Hellraiser: Vyslanec pekla

Rick Bota je břídil! To je jasný... Když si vezmete solidní začátek, shitový průběh a perfektní konec a trochu si toi v hlavě přeberete, zjistíte, že asi každý z nás by to dokázal natočit lépe. Takhle špatně sestříhaný a promrhaný perketní děj jsem již dlouho neviděl. Hudba výborná, Doug Bradley jako vždy výborný. Ovšem 70 minut totálního matení diváka, herce a snad i režiséra samotného děsně kazí dojem z filmu. Když bych si trochu z přeházel scény, lehce prostříhal a do hlavní role posadil Michaela Madsena, mám jasný, minimálně 4* film. Takhle je to tak lepší 2*. (30.10.2008)

Tento díl se výrazně liší od předchozích dílů kultovní horrorové série. Režisér Rick Bota spíše hodně zabrousil do psycho-thrilleru až do mysteriózního thrilleru. Filmaři chtěli vložit do této série něco nového, tak děj filmu je hodně zamotaný a hlavně celý film stojí na závěrečné opravdu skvělé pointě. Ale velká škoda, že po celou dobu filmu, hlavní záporák Pinhead zůstával v ústraní. (13.09.2006)

Tohle je scénáristický výkal, to se musí vidět! I na béčkovou ligu, ve které se Hellraiser snad s výjimkou pátého dílu pohybuje, je i toto silné kafe. Celý film je jedno velké, zmatené NIC, které se sice ve finále docela pěkně a uceleně přetransformuje v COSI, ale celkově se to prostě nedrží kupy. Hlavní hrdina má neustále halušky, člověk neví, co je realita a co ne, aby se z toho nakonec vyklubala další povedená Pinheadova show Made in Hell. Jako námět to není úplně marné, ale tak nějak nechápu, proč se to navléká na již dost otřepenou nit téhle série. Jako samostatný film by to sice byla taky kravina, ale alespoň svoje. Takhle to vykrádá kultovní hororovou sérii a v domnění, že chlapík s hřebíkama zaboduje vždycky, si to chtělo nahrabat nějaké ty plusové body. Jenomže všechno má své meze. I pekelný Cenobit... (13.05.2011)

Už při Hellraiser: Inferno jsem si všimla, že tvůrci zřejmě rádi natáčí filmy se slovem "Hellraiser" v názvu, i když je celý film v podstatě o něčem úplně jiném a sám Pinhead se v něm objeví pouze "na skok." Například zde, v Hellseekerovi zcela ovládne prostor až ke konci snímku, a to zhruba asi na několik krátkých minut. Ty však stojí za to, a opět tak můžeme být svědky jeho filozofických proslovů na téma existence zla, pekla, bolesti a rozkoše. Do té doby nás však čeká dlouhá cesta, kterou musí divák ujít spolu s jakýmsi týpkem, jehož jediným úkolem je po většinu filmu prožívat stále dokola ty stejné situace, potkávat ty stejné osoby a trpět stále většími bolestmi hlavy. Jo, a zapomněla jsem, že má stále velmi živé a docela psycho halucinace, které stále nabývají hrůznějších tvarů. Divák si tak může být jist, že se snadno ztratí v té změti, která se odehrává v několika časových i smyslových rovinách zároveň. Současnost, minulost, skutečnost i výplody mysli se zde protínají tak často, že z toho začne být nejeden divák za chvílu magor taky:) Další silnou stránkou je obsazení Ashley Laurence, která zde však dostane zhruba tolik prostoru, jako sám Pinehead. Ale co, i když už scénáristi blbnou a celkově to už nestojí za moc, sám Pinhead bude vždycky vládnout místu, kde se ocitne:) (20.10.2013)

Hmm, se scénářem se někdo evidentně moc nesral. U něčeho takovýho přemejšlet je přece zbytečná práce... I když jednotlivý halucinační sekvence (v podstatě celej film) nebyly úplně špatný, co s nima, když celek je jeden velkej blud. A to, že se to jakože hlásí k Hellraiserovi, mě teda nedojímá, ale naopak spíš nasírá. (26.03.2015)