Batman sa vracia

Vynikající pokračování prvního Batmana, které dostalo ještě větší rozměr sledováním na Blu-ray. Burton zachoval temnou gothamskou atmosféru z vynikajícího prvního dílu a ještě přidal trochu víc jisté ponurosti a chladu. Tentokrát se na scéně objevuje slizký tučňák, v podání výborného Dannyho DeVita a hlavně latexová kočičí žena, kterou úžasně ztvárnila sexy Michelle Pfeiffer. Jak já ji jako kluk miloval... (27.12.2009)

Pokračování mě bavilo o něco víc než první Burtonův Batman a to nejen díky "probuzené" hudbě Dannyho Elfmana, která byla slyšet hned od začátku a neutichala po celou dobu, zatímco v předešlém díle, tam jeho hudba nebyla tak znát jako tady, ale také díky o něco lepší atmosféře a zajimavějším záběrům. (20.09.2012)

Batman se vrací a s ním i staronový Burton a jeho šíleně bizarní provedení v čele s Winstonovým a Elfmanovým doprovodem a groteskně temným zpracováním ulic Gothamu. Někdy to ani není temná komiksová adaptace, ale spíš snůška mysteriózní fantasmagorie (tučňák v kachně?). Navíc Keaton je hovno Batman...Bale ho převyšuje snad ve všem. Ještěže všechno zachraňuje sexy Michelle Pfeiffer. Její kočkování se s Keatonem jsou těmi nejslibnějšími momenty celého filmu. [Přesná stopáž: 121 min] (17.07.2006)

Atmosféra zůstává, ale namísto jasného a řízného duelu z jedničky se tady účinek možná až příliš drolí mezi všechny zúčastněné. Potěšily Elfmannovy reminiscence na "The Nighmare Before Christmas" (třeba motiv z písně "Making Christmas" během přepadení u vánočního stromu) i když zrovna ty asi nejširší publikum plně nedocení. Oproti hrůze, která bude následovat, si ale oba první díly drží odstup několika filmových pater. (12.09.2005)

Burton vede nesmiřitelnou válku svého pojetí Vánoc proti tomu tradičnímu a nabíjí své zbraně tak těžkým kalibrem, jakým je Michelle Pfeifferová v černém korzetu, Danny De Vito s tučňáčími končetinami a Christopher Walken bez dalších přívlastků, aby v závěru slavil triumfální vítězství (ne)pohádkové melancholie a nostalgického smíření pod očistnou mocí sněhové pokrývky a zvedl k sobě zatoulaného, zmateného a přesto se nechápavě lísajícího diváka a zahřál mu tlapky. Za tunami dialogů jiskřivějších než gothamská vánoční výzdoba, které by mohly být perlami z klenotnic konverzaček Oscara Wildea, kdyby je psal v současnosti, se tají smutně výmluvné mlčení, pitoreskní výjevy z neogotického městečka ověšeného tisíci světel a ohlušovaného vánoční směsi pokřiku a koled, přerušovanými jen občas znepokojivými tóny Elfmanovy hudby mistrně utajují tišší a těžší poselství a Bridget Jonesová s kočičím tělem a myšlením Lizzie Bordenové příliš dlouho uvězněným v tabákovém kostýmku a moneypennovské oddanosti nedosažitelnému šéfovi ("Nejsem chudinka, jsem pracující žena"), osiřelé pískle s herodesovskými plány ("Copak bych takhle blbnul, kdybych tě chtěl jenom zabít?") a milionář, který je beznadějný chudák (Selino, jste propuštěna, Wayne, proč jste oblečený jako Batman?"), se každý po svém střetnou s duchy minulých, přítomných i budoucích Vánoc a nejen kočičí dáma v tom střetnutí ztratí nejeden ze svých životů. A co na to Jan Tleskač... ehm, Batman, jehož zde v komentářích zmíněné upozadění mi připomíná diskusi na stejné téma v případě nejnovějšího Batmanova dobrodružství? Opět mi to nedá nevzpomenout na mé oblíbené úsloví o povolaných a vyvolených a řeknu jen tolik, že Keatonův a Burtonův Batman vykonává své poslání s odevzdaností povolaného, ne se samozřejmostí vyvoleného. Burton svým vyděděncům rozumí. Tak navzdory ročnímu období... Veselé Vánoce. (25.09.2008)