Batman sa vracia

Takové to když se s odstupem takřka tří dekád kouknete na film, který na vás udělal dojem v raných nácti letech, a zjistíte, jak je překvapivě bizarní, vyšinutý, zvrhlý, nadržený, unikátní a nádherný. V dnešní éře důkladně plánovaných blockbusterů, které se sice marketingově tváří jako ohromně novátorské či originální, ale při tom jsou úzkostlivě kontrolované v zájmu korporátní image, působí Burtonův druhý Batman jako skvostně antisystémový počin. Nejen, že Burton ignoruje komiksový kánon obsedantně střežený fanoušky, na které zcela vědomě kašle. Zaštítěn štědrým rozpočtem a tvůrčí kontrolou spřádá romanticky chorou a slizce krásnou antitezi různých amerických mýtů od politického systému přes superhrdiny až po Vánoce. "Batman se vrací" je jako sněžítko obrácené vzhůru nohama, jehož dno odhaluje skrývané ošklivé nitro kýčovité idyly na jeho nyní odvrácené straně. S až operní rozmáchlostí Burtnon diriguje fantasmagoricky stylizované výjevy, v nichž se snoubí gotická monumentálnost s vychýleností expresionismu. V tomto světě pak nechává řádit cirkusácké zjevy, od nichž se zdejší hrdinové i padouši liší jen v tom, že z různých důvodů nemohou dávat průchod svým niterným tužbám. Spandex byl vystřídán latexem, přičemž masky a kostýmy tu nevyznívají jako silácká brnění, nýbrž fetišistické oblečky, které marně zkouší před vnějším světem skrýt dětská traumata i dospělácké perverze, obsese a sny o nespoutané moci. Burtonův batmanovský biják ale při tom všem není nabubřele temný a vážný jako ty z nového tisíciletí. V jeho groteskní vizi je ponurost stejně zásadní jako klasická komiksová nevážnost až slapstickových rozměrů. Stejně jako zdejší svět, také jeho logika, násilí i sami antihrdinové jsou poťouchlí, teatrální, dětinsky zlovolní, ale také plní zármutku, bolesti a naivní touhy po něčem lepším. Nakonec stejně jako všechny správné vánoční bijáky i tento pojednává o rodině, sounáležitosti a spočinutí v náruči blízkých. Jen s tím rozdílem, že zdejší hrdinové o tom mohou pouze snít. (27.12.2022)

Takhle si představju comicsovou adaptaci od Tima Burtona. Úvodní titulky jsou typická Burtonovština (a Elfmanoviština pochopitelně), Michael Keaton je v civilní poloze Bruce Wayna nepřekonatelný (byť v obleku už to taková sláva není), Danny DeVito je ve své tučňákovské kreaci přinejmenším stejně dobrý, jako Nicholson v prvním Batmanovi, Michelle Pfeifferová je neskutečná kočka, Walken je Walken. Tučňáci se povedli, a v některých scénách nadchne Burtonův smysl pro absurditu (Tučňákovo ovládací autíčko, kachnička...) Velmi dobré. (24.07.2006)

Atmosféra zůstává, ale namísto jasného a řízného duelu z jedničky se tady účinek možná až příliš drolí mezi všechny zúčastněné. Potěšily Elfmannovy reminiscence na "The Nighmare Before Christmas" (třeba motiv z písně "Making Christmas" během přepadení u vánočního stromu) i když zrovna ty asi nejširší publikum plně nedocení. Oproti hrůze, která bude následovat, si ale oba první díly drží odstup několika filmových pater. (12.09.2005)

„MŇAU!“ Ze žravého caparta se po ne zcela ideálním dětství stává maniakální tučňák uvězněný v lidském těle… Tak mě napadá, čím si v dětství musel projít Tim Burton, režisér s aprobací na morbidní vyprávěnky pro dospělé děti a odpůrce vánočních svátků. Od Vánoc se hlavní příběh začíná odvíjet a jsou to Vánoce vskutku atypické, svou stylizací v mnohém připomínající Nightmare Before Christmas. Poklidný průběh vánočního večera v Gotham City totiž naruší výstřední cirkusové zrůdičky, jež si kouzlo Vánoc přebraly po svém. Tim Burton také mnoho věcí přebírá po svém a je to ten hlavní důvod, proč tolik obdivuji jeho tvorbu. Mít podobnou imaginaci, neprodleně si kupuji litr absintu a letenky do Paříže. Gotická vizuální stránka, hravé slučování roztomilého s nechutným a štědrá nadílka černého humoru jsou jednou stranou mince, pak je zde druhá, jinak označována jako „vyprávění příběhu“. Ne, Tim není z nejschopnějších vypravěčů, kdyby ovšem byl, těžko by v Hollywoodu hledal konkurenci. Batman, hlavní hrdina filmu, se na scéně například objeví cca po dvaceti minutách filmu, aby vzápětí zmizel zpět v útrobách své rezidence. Tvrzení o vlivu padouchů na výsledné filmové kvality jistě nejsou zcestná a padouši v druhém Batmanovi patří k těm obzvlášť lahůdkovým, což ovšem neospravedlňuje upozadění titulní postavy a naprostou rezignaci na její pečlivější charakterové prokreslení. O nějaké promyšlené dramaturgické struktuře rovněž nemůže být řeč. Dobře se na to kouká, ale dost se to loudá. Je to jen střídání úchvatně ponurých výjevů a požitkářsky šílených nápadů, ke kterým často a hlasitě hraje Elfmanova specifická hudba. Sorry Time, ale takhle si nadprůměrný film nepředstavuji. 70% Zajímavé komentáře: Marigold, Mr.Apache, Faidra, Vitason, Aiax, PALINO, Yojimbo (12.01.2009)

Je těžké určit, zda je druhý Batman lepší či horší než první, jeho postavy jsou totiž daleko propracovanější a psychologicky uvěřitelnější. Rovněž atmosféra je v Batman returns hustá tak, že by se dala krájet, jen jediná věc je tam jiná...Batman. Narozdíl od jedničky není už tak "cool" a takový "god", před ostatními postavami ustupuje do pozadí a člověk má dojem, že kdyby tam nebyl, ani by to nevadilo...což ovšem nic nemění na tom, že film jako takový je mistrovské dílo temné tak, že slabší povahy mají problém to rozdýchat. (15.07.2002)