Pojďte pane, budeme si hrát - Série 1 (1965) (séria)
How They Met at Kolin
Obsahy(1)
Hlavní hrdinové jsou plyšové loutky, konkrétně dva mědvědi. Ten větší a chytřejší si říká Velký Medvěd, a ten menší a roztomilejší se jmenuje Malý Medvěd. Vystupují zde i jiné postavičky a všechny mají tu schopnost, že se dokáží proměnit od auta přes semafor až po míč nebo houkací kačenku. Koho že naši dva plyšoví medvědi na cestě potkali? Například ubrečený klobouk, zakletou princeznu, proradného kozla Breburdu a samozřejmě mnoho dalších. (Džejkop)
(viac)Recenzie (165)
Laureát taky rád... a k tomu ještě nejmazanější kamarád... ;o) . . . Skvělá první >medvědina< pánů Pojara a Štěpánka. První a skvělá - stejně jako všechny ostatní! Kouzelná krása české animátorské školy (a mimo jiné i velmi vydařené >poučné< příběhy), která je i pro svou poetiku nestárnoucí legendou. Navíc (konkrétně pro mne tedy) světlou vzpomínkou na dětství, které co se kulturních hodnot týče, zase v té pozdější normalizaci až tak radostné nebylo... Takže Kopidlno nekopidlno, u Kolína je u Kolína a užívejme tyhle vypečené medvědy na >věčné časy< a kdyby nějaký ty chmury byly, tak pojďte... :-D)))) - - - P.S. Všechny epizody jednoznačně za pět hvězdiček, bez vyjímky... ()
Tak tohle je absolutní vrchol. To zkrátka nemá chybu. Je to vtipný, roztomilý, absolutně nadčasový (jak jinak si vysvětlit, že mě to téměř ve 20ti letech baví ještě víc než jako malýho špunta :) ). Hlášky jsou nezapomenutelný a příběhy jsou zkrátka super, má to nápad, jedna příhoda lepší než druhá (výborná je třeba ta s tučňáky nebo.. všechny :)). Na Potkali se u Kolína jse dá koukat stále do kola, nezaslouží si nic jiného než plný počet hvězdiček. ()
Hmmmm... Opravdu pozoruhodné, co s námi dovedli udělat dva plyšoví medvídci. Ano, je to tak. Malý a Velký. To jsou ti roztomilý medvídci, kteří s můžou proměnit v ledacos. Ti nám opatřili nádherné vzpomínky na dětství a nejen to. Dokonce nás okouzlili i v dospělosti. "Pojďte pane, budeme si hrát." 80% ()
Tomu říkám skvěle vytěžené vzpomínky na dětství se starším bratrem. Malej a velkej a jejich hravý svět, kde je možné úplně všechno mě dostali hned napoprvé jako malého kloučka natahujícím krk nad hlavy přede mnou v našem dávno zaniklém kině Svět a fascinují mě stále. Díky pane Pojare za tuhle kouzelnou vzpomínku na dětství. ()
Nikdy jsem nepochopila, a asi ani po přečtení ostatních nadšených komentářů nepochopím, jak tohle mohl někdo točit pro děti. Jako dítě jsem trpěla třikrát, jednak pro barevnost filmu - permanentní převládající hnědá, pro hlas dabéra - a hlavně za toho malýho využívanýho méďu. Když jsem se na to musela dívat v kině, tak mě to fakt mučilo. Teď dávám jednu hvězdu za řemeslnou stránku věci, a protože si to netroufám nazvat odpadem. Ale stejně se mi to vůbec nelíbí! ()
Galéria (2)
Fotka © Anifilm 2013
Reklama