Caravaggio

Rozhodně je to zajímavý film na to, že je to životopis, kde ani tak nejde o tu dějovou linku, jako spíše o dojmy a celkově o kompozice jednotlivých obrazů. Ale právě skutečnost, jak jsou komponovány jednotlivé obrazy, je nejsilnějším prvkem filmu, který v ostatních ohledech trochu pokulhává a má spíš blíže experimentálnímu filmu, což nutně nemyslím zle, ale v tomhle případě to nepřináší až tak velký užitek. (19.01.2016)

Á, opět otevírám své oblíbené životopisné okénko. Biografické filmy. Už mám na ně zřejmě spadeno a můj přístup k nim se odvíjí od toho, jestli takový film spadá do naprosto standardizované legendární kategorie "nudný biografický film", nebo tuto šablonku v nějakém ohledu svou originalitou pojetí překračuje. Vůči první možnosti chovám škodolibé "já to věděla", vůči té druhé bezmezný obdiv. O téhle teorii jsem se už ale pokoušela psát jinde, tak s tím teď nebudu tolik zdržovat (např. Ray) :) A teď o co mi jde. Chci říct, že pro film jako je Caravaggio je nějaká obyčejná jednoduhá nálepka "biografický film" skoro jak urážka. Caravaggio je umělecké dílo. Je to obraz. Derek Jarman je další z tvůrců, co na to kápli. (02.02.2012)

Zatímco ostatní režiséři se snaží svými životopisnými snímky obejmout celý jeden život, Derek Jarman vypráví jen relativně krátký životní úsek. Malířova předsmrtná autoretrospektiva začíná v dětství u Milána (Jarman se však geografií Caravaggiova života nenechává nijak spoutávat), následuje časový skok a pokračuje až po Merisiho uzdravení v Římě u kardinála Del Monteho. Hlavním záběrem není ani tvorba, ani obrazy nebo slavné jméno. Vše se točí okolo složitosti vztahů, lásky a koexistence několika málo lidí. Ani erotika a sexualita nemá v tvorbě zanedbatelné místo - možná spíše naopak. Posílení dokonalou vizuální stránkou (která je s hlavním hrdinou velmi úzce spjata) a množstvím současných symbolů, jejichž očividnost se navyšuje společně s prohlubováním dramatu (od malé papírové čepičky z novin na Ranucciově hlavě až po velké nákladní auto ukryté v šerostínu při závěrečné vyhrocené scéně, po které už nemůže následovat nic než smrt, dělá z Caravaggia bez diskuzí kvalitní snímek, který stojí za to shlédnout. (18.08.2008)

Podivuhodnost hodná pozornosti. Terry hrající Caravaggia se celý film tváří jako šílenec, Bean zase jako největší smilník pod sluncem... Tilda skvěle doplňuje a po rozpuštění vlasů si uvědomíme, že to není ošklivý kluk, ale vcelku pohledná žena. Tenhle film vcelku vystihuje slovo dekadence - kde jinde se římský občan hrabe v motorce, nebo papežský notář počítá na kalkulačce? Film je přepečlivě nasnímán a nasvícen, evokuje tak nemálo Caravaggiových obrazů, potěší však i narážky na další díla evropského malířství (třeba Zavražděný Marat od Davida - převtipná scéna). Zkrátka působivý snímek! HUDBA: Simon Fisher-Turner podivuhodná, klavírní, pak houslová a expresivní, jazzík na zvrhlém bále kardinála. (12.03.2009)

Karavadzo bol taliansky homosexualny barokovy maliar, zil tusim 1571 - 1610 no a tento film hovori o tomto maliarovi. Deja je tam fakt minimum, a uz rozhodne nejde o nejkaky strhujuci dej - to ani omylom. Je to sled roznych volnych asociacii, ktore plynu volne a na seba nadvazuju len vdaka rezii Dereka Jarmana. Noam Almaz teda nic moc, kulisy su ale na urovni, dialogy sa obcas stracaju az vo vatovo planych plkoch. Sak ja proti homosexualom nic nemam, hlavne moje velactena prdel nie je urcena pre homosexualy. Kapku problem mam ked som vyhlaseny za nekompatibilnu homofobnu zrudu, dalej ked sa v blizkosti mojej velactenej prdele zacnu spominat a nedajRamzes objavovat ovalne a valcovite predmety a ked chcu nasrane militantne bukvice pomaly az homofobiu vyhlasit za chorobu! Sean Fazula ako smilnik ... zaujimave kazdopadne : 50 % (08.04.2017)