Batman sa vracia

Vskutku comicsový, dekadentně špinavý Batman, jen co je pravda. Počítám, že kdyby Burton udělal ještě trojku, tak po jejím zhlédnutí sáhne divák současně na provaz, žiletku a pistoli. Nádherně úchylné, souboj Kočičí ženy s Batmanem v s/m kostýmkách vražedně výbušný a Tučňák soupeřící s Maxem Schreckem o to, kdo bude zlejší ( já vím, 2.stupeň od zlý je horší, ale to mi sem moc nesedne...). Jen bolestně mi chybí fyzická přítomnost Siouxsie+The Banshees, které se Burtonovi k vystoupení ve filmu nepodařilo přesvědčit. A tak jen za zvuku jejich písně Face To Face sledujeme hrůzné poznání odmaskovaného Batmana a Kočičí ženy... (27.10.2010)

Takové to když se s odstupem takřka tří dekád kouknete na film, který na vás udělal dojem v raných nácti letech, a zjistíte, jak je překvapivě bizarní, vyšinutý, zvrhlý, nadržený, unikátní a nádherný. V dnešní éře důkladně plánovaných blockbusterů, které se sice marketingově tváří jako ohromně novátorské či originální, ale při tom jsou úzkostlivě kontrolované v zájmu korporátní image, působí Burtonův druhý Batman jako skvostně antisystémový počin. Nejen, že Burton ignoruje komiksový kánon obsedantně střežený fanoušky, na které zcela vědomě kašle. Zaštítěn štědrým rozpočtem a tvůrčí kontrolou spřádá romanticky chorou a slizce krásnou antitezi různých amerických mýtů od politického systému přes superhrdiny až po Vánoce. "Batman se vrací" je jako sněžítko obrácené vzhůru nohama, jehož dno odhaluje skrývané ošklivé nitro kýčovité idyly na jeho nyní odvrácené straně. S až operní rozmáchlostí Burtnon diriguje fantasmagoricky stylizované výjevy, v nichž se snoubí gotická monumentálnost s vychýleností expresionismu. V tomto světě pak nechává řádit cirkusácké zjevy, od nichž se zdejší hrdinové i padouši liší jen v tom, že z různých důvodů nemohou dávat průchod svým niterným tužbám. Spandex byl vystřídán latexem, přičemž masky a kostýmy tu nevyznívají jako silácká brnění, nýbrž fetišistické oblečky, které marně zkouší před vnějším světem skrýt dětská traumata i dospělácké perverze, obsese a sny o nespoutané moci. Burtonův batmanovský biják ale při tom všem není nabubřele temný a vážný jako ty z nového tisíciletí. V jeho groteskní vizi je ponurost stejně zásadní jako klasická komiksová nevážnost až slapstickových rozměrů. Stejně jako zdejší svět, také jeho logika, násilí i sami antihrdinové jsou poťouchlí, teatrální, dětinsky zlovolní, ale také plní zármutku, bolesti a naivní touhy po něčem lepším. Nakonec stejně jako všechny správné vánoční bijáky i tento pojednává o rodině, sounáležitosti a spočinutí v náruči blízkých. Jen s tím rozdílem, že zdejší hrdinové o tom mohou pouze snít. (27.12.2022)

Burton vede nesmiřitelnou válku svého pojetí Vánoc proti tomu tradičnímu a nabíjí své zbraně tak těžkým kalibrem, jakým je Michelle Pfeifferová v černém korzetu, Danny De Vito s tučňáčími končetinami a Christopher Walken bez dalších přívlastků, aby v závěru slavil triumfální vítězství (ne)pohádkové melancholie a nostalgického smíření pod očistnou mocí sněhové pokrývky a zvedl k sobě zatoulaného, zmateného a přesto se nechápavě lísajícího diváka a zahřál mu tlapky. Za tunami dialogů jiskřivějších než gothamská vánoční výzdoba, které by mohly být perlami z klenotnic konverzaček Oscara Wildea, kdyby je psal v současnosti, se tají smutně výmluvné mlčení, pitoreskní výjevy z neogotického městečka ověšeného tisíci světel a ohlušovaného vánoční směsi pokřiku a koled, přerušovanými jen občas znepokojivými tóny Elfmanovy hudby mistrně utajují tišší a těžší poselství a Bridget Jonesová s kočičím tělem a myšlením Lizzie Bordenové příliš dlouho uvězněným v tabákovém kostýmku a moneypennovské oddanosti nedosažitelnému šéfovi ("Nejsem chudinka, jsem pracující žena"), osiřelé pískle s herodesovskými plány ("Copak bych takhle blbnul, kdybych tě chtěl jenom zabít?") a milionář, který je beznadějný chudák (Selino, jste propuštěna, Wayne, proč jste oblečený jako Batman?"), se každý po svém střetnou s duchy minulých, přítomných i budoucích Vánoc a nejen kočičí dáma v tom střetnutí ztratí nejeden ze svých životů. A co na to Jan Tleskač... ehm, Batman, jehož zde v komentářích zmíněné upozadění mi připomíná diskusi na stejné téma v případě nejnovějšího Batmanova dobrodružství? Opět mi to nedá nevzpomenout na mé oblíbené úsloví o povolaných a vyvolených a řeknu jen tolik, že Keatonův a Burtonův Batman vykonává své poslání s odevzdaností povolaného, ne se samozřejmostí vyvoleného. Burton svým vyděděncům rozumí. Tak navzdory ročnímu období... Veselé Vánoce. (25.09.2008)

wow, u tohohle filmu jsem se vždy bál.. což se nestalo nikdy ani u TDK (ano nepříjemný svíravý pocit a strach z anarchie a všeho toho aktuálního pro dnešní dobu, ale stejně..). Burton pokračuje ve vykreslování a doplňování města hříchu Gotham city, ve kterém se zjevuje ještě větší zrůda: Penguin, maniakální mostrum, které se očividně rozhodlo překonat v šílenosti i Jokera. A skvěle zahráno Dannym DeVitem.. Michael Keaton stejně skvělý jako minule, a na scéně se objevuje i další "hrdina" - legendární pološílená Catwoman.. Zběsilost, kanály, temnota, batmobil, bičíky, drápy, plášt, netopýři, tučnáci, sežraná kočka :-)) - mix ala další šílenost Burtonova ražení, tehdy si ještě nebral servitky a točil opravdu dobré filmy. samotný Penguin se zařazuje mezi nejhnusnější, nejodpornější zločince století.. jako obvykle bez jasného činu či jasného vidění věci.. Opravdu se oplatilo, že byl tento film točen nezávisle.. téměř předčí Batmana č. 1 (18.10.2008)

Velice slušné pokračování, které už sice není tak propracované, ale záporáci Walken a DeVito hrají velice snaživě (na rozdíl od svých následovníků). O Keatonovi jsem se zmínil v komentáři k 1. dílu, Pfeifferová je sice kočka (a taky Kočičí žena), ale tady zrovna přesvědčivě nevypadá, nicméně je to stále dobrá zábava a Tim Burton byl asi jediný, kdo uměl svým dílům Batmana vdechnout tu správnou komiksovou atmosféru. (22.07.2002)