Priatelia margaréty

Dnes u nás už téměř neznámá, avšak velmi kvalitní francouzská komedie. Základní zápletka je sice jednoduchá, ale nápad je rozvinut do velmi zajímavého vzorce. I vývoj některých postav je zajímavý, především té Michela Serraulta. Narozdíl od některých jiných francouzských komedií 60. let zde není nouze o opravdu vtipné scény a momenty. (27.06.2013)

„Pokrytecká morálka! To znám, mě taky honí, protože nedělám, co dělají druzí.“  Trochu mainstreamovější Mocky, než jsem zvyklý, nicméně opět se svérázným hlavním hrdinou v revolučním útoku proti konvencím, navíc s tradičním šarmem francouzských komedií. Do námětu zde Mocky přetavil i kousek z vlastní zkušenosti, kdy zápis o něm a jeho rodině na matrice byl kdysi na počátku války zfalšován pro možnost útěku před nacisty do Alžíru, přičemž do konce života pak zůstal ve spisech s falešným datem narození. Inspirován touto příhodou stvořil v tomto filmu hrdinu, který pomocí padělání matričních spisů s ušlechtilým cílem začíná pomáhat lidem i v novodobé mírové společnosti. Slizký dobrosrdečný Matou tímhle poťouchlým způsobem řeší problémy manželství, která upadla s prožitými léty obou partnerů až do otravného a nudného stereotypu. Nikoliv náhodou je v této hříce s revolučním duchem přítomný symbol kopretiny, který odkazuje na hnutí hippies hlásající svobodu, mír a lásku. Ačkoliv nejsem zástancem zcela volné morálky či absolutní svobody, když zazní ve filmu pěkná zamýšlení (např. „Žijeme jak mravenci a zahyneme, když porušíme zákon mraveniště. Jenomže my nejsme mravenci. Jsme lidé! A člověk má právo riskovat za svobodu.“), ocitám se s Mockym na jedné myšlenkové vlně a přidávám se s chutí k jeho snění o nikdy neuskutečněné revoluci v manželských vztazích, o prosazení změny v morálce, s cílem vymanit se z pout jistých zákonů poznamenaných dávnou, pro někoho možná již opravdu i zastaralou tradicí. Vždyť kolik takových již napůl vyhaslých manželství existuje kolem nás a nadále přetrvává jen kvůli finančnímu zajištění či strachu z rozvodového řízení a ze samoty? A nejen v tomhle směru vnímám Přátelé kopretiny jako velmi povedenou komedii se závěrem téměř fantaskním. Jde samozřejmě o spoustu humoru od gagů ve stylu grotesky, přes řadu vtipných situací až po báječné dialogy. A když si k tomu připočtu původní český dabing, v němž Michela Serraulta neopakovatelně namluvil Vladimír Menšík, své váhání mezi 4 a 5 kopretinami (hvězdičkami) vyřeším zaoukruhlením směrem nahoru. [90%] (15.06.2021)

Jeden omšelý americký vtip říká, že udělat z katastrofy veřejně prospěšnou událost znamená zjistit, že letadlo, které se právě zřítilo, bylo plně obsazené právníky. Tahle klasická francouzská komedie si střílí jednak z advokátů, kteří parazitují na manželských konfliktech a zdlouhavém rozvodovém řízení, jednak ze samotného faktu nestability manželských svazků v moderním světě. Hlavní hrdina přišel na rychlý a účinný způsob, jak skoncovat s manželstvím a nepřidělávat si přitom starosti s byrokracií. Drobná úprava v úředních dokumentech může nesmírně usnadnit život. Slušný scénář, kvalitní obsazení a příjemně humorná nadsázka. Celkový dojem: 90 %. (31.01.2010)

Roztomilá a gagy nabitá komedie specialisty žánru Jeana - Pierra Mockyho, jehož tvorbu u nás zas až tak neznáme. Objevuje se tu také skupina u nás neznámých, ale ve Francii populárních komiků. Francis Blanche (málem Četník ze Saint - Tropez) jako inspektor Leloup a halvně můj oblíbený Michel Serrault. Dabuje ho - světe div se - Vladimír Menšík. On se vůbec dabing téhle komedie povedl i ve vedlejších rolích (Kopecký, Libíček...). Zajímavostí určitě je, že manžele Matouzecovi (tedy Matoua a jeho původní ženu Fanettu) ztvárňují skuteční manželé Claude a Christine Richovi a v českém znění jim propůjčili hlasy také skuteční manželé Luděk Munzar a Jana Hlaváčová. (23.08.2006)

Téměř konvenční Mocky, ale pořád dostatečně ulítlý. Vážený restaurátor se stane falzifikátorem-revolucionářem,  policisté si v práci opékají městské holuby, aby snížili jejich populaci a jejich "důmyslné" pasti na polapení falzifikátora stále selhávají. Jiskření mezi Claudem Richem a Paolou Pitagorou dodává patřičný romantický lesk,  křepčení Francise Blanche  mi zase připomnělo nejlepší léta pana účetního Fantozziho a hlášky opět dokonale šokují "Teď máte nezákonnou manželku a zákonnou milenku". Úsměv se mi přes hihňání zase měnil v hlasitý smích a i když se mi tu  raritní Menšíkův dabing příliš nelíbil, tak nelze než jít za se do plných. (12.08.2024)