Pojďte pane, budeme si hrát - Série 1 (1965) (séria)
How They Met at Kolin
Obsahy(1)
Hlavní hrdinové jsou plyšové loutky, konkrétně dva mědvědi. Ten větší a chytřejší si říká Velký Medvěd, a ten menší a roztomilejší se jmenuje Malý Medvěd. Vystupují zde i jiné postavičky a všechny mají tu schopnost, že se dokáží proměnit od auta přes semafor až po míč nebo houkací kačenku. Koho že naši dva plyšoví medvědi na cestě potkali? Například ubrečený klobouk, zakletou princeznu, proradného kozla Breburdu a samozřejmě mnoho dalších. (Džejkop)
(viac)Recenzie (165)
Tomu říkám skvěle vytěžené vzpomínky na dětství se starším bratrem. Malej a velkej a jejich hravý svět, kde je možné úplně všechno mě dostali hned napoprvé jako malého kloučka natahujícím krk nad hlavy přede mnou v našem dávno zaniklém kině Svět a fascinují mě stále. Díky pane Pojare za tuhle kouzelnou vzpomínku na dětství. ()
Seriál jsem už dlouho neviděla, ale patří k tomu málu, co ve mne nechalo z dětství silný dojem a citovou stopu. Na jedné straně jsem ho samotřejmě milovala, na druhé straně jsem strašně trpěla za Malého mevěda, kterého jeho větší kamarád vždycky pořádně trápil. Doufám, že se v nějakém dosud nenatočeném díle stal Malý medvěd asertivním a řekl Velkému medvědovi: Ne, teď bude po mém. ()
Řekl bych, že medvědi se budou dnes a do budoucna líbit asi už jen úplně malým dětem, pro které vlastně tyto příběhy nejsou. Děti malounko větší, které by vstřebaly všechnu tu vypečenost většího mědvěda a byly s to vnímat humor pana Pojara, možná ohrnou nos. Ale s tím se nedá nic dělat, nejen Potkali se u Kolína, ale všechny příběhy medvědů už jsou hrozně staré... Hlavně to svým dětem nevnucujte, jinak nám sem později napíší "odpad" :o) Mám pocit, že jsem v dětství medvědy od Kolína taky nevyhledával (pamatuji si, že je promítali na akcích pořádaných ROH, kde také rozdávali vánoční kolekce), ale dneska je mám rád. Staré filmy Břetislava Pojara, Jiřího Trnky, Karla Zemana nebo Hermíny Týrlové byly původně sice pro děti / mládež / celou rodinu, ale dneska už jsou hlavně pro dospělé. ()
Různé vizuální vychytávky, jako například jsou proměny hlavních hrdinů v prakticky cokoliv, stejně jako dabing Rudolfa Deyla a pár slovních vtípků jsou skutečně úchvatné, nicméně v polovině filmu mě začalo dění na plátně připadat stereotypní a vlastně i bez větší výpovědní hodnoty - ani se vlastně není čemu divit, že mě už v mládí medvídci moc nezaujali. ()
I já jsem pruhovaná příšera... /moje reakce na komentář "u sousedů"/ Moje milá Latimerie podivná: až budeš zamykat "tyhle dvě o zem mlátící se pruhované příšery měly být zamčené v trezoru a už nikdy nevylézt na světlo boží" tam, co říkáš, byl bych ten nejšťastnější opelichaný medvěd brtník, kdybys mě tam mohla zamknout s nimi. Věř mi, že tam s nimi budu s nadšením skotačit a mlátil sebou o zem a rozhodně už nikdy nepocítím potřebu "vylézat na světlo boží" :-) Tvůj nedočkavý a moc natěšený Auctus. ()
Galéria (2)
Fotka © Anifilm 2013
Reklama