James Bond: Zlaté oko

James Bond vstúpil do deväťdesiatych rokov pokračujúc v trende veľkovýpravnej akcie Daltonoviek pridávajúc efekty a grandióznu akciu a definitívne vytvára to, čo si dnes predstavujeme pod Jamesom Bondom. Na jednej strane už od úvodu cituje množstvo trademarkov (martini, naháňačka na snehu, naháňačka áut, "Bond, James Bond"...), ktoré ale inovuje post-modernizmom deväťdesiatych rokov (narážky na Bonda a spochybňovanie jeho kultového neohroziteľného statusu). Skvelá úvodná skladba, fajn bondgirls, celkom zaujímavý dej, potenciálny (ale nevyužitý) hlavný záporák, M a úžasný Brosnan, toť klady. Bohužiaľ tempo filmu je veľmi rozdrobené a medzi skvelú akciu a napínavý dej Campbell a spol. nepochopiteľne vkladajú až príliš veľa bla-bla scén. 7/10 (25.10.2008)

K téhle bondovce mám poměrně vřelý vztah, protože mě v roce 1995 přivedla zpátky k pozapomenuté lásce z dětství. Když se na ní však dívám z odstupu, vyvstává hned několik problémů. Předně: Timothy Dalton vykročil k úplně novému pojetí Bonda, které by osvobodilo sérii z jha okovů Studené válka ještě před pádem železné opony. Zlaté oko se však tváří, jako by celá tahle etapa (dle mého výtečná a produktivní) neexistovala. V polovině 90. let se vrací k dávno přítomné otázce: má Bond na konci milénia ještě smysl, nebo je to skutečně jen relikt skončené války ideologií a přežitého modelu zábavy? Tohle téma rezonuje v opakujícím se motivu "komunistického lapidária", ale především v trojím tázání postav. Natalia se Bonda ptá na jeho chlad a zastydlost u "chlapeckých" smrtících her se zbraněmi. Padouch Alec zpochybňuje Bondovu ikonickou roli "služebníka jejího veličenstva" jako přežitek ve světě, který ztrácí své jasné kontury. A konečně nová M, oproti konzervativním a tradicionalistickým předchůdcům více méně drsná a nevybíravá technokratka, Bonda označuje za misogynního dinosaura. Má pravdu, Brosnan (při vší snaze) v téhle roli skutečně působí dojmem tvrdohlavého reliktu moorovské éry. I když je mnohem přesvědčivější v akci a snaží se Bonda zároveň i lidsky vyprofilovat, jeho postava je pořád spíše "nádoba na třaskavou akci" než nějak působivý charakter s "craigovským" vnitřním napětím. Nelavíruje však jen on, s konceptem bondovky zápolí i Martin Campbell: prostřední část filmu je úmorná a zdlouhavá, chybí tu výrazné humorné momenty a nápaditější akce (všechno se vybíjí spíše v měřítku než v provedení). Závěr konečně chytře zakomponuje rychlý a funkční střih, dokonce sáhne i k fyzicky drsnějšímu střetu Bonda s padouchem. Problém je, že Brosnanovi se tyhle proměny věří jen těžko, i když má patřičně ironický pohled, jeho tvář i hlas jsou neustále až příliš blazeované a sedí skutečně nejvíc k "moorovskému" akčnímu kombajnu - on se při tom (přesně jak píše Woody) snaží o neptavděpodobnou fúzi všech dosavadních elementů této postavy. Nejasnost vyznění (je to bondovské drama, komedie, melodrama) zvýrazňuje otřesná hudba Erica Serry, která se míjí atmosférou jednotlivých scén a hodila by se spíše k lehce erotickému filmu či telenovele. Pozitiva? Výtečný padouch, který narušuje tradici megalomanských ničitelů světa osobní mstou za historické hříchy Impéria. Finále, které ukazuje, že Campbell umí do Bonda vnést značnou porci adrenalinu a dynamiky, když se oprostí od "bombastického kosení desítek nepřátel". Na zodpovězení otázky po "legitimitě" starého Bonda si série počká ještě dalších 7 let a odpověď není nakonec příliš příznivá. Z brosnanovské éry se časem stává tak trochu lapidárium, které nostalgikům skýtá spoustu příjemných vzpomínek, ale prach tu usedá až příliš nemilosrdně. (11.02.2004)

Nemám rád bondovky, v čemž mě Zlaté oko jen utvrdilo. Jednoduchý příběh, projížďka tankem po Petrohradu, galantní Brosnan, odporný Gottfried John a rozparáděná Famke Janssen mající orgasmus při střelbě ze samopalu- všechno to zní a občas skutečně i vypadá strašně cool, ale přesto jsem nemohl přestat kroutit hlavou nad tím, jak může snímek s áčkovou produkcí i obsazením vyznít tak béčkově a neoriginálně. Bavil jsem se, o tom žádná, ale ta hromada klišé a neskutečného megahrdinství mi narážela do hlavy mnohem častěji a hlavně nepříjemněji, než by bylo zdrávo. Prostě musím zůstat u 3*, protože třeba nedávno viděný Skyfall, kterému jsem dával za 4*, je filmařsky daleko kvalitnější a propracovanější dílo.) Jinak Brosnan je asi nejlepší Bond, obdivovatelé pana Conneryho ať se na mě nezlobí.. (25.02.2013)

Když se nad tím intensivně zamyslím (ačkoliv potřeba intensivního zamýšlení nad Jamesem Bondem je téma na diskusi samu pro sebe), tak je Zlaté oko zlatým standardem, podle kterého moje podvědomí posuzuje všechny ostatní Bondy. Myslím si, že jsem možná některé Conneryovky viděla dřív, ale přece jen jsem devadesátkové dítě a tak mým Bondem byl vždy zejména Brosnan a na srdíčkové úrovni jím zůstává dodnes. Také jsem se tady poprvé zamilovala do hudby Erica Serry, než proběhla naprostá láska u soundtracku k Leonovi. Rozběhnutí motivací a přesouvání mezi různorodými lokacemi je tady orchestrováno tak, že nenamítám ani slovo, a ještě se z toho tetelím radostí. Důležitou roli pro mě hraje i to, že postava Izabelly Scorupco je předně schopná a vtipná a až potom také krásná. A ještě zmínka na počest Alanu Cummingovi, jehož poslední slova si sama pro sebe vykřikuji častěji, než je možná zdrávo. (30.08.2016)

Tak pro mě osobně jedna z top 5 Bondovek všech dob! Brosnan nastoupil jako nejvíc nahláškovanej elegán co se kdy v sérii objevil. Pravda místy je to fakt nehorázně přehnaný (třeba jízda tankem po Petrohradu) občas je ten humor fakt šílenej, ale já s tím nemám žádnej problém. K tomuhle filmu mám tak trochu srdeční vztah, protože jsem ho poprvé viděl když mi bylo 12 let v našem bývalém teď už žel bohu neexistujícím kině a na to se prostě nezapomíná. Holt stará láska nerezaví, ale i postupem času u mě takhle Bondovka z přehledem obstojí jako jedna z mých nejlepších a nejoblíbenějších a tudíž je moje hodnocení naprosto jasný.100% (13.04.2014)