přesto má každý díl nějakou pointu a něco nového se i dozvíte. A tak by to mělo být i ve skutečné práci. Když tam člověk má vydržet 40 let, měl by mít přátelský kolektiv, měl by mít svou práci rád a lidi tam brát jako druhou rodinu, jinak to celé nedává smysl. (20.10.2019)