Batman sa vracia

V roce 1992, 3 roky po prvním, vynikajícím Batmanovi natočil Tim Burton další příběh z Gothamu. A dá se říci, že v podobně dobré kvalitě. Batman se tentokrát neutká pouze s jedním nepřítelem, ale rovnou se dvěma a to s kočičí ženou (vynikající Michelle Pfeiffer) a záhadným Tučňákem v podání Dannyho DeVita. Tentokrát se do příběhu zamotává i politika, když Tučňák s pomocí prohnilého Maxe Shrecka kandiduje na starostu, aby mohl rozsévat zlo v Gothamu. Tvůrcům bylo jasné, že si tentokrát nevystačí s jednoduchým příběhem jako v předešlé části, a tak vytvořili mnohem komplexnější a svým způsobem realističtější postavy. Samotný děj už se nezaměřuje výhradně na muže v netopýřím hávu, ale na Gotham City, jako celek. Z předešlé části zůstal v obsazenstvu hlavních postav jen Michael Keaton ke kterému přibyli nový kolegové, ať už Pfeiffer nebo DeVito. Je třeba říci, že Keaton si zachoval podobný styl jako minule, což rozhodně neuškodilo a s představitelkou kočičí ženy vytvořil nejzajímavější postavy snímku, narozdíl od Dannyho DeVita, který zůstal poněkud ve stínu svých dvou kolegů. Burton opět vytvořil fantaskní film, který je věrný podstatě komiksu a ani po několika shlédnutích neomrzí. A to jsme netušili, co přijde. :( (12.06.2006)

Burton vede nesmiřitelnou válku svého pojetí Vánoc proti tomu tradičnímu a nabíjí své zbraně tak těžkým kalibrem, jakým je Michelle Pfeifferová v černém korzetu, Danny De Vito s tučňáčími končetinami a Christopher Walken bez dalších přívlastků, aby v závěru slavil triumfální vítězství (ne)pohádkové melancholie a nostalgického smíření pod očistnou mocí sněhové pokrývky a zvedl k sobě zatoulaného, zmateného a přesto se nechápavě lísajícího diváka a zahřál mu tlapky. Za tunami dialogů jiskřivějších než gothamská vánoční výzdoba, které by mohly být perlami z klenotnic konverzaček Oscara Wildea, kdyby je psal v současnosti, se tají smutně výmluvné mlčení, pitoreskní výjevy z neogotického městečka ověšeného tisíci světel a ohlušovaného vánoční směsi pokřiku a koled, přerušovanými jen občas znepokojivými tóny Elfmanovy hudby mistrně utajují tišší a těžší poselství a Bridget Jonesová s kočičím tělem a myšlením Lizzie Bordenové příliš dlouho uvězněným v tabákovém kostýmku a moneypennovské oddanosti nedosažitelnému šéfovi ("Nejsem chudinka, jsem pracující žena"), osiřelé pískle s herodesovskými plány ("Copak bych takhle blbnul, kdybych tě chtěl jenom zabít?") a milionář, který je beznadějný chudák (Selino, jste propuštěna, Wayne, proč jste oblečený jako Batman?"), se každý po svém střetnou s duchy minulých, přítomných i budoucích Vánoc a nejen kočičí dáma v tom střetnutí ztratí nejeden ze svých životů. A co na to Jan Tleskač... ehm, Batman, jehož zde v komentářích zmíněné upozadění mi připomíná diskusi na stejné téma v případě nejnovějšího Batmanova dobrodružství? Opět mi to nedá nevzpomenout na mé oblíbené úsloví o povolaných a vyvolených a řeknu jen tolik, že Keatonův a Burtonův Batman vykonává své poslání s odevzdaností povolaného, ne se samozřejmostí vyvoleného. Burton svým vyděděncům rozumí. Tak navzdory ročnímu období... Veselé Vánoce. (25.09.2008)

Společně s prvními dvěma články Nolenovy trilogie nejlepší filmový Batman, jemuž ta Burtonova vizuální poetika sedí lépe než předchůdci - bude to nejspíše zasazením do období Vánoc, za jejichž zasněženou fasádou Burton zkrátka nalézá morální špínu a temnotu s dlouhodobou grácií. Skvělý Tučňák DeVito našel pevný balanc mezi karikaturou a skutečnou hrozbou, ukrývající se ve stokách a v bizarních oblecích, a do příběhu náramně pasuje i druhý, jakýsi polovičatý antagonista v podobě Catwoman (s čarovnou tváří nejhezčí herečky své generace). Batman je tak součástí vyváženého charakterního trojúhelníku a vyloženě jen reaguje na činy ostatních (a je jediný, kdo má nejčistší úmysly). Důležitá a skvělá je ale i postava Christophera Walkena, která svými činy svádí všechny dohromady. Závěrečný fight mi sice zase přišel trochu úsměvný a drama moc nefunguje, ale vše vynahrazuje důmyslná vztahová struktura a neopakovatelně morbidní komiksový nádech, na který je za doprovodu Elfmanovy výrazné hudby radost pohledět. 85% (22.12.2020)

Neskutečně temná atmosféra spolu s Elfmanovou hudbou zprostředkovávají divákovi skutečný komiksový zážitek. Troufám si tvdrit, že druhý Batman je nejen režijně zdatnější, ale i vizuálně namakanější, atmosféričtější a na sto procent temnější. Akce není zase tolik a je zde kladen důraz spíše na charaktery. Batmanovy hračičky jsou nám opět představovány v plné parádě a po celé dvě hodiny se člověk nemá šanci nudit. Famózní výprava dává zapomenout na pozdější Schumacherovy barevné eskapády. (24.12.2005)

„MŇAU!“ Ze žravého caparta se po ne zcela ideálním dětství stává maniakální tučňák uvězněný v lidském těle… Tak mě napadá, čím si v dětství musel projít Tim Burton, režisér s aprobací na morbidní vyprávěnky pro dospělé děti a odpůrce vánočních svátků. Od Vánoc se hlavní příběh začíná odvíjet a jsou to Vánoce vskutku atypické, svou stylizací v mnohém připomínající Nightmare Before Christmas. Poklidný průběh vánočního večera v Gotham City totiž naruší výstřední cirkusové zrůdičky, jež si kouzlo Vánoc přebraly po svém. Tim Burton také mnoho věcí přebírá po svém a je to ten hlavní důvod, proč tolik obdivuji jeho tvorbu. Mít podobnou imaginaci, neprodleně si kupuji litr absintu a letenky do Paříže. Gotická vizuální stránka, hravé slučování roztomilého s nechutným a štědrá nadílka černého humoru jsou jednou stranou mince, pak je zde druhá, jinak označována jako „vyprávění příběhu“. Ne, Tim není z nejschopnějších vypravěčů, kdyby ovšem byl, těžko by v Hollywoodu hledal konkurenci. Batman, hlavní hrdina filmu, se na scéně například objeví cca po dvaceti minutách filmu, aby vzápětí zmizel zpět v útrobách své rezidence. Tvrzení o vlivu padouchů na výsledné filmové kvality jistě nejsou zcestná a padouši v druhém Batmanovi patří k těm obzvlášť lahůdkovým, což ovšem neospravedlňuje upozadění titulní postavy a naprostou rezignaci na její pečlivější charakterové prokreslení. O nějaké promyšlené dramaturgické struktuře rovněž nemůže být řeč. Dobře se na to kouká, ale dost se to loudá. Je to jen střídání úchvatně ponurých výjevů a požitkářsky šílených nápadů, ke kterým často a hlasitě hraje Elfmanova specifická hudba. Sorry Time, ale takhle si nadprůměrný film nepředstavuji. 70% Zajímavé komentáře: Marigold, Mr.Apache, Faidra, Vitason, Aiax, PALINO, Yojimbo (11.01.2009)