Gosford Park

Rok 1932, 32 lidí se sejde na britském venkovském sídle, o dvě hodiny filmového času později jich bude o jednoho méně, k žádným jiným výrazným dramatickým změnám ve filmu nedojde. Podle mnohých kritiků je Gosford Park úžasnou poctou anglickému humoru a detektivkám Agathy Christie, filmem, v němž vše funguje tak jak má, kde žádný záběr nechybí, žádný nepřebývá. Neměl jsem podobný dojem. Celkem brzy jsem ztratil orientaci ve spleti ne dost různorodých jmen, vtip jsem všehovšudy pochytil jeden (pokud neměl být Stephen Fry parodií všech těch zadumaných anglických inspektorů) a jednotlivé postavy mi byly minutu od minuty lhostejnější. Je vidět, že herci si své role skutečně užívali, nikdo přitom nevyčnívá, všichni předvádějí lehký nadstandard. Ale co příběh? Kam se poděl? Napínavá detektivka to není ani náhodou – k vraždě dojde po více než hodině a po ní následuje pouze další hodina nezáživného (ne)děje. Nelze mluvit ani o působivém dramatu o „střetu dvou světů“, toho nad a pod schody. Pokud nechcete ztrácet čas Gosford Parkem, pusťte si 8 žen nebo Soumrak dne. 40% (01.12.2006)

Hodně mi to připomnělo Panství Downton, ale zde jaksi chyběla ona jiskra. Na jeden film mnoho postav, avšak báječně obsazených dle Altmanovic stylu. Těžko se v tom všem chaosu orientuje kdo je kdo, což je ale nakonec nepodstatné. Je to takové nahlédnutí pod pokličku navenek ctnostné anglické smétánky. Ono se řekne: sjede se panstvo na hon - vše je dokonale načinčané, nachystané, delikatesy navařené, nikde ani smítko. Ale čí zásluhou to všechno šlape jako hodinky? Upachtěné služebnictvo lítá jak hadr na holi, aby se dvořanstvo náležitě nadláblo, a kdo je posléze nejvíce znaven - samozřejmě milostmadam. Klobouk dolů před jejich uměním. (23.11.2020)

Tohle je asi prvni film, co jsem od Altmana videl a nijak zvlast me neoslnil. Hlavni prednosti je dobrej scenar, protoze tu je krasne ukazanej zivot sluzebnejch a panu. Jenze problem je, ze v dobe, kdy vetsina filmu jde do finale, se v tomhle filmu teprve zacne neco dit, ta stopaz je fakt nehorazne prehnana. Dalsi plus jsou herci, neni tu zadnej hlavni hrdina, na vsechny je soustredena pozornost a kazdy hraje mistrovsky. Nejvic me asi zaujal Stephen Fry. Ale je s tim taky spjatej problem, ze az do konce jsem u par postav nevedel, co jsou zac. Oskara za rezii a scenar bych klidne dal, mozna i za ty kostymy, ale nechapu tu nominaci pro Helen Mirren. Celkove se nejedna o spatnej film, navic tu je dobra atmosfera tehdejsi doby a celkove to je docela stylovy, jen jsem proste cekal neco ve stylu Sherlocka Holmese a ono tu o tu vrazdu nakonec vlasne nejde. (05.09.2006)

Krásně zrežírovaný tanec britské herecké elity (bez dvou amerických - ryze funkčních vetřelců), který ironizuje a lehce kritizuje to, co bylo pro anglickou aristokracii přirozeností... Krásný doklad toho, jak bylo a je pro životem znuděné aristokraty všechno lhostejné, i přestože je to vražda. O tom jak je hranice mezi "pod schodím" a "hořejškem" křehká ... Prostě fajn sociální, břitká a náležitě ironická komedie o lehkých mravech. Nemá chybu i přestože někdy úsměv mrze na tváři. (08.02.2003)

Prehliadka pokrivených charakterov britskej aristokracie a po nich sa opičiaceho služobníctva. Príliš veľký rozdiel medzi chovaním sa sluhov a pánov nie je, aj keď je pravda, že chovanie sa sluhov vychádza z móresov tých, ktorým oddane slúžia. Navonok veľmi oddelená hranica medzi týmito dvomi svetmi (vo filme ukázaná ako svet nad schodami a svet pod schodami) je pri bližšom pohľade rozvoľnená a spája oba svety veľmi blízko k sebe. Výborne režijne zohraté a herecky presvedčivo zahrané dielo funguje ako dobre fungujúci, zložitý hodinový stroj s mechanizmom z mnohých súčastí. Ich priveľké množstvo bolo nakoniec na škodu, nakoľko som sa v tej zložitosti po prvýkrát stratil. (15.03.2005)