Gosford Park

Právě tenhle film mě z filmografie Roberta Altmana eminentně zajímal, nicméně musím říci, že náš kontakt se nápadně podobal čelnímu střetu. Nudnější film jsem opravdu už dlouho neviděl. Uznávám, že evokace aristokratické prázdnoty, přetvářky a bezcílnosti se Altmanovi povedla dokonale, podobně jako zobrazení mimetického a neduhy snad ještě prolezlejšího světa jejich služebnictva. Bohužel mi však zobrazované osudy a onen "ironický místopis" přišly jako turistická objížďka po místech, které mi ale lautr nic neříkají. Podobně velice konzervativní a zkostnatělý styl režie, který jen akcentoval vlastnosti zobrazovaného světa, nedokázal ve mně evokovat žádné silnější pocity. Určitá hysterie a ustavičný patos mi po hodině a čtvrt lezly na nervy a vražda, která měla vytvoři iluzi detektivní zápletky, příliš úlevy nepřinesla. Z odstupu se mi skutečně výborný jeví jen konec, který měl v sobě nádech úlevy jak pro mne, tak pro onen nesnesitelný snobský svět, který jakoby smrtí Sira Williama a koncem honu končil... Přes respekt k řemeslnému provedení a přes uznání, že Altmanův tvůrčí záměr byl naplněn měrou vrchovatou, nemohu pominout, že mě tenhle film nechal aristokraticky chladným. (11.03.2005)

Poslední film velikána v režisérské branži, samotného Roberta Altmana, který si pozval početnou legii slušných nejen anglických herců, ale samotné herecké výkony, ačkoliv byli slušné, nedokázali odehnat od nudy, která mě po celý film nesnesitelně doprovázela. Celé by to mělo figurovat jako pocta románům od Agathy Christie a i tak to zní, respektive hodně to připomíná například příběh 10ti malých černoušků. Akorát s tím rozdílem, že vražda zde se zas tolik neřeší a ač se to snaží být anglicky vtipné, příde mi to spíš suché, ani ne trapné, ale spíše bez smyslu a podstaty vtipu. Krom toho je to dost komplikované a hektické pač zapamatovat si 32 lidí v jednom baráku se fakt nedá a i když je pár lidí sledováno více, jediný který mě dokázal zaujmout byl Clive Owen a to je vcelku škoda. Zase ale je fakt, že nebýt jeho, ani by nestálo na to se koukat, pač tyhle vyšší vrstvy, na které si herci hráli bitostně absolutně nesnášim. --- Proč někteří lidé vždy od života dostanou to co chtějí a na co sáhnou se promění ve zlato, zatímco jiní mohou potit krev a nic nemají... (21.07.2007)

Snobizmus a riadenie života druhých nemusím a preto mi bolo ťažké toto pozerať, napriek tomu, že sa jedná práve o poukázanie na elitárstvo, imperializmus a ten snobizmus z rokov minulých. Myslím, že to zvládli, no nijak zvlášť ma film neohúril. Svojím spôsobom je to aj detektívka, no dosť natiahnutá, aby sa mi to páčilo. Toto komorné dielo mi len spôsobilo odpor k tomu, k čomu som už odpor cítil. Herecky to bolo presvedčivé, veď asi každý z nás má ešte v sebe niečo z povahy ľudí, ktorí druhými pohrdajú, komandujú ich, určujú pravidlá a povyšujú sa, to je proste ľudská zlá stránka, ktorá nie je až tak skrytá, ako napríklad sadizmus, či iné vlastnosti. Je to dobrý film, no čakal by som niečo výraznejšie. (07.08.2013)

Môj prvý Altmanov film, ktorý som videl niekedy pred desiatimi rokmi a pri ktorého hodnotení musím dať za pravdu súdobým kritikám v tuzemských časopisoch, ktoré hovorili o akademickom chlade a miernej vypočítavosti smerom k akademikom. Ja som vtedy očakával nejaký záverečný šokujúci zvrat, ktorý samozrejme neprišiel, dnes by som ale k filmu asi pristupoval úplne ináč. Možno by som ho hodnotil rovnako, len výčitky by sa trochu pozmenili. Ironickú silu a ľahkosť podobne zahniezdenej Svatby (ak ma pamäť neklame) Gosford park postráda. (31.05.2013)

"Dáma, která cestuje bez komorné, nemá sebeúctu." Nafoukaný panstvo i cynický služebnictvo mi dali krutou lekci ze snobismu. Bolelo to, takže jsem se rozhodl zbavit se modrý krve. Nechám si ji odčerpat a budu se tvářit jako obyčejnej člověk. Samozřejmě se zámkem, doživotní rentou a dostatkem kvalitního služebnictva. Miluju prostej život. (17.05.2022)