Batman sa vracia

Tučňák není Joker a DeVito (i když ho jako herce mám rád) není Nicholson. Což by mi nevadilo tak moc, kdybych neměl pocit, jako by Burton byl trošičku líný a jen nám naservíroval něco, co fungovalo v předchozím filmu, akorát tam přidal Catwoman (super výkon v podání Michelle Pfeiffer) a nahradil Jokera Tučňákem. A tady se dostávám k začátku mého komentáře. Nevím, spousta lidí zde píše, že se to vyrovná prvnímu dílu, ale já bych řekl, že kvalita o něco klesla. Z jedničky si pár scén (hlavně s Nicholsenem) pamatuju ještě teď, z tohoto dílu si mlhavě vybavuju Catwoman a Tučňáka. Nicméně, jako člověk, co už viděl následující dva díly, musím konstatovat, že tohle je mistrovské dílo oproti nim a že série měla definitivně skončit tady. Alespoň by skončila důstojně. 65 %. (30.07.2014)

Tradiční burtonovská žranice pro zrak a elfmanovská pro sluch. Kořením druhého Batmana je rozhodně atmosféra Vánoc, ve které si Tim Burton vrací vzpomínky na svého legendárního kmotřence Nightmare Before Christmas. Oslnivý cynismus, ničení symbolů a především žlutá kačenka ve službách zla, tentokráte obřích rozměrů... Velkolepé, cynické, kromobyčejně koukatelné. Samo o sobě by ale koukání na kulisy nestačilo, čili jsou tu dvě klíčové postavičky – Tučňák a Catwoman. Obě mnohem výraznější titulního hrdiny, což vlasně není na škodu, protože spíše než o hrdinských skutcích netopýřího muže se hraje o dvojsečném charakteru těchto noviců. Batman Returns se tak obejde bez přímočarosti a místy bohužel i bez vypravěčského švihu. Burton vypráví neskutečně barvitě a lehce, ale párkrát jsem se přistihl při myšlence: o čem, vlastně? Zkrátka bych čekal trochu víc emocí a prožitku, ale možná to prostě zazdil děsivý dabing a špatný překlad. Jinak burtonovské cukrátko se vším všudy. I s náplní, která omamně voní po německé expresi. (23.07.2006)

Pozoruhodně úchylný a nepříjemný film (k čemuž měl našlápnut už první díl), přičemž ta úchylnost se násobí spojením s komiksovou pohádkou a mainstreamovým blockbusterem. Znetvořený, krutý a vilný Tučňák je opravdu nechutný - někdo měl Burtonovi vysvětlit, že NIKDO nechce vidět De Vita mluvícího o sexu a už vůbec ne, když má černé zuby a žere syrové ryby (asi to Burtonovi nikdo nevysvětlil, protože si všichni mysleli, že to je věc, kterou tak nějak každý automatický chápe a ví) - a jeho zrod i plán na únos gothamských dětí vyloženě hororový. A Catwoman - jediná postava, kterou má Burton zajímavější než Nolan - je rozpolcená hysterka na pokraji nervového zhroucení, která ani po navlečení kočičího kostýmu a převzetí aktivní role nepřestává být obětí mužů kolem sebe. A navrch se to celé odehrává na pozadí Vánoc, což tomu dodává až apokalyptickou atmosféru. Dětem, které pobrekávaly už u prvního filmu, vstup přísně zakázán, tady by se nervově zhroutily. (29.11.2015)

Proč se mi místo obligátncíh vzpomínek na vlastní filmový zážitek,při přečtění názvu Batman returns vždycky vybaví ta absurdní kampaň v McDonaldu pro malá děcka? Protože i když se na tuhle depresárnu podívám ve dvaceti, mám slušné problémy, všechnu tu psychickou špínu v klidu ustát. Co museli dělat děti pod deset? (teda spíš pod osm - bylo mi devět a půl a byl jsem v poho) (22.05.2004)

Burton vede nesmiřitelnou válku svého pojetí Vánoc proti tomu tradičnímu a nabíjí své zbraně tak těžkým kalibrem, jakým je Michelle Pfeifferová v černém korzetu, Danny De Vito s tučňáčími končetinami a Christopher Walken bez dalších přívlastků, aby v závěru slavil triumfální vítězství (ne)pohádkové melancholie a nostalgického smíření pod očistnou mocí sněhové pokrývky a zvedl k sobě zatoulaného, zmateného a přesto se nechápavě lísajícího diváka a zahřál mu tlapky. Za tunami dialogů jiskřivějších než gothamská vánoční výzdoba, které by mohly být perlami z klenotnic konverzaček Oscara Wildea, kdyby je psal v současnosti, se tají smutně výmluvné mlčení, pitoreskní výjevy z neogotického městečka ověšeného tisíci světel a ohlušovaného vánoční směsi pokřiku a koled, přerušovanými jen občas znepokojivými tóny Elfmanovy hudby mistrně utajují tišší a těžší poselství a Bridget Jonesová s kočičím tělem a myšlením Lizzie Bordenové příliš dlouho uvězněným v tabákovém kostýmku a moneypennovské oddanosti nedosažitelnému šéfovi ("Nejsem chudinka, jsem pracující žena"), osiřelé pískle s herodesovskými plány ("Copak bych takhle blbnul, kdybych tě chtěl jenom zabít?") a milionář, který je beznadějný chudák (Selino, jste propuštěna, Wayne, proč jste oblečený jako Batman?"), se každý po svém střetnou s duchy minulých, přítomných i budoucích Vánoc a nejen kočičí dáma v tom střetnutí ztratí nejeden ze svých životů. A co na to Jan Tleskač... ehm, Batman, jehož zde v komentářích zmíněné upozadění mi připomíná diskusi na stejné téma v případě nejnovějšího Batmanova dobrodružství? Opět mi to nedá nevzpomenout na mé oblíbené úsloví o povolaných a vyvolených a řeknu jen tolik, že Keatonův a Burtonův Batman vykonává své poslání s odevzdaností povolaného, ne se samozřejmostí vyvoleného. Burton svým vyděděncům rozumí. Tak navzdory ročnímu období... Veselé Vánoce. (25.09.2008)