James Bond: Zlaté oko

K téhle bondovce mám poměrně vřelý vztah, protože mě v roce 1995 přivedla zpátky k pozapomenuté lásce z dětství. Když se na ní však dívám z odstupu, vyvstává hned několik problémů. Předně: Timothy Dalton vykročil k úplně novému pojetí Bonda, které by osvobodilo sérii z jha okovů Studené válka ještě před pádem železné opony. Zlaté oko se však tváří, jako by celá tahle etapa (dle mého výtečná a produktivní) neexistovala. V polovině 90. let se vrací k dávno přítomné otázce: má Bond na konci milénia ještě smysl, nebo je to skutečně jen relikt skončené války ideologií a přežitého modelu zábavy? Tohle téma rezonuje v opakujícím se motivu "komunistického lapidária", ale především v trojím tázání postav. Natalia se Bonda ptá na jeho chlad a zastydlost u "chlapeckých" smrtících her se zbraněmi. Padouch Alec zpochybňuje Bondovu ikonickou roli "služebníka jejího veličenstva" jako přežitek ve světě, který ztrácí své jasné kontury. A konečně nová M, oproti konzervativním a tradicionalistickým předchůdcům více méně drsná a nevybíravá technokratka, Bonda označuje za misogynního dinosaura. Má pravdu, Brosnan (při vší snaze) v téhle roli skutečně působí dojmem tvrdohlavého reliktu moorovské éry. I když je mnohem přesvědčivější v akci a snaží se Bonda zároveň i lidsky vyprofilovat, jeho postava je pořád spíše "nádoba na třaskavou akci" než nějak působivý charakter s "craigovským" vnitřním napětím. Nelavíruje však jen on, s konceptem bondovky zápolí i Martin Campbell: prostřední část filmu je úmorná a zdlouhavá, chybí tu výrazné humorné momenty a nápaditější akce (všechno se vybíjí spíše v měřítku než v provedení). Závěr konečně chytře zakomponuje rychlý a funkční střih, dokonce sáhne i k fyzicky drsnějšímu střetu Bonda s padouchem. Problém je, že Brosnanovi se tyhle proměny věří jen těžko, i když má patřičně ironický pohled, jeho tvář i hlas jsou neustále až příliš blazeované a sedí skutečně nejvíc k "moorovskému" akčnímu kombajnu - on se při tom (přesně jak píše Woody) snaží o neptavděpodobnou fúzi všech dosavadních elementů této postavy. Nejasnost vyznění (je to bondovské drama, komedie, melodrama) zvýrazňuje otřesná hudba Erica Serry, která se míjí atmosférou jednotlivých scén a hodila by se spíše k lehce erotickému filmu či telenovele. Pozitiva? Výtečný padouch, který narušuje tradici megalomanských ničitelů světa osobní mstou za historické hříchy Impéria. Finále, které ukazuje, že Campbell umí do Bonda vnést značnou porci adrenalinu a dynamiky, když se oprostí od "bombastického kosení desítek nepřátel". Na zodpovězení otázky po "legitimitě" starého Bonda si série počká ještě dalších 7 let a odpověď není nakonec příliš příznivá. Z brosnanovské éry se časem stává tak trochu lapidárium, které nostalgikům skýtá spoustu příjemných vzpomínek, ale prach tu usedá až příliš nemilosrdně. (11.02.2004)

Svěží a nabitý Brosnan boří město s tankem, Sean Bean sází jednu poctivě drcenou hlášku za druhou a železný stisk Famke Janssen nutí v křesle nervózně poposedávat. Zlatému oku je už pětadvacet let, ale pořád je to esence všeho, proč jsem se já (a další hromada těch, kteří vyrůstali v devadesátkách) dostal k 007 a pootevřel tak další oblast filmové historie. (26.07.2006)

Když se nad tím intensivně zamyslím (ačkoliv potřeba intensivního zamýšlení nad Jamesem Bondem je téma na diskusi samu pro sebe), tak je Zlaté oko zlatým standardem, podle kterého moje podvědomí posuzuje všechny ostatní Bondy. Myslím si, že jsem možná některé Conneryovky viděla dřív, ale přece jen jsem devadesátkové dítě a tak mým Bondem byl vždy zejména Brosnan a na srdíčkové úrovni jím zůstává dodnes. Také jsem se tady poprvé zamilovala do hudby Erica Serry, než proběhla naprostá láska u soundtracku k Leonovi. Rozběhnutí motivací a přesouvání mezi různorodými lokacemi je tady orchestrováno tak, že nenamítám ani slovo, a ještě se z toho tetelím radostí. Důležitou roli pro mě hraje i to, že postava Izabelly Scorupco je předně schopná a vtipná a až potom také krásná. A ještě zmínka na počest Alanu Cummingovi, jehož poslední slova si sama pro sebe vykřikuji častěji, než je možná zdrávo. (30.08.2016)

Další Bond který mě příjemně odzbrojil, už jen začátek který je tak napínavý jako kšandy stojí zato, miluju tu úvodní scénu s kde Bond couvá s krytem. Prostě paráda. A zase se mi osvědčilo to že Brosnan je cool týpek. A Bean je tu tak strtašně charismatickej že ho považuju za nejlepšího padoucha. Paráda s dokonalou hudbou od Serry.(btw finální scéna s Cummingem je krásně k zasmání). (05.10.2011)

S odstupem a čím dál větším počtem repríz nezbývá nic jiného než dát Zlatému Oku absolutní hodnocení. Za prvé - návrat ke kvalitě (po příšerných filmech s Timothy Daltonem - co naplat, bondovky zvolna upadaly od počátku osmdesátých let, a přelom 80. a 90. let byla asi úplně zvrácená doba), za druhé charismatický Pierce Brosnan, který nezůstává v šarmu a stylu ani o krok pozadu za božským Connerym a zcela po právu se stává personifikací přechodu Bonda do třetího tisíciletí. A za třetí - některé jistoty (super titulky, Q, Aston Martin, atd...) přetrvaly, ale nastoupila i úžasně trefená invence - Moneypenny už není ta naivní puťka a přiznejme si to, je to tak lepší:), M změnil dokonce i pohlaví (a Judi Dench je ve své roli vždy skvělá)... Sean Bean coby Alex Trevelyan je skvělý protivník a skvělý symbol rozloučení se starými pořádky. Emancipace žen dostupuje vrcholu (a to doslova) v osobě Xenie Sergejevny Navrachovové. Famke Janssenová je naprosto úžasná.A na závěr - Zlaté Oko má výbornou titulní píseň (nezapomenutelně performed by Tina Turner) i filmovou hudbu, kterou tentokrát vytvořil Eric Serra (a je to hodně znát)? (24.01.2003)