Tokio ghoul - √A

Takže kde začít? Nerovnoměrné rozložení akce a vaty? Příběh, který stojí za hnědou hroudu? Neuvěřitelně rádoby artový opening, který se pokouší napodobit veleúspěšné Lilium a vůbec se mu to nedaří? Nebo snad to, jak si tvůrci dělají, co se jim zlíbí s postavami? Kupříkladu Kaneki je krajně nevyrovnaný psychopat, který se konečně oklepal ze své ufňukanosti a sebelítosti, čemuž museli tvůrci obětovat nějaké nelogické jednání. Bezdůvodné přidání k organizaci, která hlavního hrdinu mučila, je pouze špičkou ledovce sraček, které na nás tvůrci vrství. Následný návrat hlavního hrdiny "ke kořenům" se samozřejmě neobejde bez patřičných emocí, projevujících se v závěru, kde si musí každá postava náležitě pobrečet než konečně chcípne. Vedlejší postavy jsou v tomhle ohledu trochu zajímavější a je téměř radost je sledovat, aspoň v několika světlých chvilkách. Nakonec z toho nejlépe vycházejí "good guys CCG". Samotné sestavení seriálu má masivní mouchy, což mě dokonale v závěru nasralo. Root A je lepší než předchozí série, o tom asi nemusíme diskutovat, vzhledem masivnímu nárustu akce a rychlejšímu střídání scén, které vrší jednu epičnost na druhou (asi jim ale brzo došli prachy, protože animace nějak zaostává), což nám tvůrci hezky vygradují a pak, na rozdíl od Ishidova komiksu, všechno utopí v rozmělněné břečce srdcervoucích rádoby dojáků. Postavy najednou přestávají být zajímavé a tak, po předchozí jasné explixitě nastává chvíle, kdy všichni chcípnou, ale na obrazovce se to skutečně neobjeví. Třeba takový Hide, v manze ho zabil Kaneki, ale tvůrci si zřejmě řekli: "Sice jsme ho už vykreslili jako nemyslící vraždící bestii, ale musíme z něj udělat sympaťáka, kterého budou na obrazovce chtít (dle komentářů se jim tahle část vyvedla, všichni ulítávají na idiotsky napsané postavě Gantaie), takže to bude, přestože zabíjí nevinné, lidumil a hlavně se musí chovat hezky k ostatním postavám. Nezabije Hideho, nezmlátí Ayatu, bude vlastně sluníčkový, až se z toho všichni posereme!" Hřebíček do rakve nečeho, co rozjelo slušné tempo vyprávění, aby ho pak naprosto svinsky utlo, což sice možná fungovalo v cliffhangeru první série, ale zde jsou tvůrci jenom směšní, je opravdu konec, kde se, podle vzoru mangy asi těžko, Kaneki odhalí všem vyšetřovatelům a pak jde do souboje, který nemůže vyhrát. Chcípne, nebojte se. No to mě poser, jak chtějí frajeři na mangu navazovat, když v ní o pravé identitě Kanekiho ví jen jeho "otec" Kishou? Ale jo, Yomova kavárna v samotném závěru domněnku o pokračování potvrzuje. Abych nemluvil jen o konci, musím pochválit některé postavy, které však oproti svým neosekaným manga protějškům (a to ta manga není nic extra) nemají co nabídnout a navíc je potkal stejný osud jako Kanekiho, zmírnění (například Kuzen nezabil svou manželku). Je síla, jak nás autoři Root A víceméně osrávají, ale musím říct, že jsem jim to chvilkama celkem žral. Když přišlo na akci, která teda nebyla nijak suprově vytvořená, ale přesto dokázala zaujmout, odhalilo toto anime všechny své trumfy. Dramatický nádech v souboji je fajn (i když by si tvůrci občas mohli ušetřit ten patos, který však není natolik rušící, jako tomu bylo v přechozí sérii, proto body navíc), stejně tak to, že jsou tyto pasáže docela nepředvídatelné, minimálně v rámci možností. Bez obalu můžu říci, že Root A je pro lidi pod ratingem, pro ty, kteří si pobrečí u každé "dojemné" scény (a že jich tam je kurva dost), nebo aspoň ty, kteří mají podobnou mentalitu. Tihle jsou mi pro smích. Vlastně se nejedná o takové zklamání, jaké představovalo Sword Art Online II, ale průběh je podobný - navození atmosféry a pak strhnutí do hlubin pekelních, kde je Kirito stále dokola zpracováván Satanovým připínákem. Díky bohu, že si Tokyo Ghoul Root A zachovalo aspoň něco pro normálního diváka, který si přijde k anime odpočinout a ne probrečet celou noc nad dojemným AMV videjkem... (27.03.2015) (menej) (viac)