Reklama

Reklama

Povozník smrti

  • Československo Vozka smrti (viac)
Trailer

VOD (1)

Obsahy(1)

V takzvané zlaté éře švédského filmu v době ohraničené přibližně léty 1913 až 1923 poskytovala filmovým autorům častokrát inspiraci domácí literatura, především díla Selmy Lagerlöfové. Tak tomu bylo i v případě jejího románu Vozka smrti, který převedl na plátno Victor Sjöström. Film se proslavil působivým použitím dvojexpozice pro duchařské scény; tento postup by sice známý už v prvních letech kinematografie ( Meliés ), ale teprve Sjöström z něj vytěžil tak silnou emoci a poetičnost. Proti nesporným a trvalým hodnotám k nimž patří i bezpečné zvládnutí složitě pomocí retrospektiv vyprávěného příběhu stojí určité rysy, poplatné době, které dnes působí příliš mravokárně a křečovitě hlavně celé moralistní pojetí. Přesto není důvod odporovat švédskému historikovi Runemu Waldekranzovi, jenž napsal: Vozka smrti byl mistrovským dílem Sjöströmovým, ale znamená i vrchol švédské němé kinematografie. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (116)

Anderton 

všetky recenzie používateľa

Vo Vozke smrti sa odrážajú oba smery, ktorými sa hneď od počiatku začala uberať kinematografia. Lumierovsky realizmus a Meliesovsky iluzionizmus. Vozka je mix sociálnej drámy (realizmus) a fantasy hororu (fikcia) a napriek tomu dokonale funguje. Možno preto, že fantasy bájka je myslená ako podobenstvo. Na nemých filmoch ma baví, že okrem uznania tvorcom v oblasti technického vývoja môžeme pri skutočných klenotoch tohoto obdobia sledovať aj objavovanie háklivých spoločenských tém pre kinematografiu. V tomto prípade je to o to vzácnejšie, že tématika alkoholizmu je spracovávaná dodnes oveľa menej, akoby si podobný spoločenský fenomén zaslúžil. Alkoholizmus je tu zobrazený vo všetkých štádiách, od domáceho násilia, cez osamelosť až po zatrpknutosť a deformáciu osobnosti. Film je aj geniálne napísaný a vystavaný, sledujeme niekoľko dejových línií, pri ktorých sa z jednej dostávame prostredníctvom retrospektívy do ďalšej a popri tom sledujeme rozprávanú legendu. Postupne sa táto mozaika začne skladať do pevne previazaného a premysleného celku a končí silnou katarziou. Pre mňa je Vozka smrti možno emocionálne najsilnejší film nemej éry. Taktiež ma baví v takto starých filmoch objavovať scény, ktoré boli inšpiračným zdrojom pre mnoho slávnych filmov, v tomto prípade som si takmer istý, že Kubrick pri sekerovej scéne v Shining vedel, odkiaľ opisuje. ()

pepo 

všetky recenzie používateľa

Fantasy linka je pure awesomeness a posadila ma na prdel, tá sociálna (aj keď emočne funkčná) už menej. Točiť v nemej ére, drámy stojace na dialógoch podľa mňa nie je najlepší nápad. A keď už, tak ich poriešiť ako Dreyer v Johanke. Ale to je iba malá vada na kráse a môj čisto osobný problém. Potom však príde totálne WTF finále a celú snahu potápa. Nezmyselné konce zjavne nie sú výmyslom hollywoodskych producentov. Predobraz najslávnejšej scény zo Shiningu však veľmi potešil. 8/10 ()

Reklama

poz3n 

všetky recenzie používateľa

Občas si říkám, že jsem k těm němým filmům příliš neshovívavý, ale když pak jednou za čas narazím na ty opravdové klenoty, nestačím se divit, čeho už v té době byli někteří filmaři schopni. Proto si tedy neodpustím a Sjöströmův slavný film spíše zkritizuji. Vánoční koleda v alkoholové verzi by byl určitě zajímavý a originální příběh, jeho zpracování je ale pro mě od samého počátku neskutečně toporné a unylé. Většina scén se odehrává ve statických celcích, maximálně polocelcích, a co hůř, téměř celou dobu vlastně jen jedna postava říká něco postavě jiné. Namísto toho, aby Sjöström emoce postav odvyprávěl obrazem (ano, ta tisíckrát opakovaná lež o tom, jak tvůrci němých filmů museli umět vyprávět obrazem a nemohli se spoléhat na dialogy), nechá diváka číst úmorné množství mezititulků a dynamiku snímku tak ještě více degraduje. Je to škoda, protože atmosféra i příběh by ve svižnějším a živějším podání jistě fungovaly i dnes. Takhle je pro mě tenhle legendární němý film spíše nudným zklamáním. 4/10 ()

honajz 

všetky recenzie používateľa

Jeden z mála němých filmů, které si vybavuji i léta po tom, co jsem jej viděl. Je ale pravda, že když jsem film viděl později znovu, už mi tak skvělý nepřišel. Ty neustálé retrospektivy jen matou, navíc loňský Silvestr měl zemřít Martin, ale v retrospektivě loňského Silvestra tato okolnost zcela chybí. Jinak je to v podstatě náboženský film s prvky hororu, který ze všeho nejvíc připomíná Dickensovu Vánoční koledu - tedy snahu o nápravu hříšníka zjevením ducha, zde navíc přidanými modlitbami k Bohu včetně té závěrečné, dej mi, Pane, dozrát, než budu požnut. Sice je mi téma blízké, ale těch 107 minut mne skutečně chvílemi nejen nudilo, ale přišlo mi zdlouhavých a natahovaných až hanba. Herci často hrají teatrálně, kulí oči, takže za zmínku stojí výprava a práce s pozadím, a samozřejmě na tehdejší dobu velké využití dvojexpozice jakožto filmového triku. ()

Marek1991 

všetky recenzie používateľa

Veľmi pekný film, či už ste veriaci alebo nie, skrátka historický poučný film s retrospektívami, ktorý ma vtiahol prekvapujúco do deja. Na tú dobu prekvapujúco zaujímavé motívy ako duchovia, či priesvitný voz, veľa prirovnaní, vrátením sa v čase, poukázaním na chyby a nakoniec aj možnosť napraviť svoje chyby a oľutovať ich. Film je temný a od mysterióznosti prechádza k skutočnému hororu a naozaj sa môžu pri ňom niektorí báť alebo mať občasné výčitky svedomia. Vo svojej podstate možno jednoduchý film s novoročnou tematikou a podľa mňa zlatý klenot historickej severskej a európskej tvorby. ()

Galéria (40)

Zaujímavosti (11)

  • Během promítání filmu v Trondheimu v dubnu 2005 k němu norská psychedelickorocková skupina WE tvořila hudební doprovod. (džanik)
  • Působivé zvláštní efekty jsou postaveny na vícekrát opakované expozici v kameře, dodržení stejné rychlosti negativu v kameře, přesné choreografii pohybu herců, snímání (exteriérů) v noci s neutrálním pozadím tmy, zvláštním nasvícením postav a neméně neobvyklém vyvolávacím procesu v laboratořích. Cílem bylo dosáhnout věrohodně trojrozměrných postav duchů, skrze něž je vidět vše, co je za nimi, zatímco všechny objekty před nimi je přirozeně zakrývají. (Letní filmová škola)
  • Kulisy kostela byly postaveny na pozemku studia v Råsunda (Stockholm) a léta po skončení natáčení zůstaly nedotčeny. (džanik)

Reklama

Reklama