Batman sa vracia

Burtona mám rád, ale o komiksy už by nikdy zavadit neměl. Navíc si nevybral příliš dobré herce. Keaton mě vytáčel už napoprvé, DeVitův Tučňák není záporák, ale zoufale bizarní figurka a Michelle Pfeiffer je jako Catwoman poměrně odstrašujícím příkladem toho, jak zničit kultovní postavu série. A přestože Elfmanova hudba je parádní a zachraňuje atmosféru a do jisté míry i celý film, tak mi tahle kombinace vůbec nesedí. Deprese a grotesknost v překresleném gotickém prostředí se pro mě nerovná kvalitní podívané. To si raději dám přehrávající duo Carrey-Jones v Batman navždy. 50% (25.03.2007)

Film s Batmanem? Jedině tenhle. Protože oslava fašistické estetiky říznutá dokonalostí art deco, to je spojení lásky. Vybroušená filmařina s obdivem k dokonalosti sochařiny. Takový je příběh Kočky a Tučňáka. Počátkem 90. let osvěžila Hollywood hodně zajímavá vlna, která čerpala inspiraci z 30. let, a stejně, jako laskavě poživačné byly remaky s návratem ke kořenům klasických monster Universalu, i Burtonův tým pochopil, odkud vzít pravé požitky. Pakliže ale potřebovali něco komického do dekadentního světa nového expresionismu, zvolili Ledovou královnu inspirovanou takovými šašky let 40. jako byla Betty Grable. Jasně tím definovali počátek nevkusu a konec blaha. Miluju Michelle Pfeiffer za její rozpolcenou Selinu a Dannyho De Vita za ptačího Oswalda. Michael Keaton pobavil rozhodně více, než-li v jedničce. Kdo máte slabost pro Batmanův návrat, neváhejte s 2 DVD vydáním. (03.02.2009)

Pokračování mě bavilo o něco víc než první Burtonův Batman a to nejen díky "probuzené" hudbě Dannyho Elfmana, která byla slyšet hned od začátku a neutichala po celou dobu, zatímco v předešlém díle, tam jeho hudba nebyla tak znát jako tady, ale také díky o něco lepší atmosféře a zajimavějším záběrům. (20.09.2012)

Parádní film! Omlouvám se všem, pokud vás tento výkřik znechutil, ale musel jsem to ze sebe nějak ventilovat. Jsem ohromen obrovským talentem mistra Tima Burtona. Druhý díl Batmana jsem viděl nesčetněkrát a rozhodně se jedná o ten nejpovedenější. Od prvního, též velmi povedeného, dílu se liší zejména svým pojetím. Batman sice zůstává tím hlavním hrdinou, ale příběh samotný se věnuje spíše Brucovi a psychologické stránce hrdinů vůbec. On je vůbec celý děj opět velmi temný a přímo přetéká černým humorem, který doslova srší ze všech stran. Jedna geniální scéna střídá druhou, tak, že divák pomalu zapomíná dýchat. Každý, byť malý, útržek děje zde má své opodstatnění a příběh by bez něj nefungoval - ano, trochu přeháním. A navíc je to na klasický komiksový film hodně drsné a strašidelné, alespoň já jsem po zhlédnutí Batmana měl ještě před pár lety noční můry, respektive jsem měl co dělat, abych dokázal zamhouřit oči. Poslední scéna se mi totiž vryla do paměti. Ono když už tu mluvím o těch scénách, musím přiznat, že z tohoto filmu se mi do paměti vryly snad všechny. A ještě mi odpusťte jeden prázdný výkřik: "Miluji kočičí ženu!" 100% (24.07.2006)

Nejtemnější Batman. Michelle Pfeiffer je asi navždy nejlepší kočičí žena, a většina scén s ní je vynikajících. [Dvě za všechny: 1) Celá proměna, počínaje konfrontací s Maxem Shreckem v nejvyšším patře kočičího mrakodrapu, přes horrorovou pasáž oživení, až po zrození Catwoman. 2) Řádění kočky v obchodním domě, zakončené skvostným "Mňau." Mimochodem, Burton se pojetím této scény (hlavně v jejím úvodu) vizuálně a pocitově přibližuje některým černobílým klasikám z 30. a 40.let.] Přestože si jeho scénárista ukousl až příliš mnoho různých soust najednou, a způsobil tím určitou roztříštěnost filmu, výsledkem je v mnoha směrech dokonalý, postmoderně comicsový snímek s vyššími filmařskými ambicemi. Batmanův návrat je současně temně dekadentní i karnevalově bláznivý. Celkově tak vytváří dojem určité (sice hravé, ale zároveň poněkud bizarní) hrůznosti. Není divu, že studio, které po mimořádném úspěchu prvního Batmana nechalo Timu Burtonovi volnou ruku, nebylo s tímto odvážným freak show příliš spokojeno. Burton byl odstaven stranou, Michael Keaton bez něj odmítl pokračovat, a další batmanovské snímky už byly tlačeny k méně depresivnímu a jednoduššímu vyznění. Žádnému z následovníků se pak nepodařilo kvalitám oběma Burtonových Batmanů přiblížit, nebo jim snad dokonce nějak výrazněji konkurovat. (31.08.2007)