Deň po tom

Můj milovaný Roland "Americ" Emmerich je zpátky a musím uznat, že mě trochu zklamal. Den poté bohužel není tak krásně pitomý jako Godzilla či Den nezávisloti, ba nemá ani toho pravého ducha kapitalistického realismu; je to jen průměrný výrobek z továrny na katastrofické filmy. Slušně našlápnutou první polovinu filmu drží skvělé triky a dynamický střih, ve druhé se ale pan režisér dostává plně ke slovu a opět dokazuje, že když má točit s herci bez opory digitálních technologií, je "tříčtvrteční". Hlavní tváře jsou nevýrazné, dialogy připitomělé (viz ten o Nietzschem, který má asi naznačit, kolik ví vzdělanější americký divák o legendě světové filozofie), patos se tentokrát snaží vyhnout nacionální notě – kupodivu poměrně úspěšně – ale stále má dar nechtěně pobavit (Kdo je to? – MŮJ TÁTA :o))). Technicky to šlape slušně, hezky se na to kouká, ale dojem zabíjí rozvláčná a značně nezáživná druhá polovinu filmu. Stačilo přidat trochu nadsázky a slevit z okatého ekologického moralizování... a Den poté mohl být dokonce lehce nadprůměrným cukrátkem pro oko. Takhle je to pěkně vyhlížející a veskrze průměrné nic s VELKÝMI efekty. (02.06.2004)

Vy byste chtěli od Emmericha logiku? Nenechte se vysmát! :-) Je pravda, že třeba s Dnem nezávislosti se tohle srovnávat nedá (v kladném i záporném smyslu) ale mě šlo opravdu především o zábavu a triky a ty Emmerich umí skutečně pořád nejlépe. Patriotické se mi to nezdálo moc (ovšem pokud do toho nepočítáte záběr na americkou vlajku), i když jsme se opět dočkali dalšího projevu před shromážděným americkým národem před televizemi. PS za největší zápor filmu považuju to, že se Emmerich nadobro rozešel se skladatelem Davidem Arnoldem. Za tohle rozhodnutí bych mu rozhodně udělil odpad! (22.07.2004)

Napodruhé je to už přece jen o trochu lepší. Emmerich ubral s patosem. Ne vždy se mu to daří, ale diváka si získat dokáže. Jeho klimatická akce se může pochlubit opět fantastickými vizuálními efekty a strhující akcí. Bohužel jí tu není tolik jako v jeho předešlých filmech a zejména druhá polovina může přivodit pocit nudy. A to především kvůli slabému scénáři a tuně klišé, které se hlavním a velice sympatickým hrdinům lepí nepříjemně na paty. (10.09.2004)

Pro mě osobně velké zklamání. Je poznat, že se animátoři vyřádili na počítačových tricích, což nikomu nezazlívám, jenže on někdo zapomněl vrazit taky nějaký peníze do slušnýho scénáře. Morální poselství tu najdete na každém kroku, stejně jako typické klišé: hlavní postava předvídá katastrofu, nikdo jí nevěří, pak katastrofa přijde a tahle postavička ještě musí zachránit svojí rodinu, která někde uprostřed té katastrofy uvízla. K tomu si připočtětě ještě značně nelogické scény, třeba zrovna tu, kdy vše živé venku už po několika málo hodinách umrzá. To by nebylo nic divného, kdyby asi o dva dny později nesehrála v příběhu menší roli partička vlků, kteří se do té doby po ledu vesele proháněla. Ale abych o tomhle filmu nemluvila jen ve špatným světle, musím přiznat, že i přes mizernej scénář, se v něm objevuje pár světlých momentů a to, když se na scéně objeví Ian Holm a Dennis Quaid. Quaid se snaží do své křečovité postavy vložit i trochu toho průměrného člověka a až na pár momentů se mu to i daří, ale filmu jednoznačně vévodí Holm, který dokázal na plátno převést jako jediný plně uvěřitelnou postavu. (07.11.2006)

film mě zaujal pouze výbornými efekty - to emmerich umí - a hudbou, která od úvodních titulek drží s triky krok. příběh je otřepané klišé, které mi občas lezlo na nervy. do ,,děje" mě dostala až scéna s vlky a příchod ,,holomrazu" do N.Y. no ale to už byl v podstatě konec. EMMERICHU, EMMERICHU, s takovouhle stupiditou ze mě slzu dojetí nevymáčkneš!!!!!!! (04.08.2005)