Menu

Tady asi platí, že čím míň toho o filmu víte, tím větší zážitek budete mít z jeho sledování. V hlavní roli tu máme mojí oblíbenou herečku současnosti Anyu Taylor-Joy,  která minulej rok zabodovala po boku Alexandra Skarsgarda ve filmu The Northman a předtím v hororu Edgara Wrighta – Last Night in Soho. Její postava se spolu s Nicolasem Houltem a dalšími vyvolenými vydává na soukromej ostrov proslulýho šéfkuchaře Voldemorta Finnis, kterej si pro svý hosty připravil (nejen) gastronomickej zážitek na kterej jistě do konce života nezapomenou. Ví prozrazovat opravdu nebudu, ale pokud se alespoň částěčně věnujete kulinářskýmu umění, budete slintat blahem. 7,5/10 (03.02.2023)

Občas o nějakém filmu musíte napsat, že je hustej. Tohle je ten příklad. Sedíte, díváte se a čumíte jak tele na nová vrata. Trochu mi přišlo, že kdyby se to bývalo nevymklo kontrole, anebo tvůrci na konci ukázali kuchařovy triky a udělali z toho opravdu 5D prožitkovku s tím, že se "nikomu nic nestalo", byl by to lepší konec. Tohle se sice postupně zvrhne v jatka, ale není to až tak zábavné jak mohlo být. Já fandit tomu borcovi co se vůbec nestaral a jen jedl, protože jsem věřil že on jediný ví pravdu. Mýlil jsem se. A T-J jako šlapku fakt ne, to nemáte hezčí herečku? (06.02.2023)

Zábavná, hororem jen lehce šmrncnutá satira, která v druhé půlce obětuje čisté žánrové potěšení, které by bylo vyžadovalo alespoň základní uvěřitelnost chování postav, jen aby zachovala koncept. Čímž se paradoxně stane z části tím, z čeho si sama dělá srandu. Nicméně zábava víceméně ani chvíli nepoleví, skvělí herci to utáhnou. (17.11.2022)

Další plytká satirická kejda postavená na prefabrikovaných postupech a snaživém maskování fastfoodových myšlenek konceptuální maškarádou. Není to ani pronikavý, ani zábavný, ani šokující. Není to nic. Pozvou vás na rafinovaný gastronomický zážitek a servírují načančané něco, co chutná jako burger z okýnka na Kačáku. Fakt ne, šéfe. (07.01.2023)

Obsahuje spoilery. Nevidím Marku Mylodovi do hlavy, takže nevím, co přesně tímto snímkem zamýšlel. Za mne sympatická satira na (gastronomické) pozérství vyhnaná ad absurdum, kdy moderní kulinářští hipstři ani vidličku nezvednou, pokud nedostanou desetiminutový monolog o tom, jak to jídlo vzniklo, kdo ho vypěstoval a kam chodila jeho babička na základní školu. Kdy jídlo musí být tak originální, až nedává vůbec žádný smysl (chleba bez chleba). Kdy si před vašima očima člověk vystřelí mozek z hlavy a vy aplaudujete, protože stres a strach ze smrti vybičuje vaše chuťové pohárky do takových výšin, kam by se bez výše zmíněné faktu nikdy nedostaly... 80% (13.03.2023)