Batman sa vracia

Takové to když se s odstupem takřka tří dekád kouknete na film, který na vás udělal dojem v raných nácti letech, a zjistíte, jak je překvapivě bizarní, vyšinutý, zvrhlý, nadržený, unikátní a nádherný. V dnešní éře důkladně plánovaných blockbusterů, které se sice marketingově tváří jako ohromně novátorské či originální, ale při tom jsou úzkostlivě kontrolované v zájmu korporátní image, působí Burtonův druhý Batman jako skvostně antisystémový počin. Nejen, že Burton ignoruje komiksový kánon obsedantně střežený fanoušky, na které zcela vědomě kašle. Zaštítěn štědrým rozpočtem a tvůrčí kontrolou spřádá romanticky chorou a slizce krásnou antitezi různých amerických mýtů od politického systému přes superhrdiny až po Vánoce. "Batman se vrací" je jako sněžítko obrácené vzhůru nohama, jehož dno odhaluje skrývané ošklivé nitro kýčovité idyly na jeho nyní odvrácené straně. S až operní rozmáchlostí Burtnon diriguje fantasmagoricky stylizované výjevy, v nichž se snoubí gotická monumentálnost s vychýleností expresionismu. V tomto světě pak nechává řádit cirkusácké zjevy, od nichž se zdejší hrdinové i padouši liší jen v tom, že z různých důvodů nemohou dávat průchod svým niterným tužbám. Spandex byl vystřídán latexem, přičemž masky a kostýmy tu nevyznívají jako silácká brnění, nýbrž fetišistické oblečky, které marně zkouší před vnějším světem skrýt dětská traumata i dospělácké perverze, obsese a sny o nespoutané moci. Burtonův batmanovský biják ale při tom všem není nabubřele temný a vážný jako ty z nového tisíciletí. V jeho groteskní vizi je ponurost stejně zásadní jako klasická komiksová nevážnost až slapstickových rozměrů. Stejně jako zdejší svět, také jeho logika, násilí i sami antihrdinové jsou poťouchlí, teatrální, dětinsky zlovolní, ale také plní zármutku, bolesti a naivní touhy po něčem lepším. Nakonec stejně jako všechny správné vánoční bijáky i tento pojednává o rodině, sounáležitosti a spočinutí v náruči blízkých. Jen s tím rozdílem, že zdejší hrdinové o tom mohou pouze snít. (27.12.2022)

Hezčí, temnější a promyšlenější než jednička. Lepší záporáci, efekty a celková podoba filmu dotažena k dokonalosti comicsových rozměrů. Opět skvělou hudba miláčka pohádkově mrazivých písní Dannyho Elfmana. Tim Burton svojí režijí staví Batmana navrcholek pyramidy možností a pochybují o jeho překonání co se týče podobenství s comicsem a atmosférou comicsu. (19.06.2004)

Burton vede nesmiřitelnou válku svého pojetí Vánoc proti tomu tradičnímu a nabíjí své zbraně tak těžkým kalibrem, jakým je Michelle Pfeifferová v černém korzetu, Danny De Vito s tučňáčími končetinami a Christopher Walken bez dalších přívlastků, aby v závěru slavil triumfální vítězství (ne)pohádkové melancholie a nostalgického smíření pod očistnou mocí sněhové pokrývky a zvedl k sobě zatoulaného, zmateného a přesto se nechápavě lísajícího diváka a zahřál mu tlapky. Za tunami dialogů jiskřivějších než gothamská vánoční výzdoba, které by mohly být perlami z klenotnic konverzaček Oscara Wildea, kdyby je psal v současnosti, se tají smutně výmluvné mlčení, pitoreskní výjevy z neogotického městečka ověšeného tisíci světel a ohlušovaného vánoční směsi pokřiku a koled, přerušovanými jen občas znepokojivými tóny Elfmanovy hudby mistrně utajují tišší a těžší poselství a Bridget Jonesová s kočičím tělem a myšlením Lizzie Bordenové příliš dlouho uvězněným v tabákovém kostýmku a moneypennovské oddanosti nedosažitelnému šéfovi ("Nejsem chudinka, jsem pracující žena"), osiřelé pískle s herodesovskými plány ("Copak bych takhle blbnul, kdybych tě chtěl jenom zabít?") a milionář, který je beznadějný chudák (Selino, jste propuštěna, Wayne, proč jste oblečený jako Batman?"), se každý po svém střetnou s duchy minulých, přítomných i budoucích Vánoc a nejen kočičí dáma v tom střetnutí ztratí nejeden ze svých životů. A co na to Jan Tleskač... ehm, Batman, jehož zde v komentářích zmíněné upozadění mi připomíná diskusi na stejné téma v případě nejnovějšího Batmanova dobrodružství? Opět mi to nedá nevzpomenout na mé oblíbené úsloví o povolaných a vyvolených a řeknu jen tolik, že Keatonův a Burtonův Batman vykonává své poslání s odevzdaností povolaného, ne se samozřejmostí vyvoleného. Burton svým vyděděncům rozumí. Tak navzdory ročnímu období... Veselé Vánoce. (25.09.2008)

Je těžké určit, zda je druhý Batman lepší či horší než první, jeho postavy jsou totiž daleko propracovanější a psychologicky uvěřitelnější. Rovněž atmosféra je v Batman returns hustá tak, že by se dala krájet, jen jediná věc je tam jiná...Batman. Narozdíl od jedničky není už tak "cool" a takový "god", před ostatními postavami ustupuje do pozadí a člověk má dojem, že kdyby tam nebyl, ani by to nevadilo...což ovšem nic nemění na tom, že film jako takový je mistrovské dílo temné tak, že slabší povahy mají problém to rozdýchat. (15.07.2002)

Na druhém Burtonově Batmanovi mám nejradši postavu Catwoman, kterou ztvárnila Michelle Pfeiffer doslova úžasně. Perfektní mix femme fatale, šílenství a ženského elementu. Hned za ní řadím krásně slizkého Tučňáka, kterého by jistě nikdo jiný neztělesnil tak jako DeVito. Až za nima jsou v pozadí výkony Keatona/ Batmana a Walkena/ Shrecka, ale to je celkem pochopitelné. Klasicky burtonovský "feel" už je samozřejmostí, všude jsou šašci, kreatury, většinu filmu je noc a sněží a do rytmu k tomu hrají Elfmanovy sonáty... Co víc si přát? Snad jen o trochu propracovanější akční stránku a výraznějšího Batmana... 90% (07.04.2007)