Batman sa vracia

Půjdu proti davu (to já koneckonců ráda), ale tenhle díl je stokrát lepší, než předchozí. Chytl mě od prvního okamžiku a nepustil do posledního (dobrá, možná při pochodu armády tučňáků jsem na sekundu zapochybovala:D) a to hlavně díky perfektním záporákům. Především mám na mysli Michelle Pfeiffer, která si rozhodně zaslouží patřit mezi 200 nejlepších hrdinů a záporáků. Způsob, jakým se pohybovala, jakým mluvila, byl prostě naprosto neuvěřitelný! Upřímně jsem ji nikdy neměla nijak v oblibě, ale tady mi připadala naprosto dokonalá. Nutnost vidět s originálním zněním! Milostná linka byla i díky ní zajímavější, než v jedničce a to z části i proto, že můžeme sledovat Batmana a jeho vnitřní rozpolcenost. První díl mi připadal nedotažený, místy i hloupý, tady máme bližší náhled na motivy i psychologii postav. Vše do sebe zapadá a dává dokonalý smysl. A hlavně mě to neskutečně bavilo. Díky tomu všemu pasuji tento díl na mého nejoblíbenějšího Batmana. :))Meow. (08.02.2019)

Burtona mám rád, ale o komiksy už by nikdy zavadit neměl. Navíc si nevybral příliš dobré herce. Keaton mě vytáčel už napoprvé, DeVitův Tučňák není záporák, ale zoufale bizarní figurka a Michelle Pfeiffer je jako Catwoman poměrně odstrašujícím příkladem toho, jak zničit kultovní postavu série. A přestože Elfmanova hudba je parádní a zachraňuje atmosféru a do jisté míry i celý film, tak mi tahle kombinace vůbec nesedí. Deprese a grotesknost v překresleném gotickém prostředí se pro mě nerovná kvalitní podívané. To si raději dám přehrávající duo Carrey-Jones v Batman navždy. 50% (25.03.2007)

V roce 1992, 3 roky po prvním, vynikajícím Batmanovi natočil Tim Burton další příběh z Gothamu. A dá se říci, že v podobně dobré kvalitě. Batman se tentokrát neutká pouze s jedním nepřítelem, ale rovnou se dvěma a to s kočičí ženou (vynikající Michelle Pfeiffer) a záhadným Tučňákem v podání Dannyho DeVita. Tentokrát se do příběhu zamotává i politika, když Tučňák s pomocí prohnilého Maxe Shrecka kandiduje na starostu, aby mohl rozsévat zlo v Gothamu. Tvůrcům bylo jasné, že si tentokrát nevystačí s jednoduchým příběhem jako v předešlé části, a tak vytvořili mnohem komplexnější a svým způsobem realističtější postavy. Samotný děj už se nezaměřuje výhradně na muže v netopýřím hávu, ale na Gotham City, jako celek. Z předešlé části zůstal v obsazenstvu hlavních postav jen Michael Keaton ke kterému přibyli nový kolegové, ať už Pfeiffer nebo DeVito. Je třeba říci, že Keaton si zachoval podobný styl jako minule, což rozhodně neuškodilo a s představitelkou kočičí ženy vytvořil nejzajímavější postavy snímku, narozdíl od Dannyho DeVita, který zůstal poněkud ve stínu svých dvou kolegů. Burton opět vytvořil fantaskní film, který je věrný podstatě komiksu a ani po několika shlédnutích neomrzí. A to jsme netušili, co přijde. :( (12.06.2006)

Velice slušné pokračování, které už sice není tak propracované, ale záporáci Walken a DeVito hrají velice snaživě (na rozdíl od svých následovníků). O Keatonovi jsem se zmínil v komentáři k 1. dílu, Pfeifferová je sice kočka (a taky Kočičí žena), ale tady zrovna přesvědčivě nevypadá, nicméně je to stále dobrá zábava a Tim Burton byl asi jediný, kdo uměl svým dílům Batmana vdechnout tu správnou komiksovou atmosféru. (22.07.2002)

Burton vede nesmiřitelnou válku svého pojetí Vánoc proti tomu tradičnímu a nabíjí své zbraně tak těžkým kalibrem, jakým je Michelle Pfeifferová v černém korzetu, Danny De Vito s tučňáčími končetinami a Christopher Walken bez dalších přívlastků, aby v závěru slavil triumfální vítězství (ne)pohádkové melancholie a nostalgického smíření pod očistnou mocí sněhové pokrývky a zvedl k sobě zatoulaného, zmateného a přesto se nechápavě lísajícího diváka a zahřál mu tlapky. Za tunami dialogů jiskřivějších než gothamská vánoční výzdoba, které by mohly být perlami z klenotnic konverzaček Oscara Wildea, kdyby je psal v současnosti, se tají smutně výmluvné mlčení, pitoreskní výjevy z neogotického městečka ověšeného tisíci světel a ohlušovaného vánoční směsi pokřiku a koled, přerušovanými jen občas znepokojivými tóny Elfmanovy hudby mistrně utajují tišší a těžší poselství a Bridget Jonesová s kočičím tělem a myšlením Lizzie Bordenové příliš dlouho uvězněným v tabákovém kostýmku a moneypennovské oddanosti nedosažitelnému šéfovi ("Nejsem chudinka, jsem pracující žena"), osiřelé pískle s herodesovskými plány ("Copak bych takhle blbnul, kdybych tě chtěl jenom zabít?") a milionář, který je beznadějný chudák (Selino, jste propuštěna, Wayne, proč jste oblečený jako Batman?"), se každý po svém střetnou s duchy minulých, přítomných i budoucích Vánoc a nejen kočičí dáma v tom střetnutí ztratí nejeden ze svých životů. A co na to Jan Tleskač... ehm, Batman, jehož zde v komentářích zmíněné upozadění mi připomíná diskusi na stejné téma v případě nejnovějšího Batmanova dobrodružství? Opět mi to nedá nevzpomenout na mé oblíbené úsloví o povolaných a vyvolených a řeknu jen tolik, že Keatonův a Burtonův Batman vykonává své poslání s odevzdaností povolaného, ne se samozřejmostí vyvoleného. Burton svým vyděděncům rozumí. Tak navzdory ročnímu období... Veselé Vánoce. (25.09.2008)