Povozník smrti

Éra němého filmu nezahrnuje pouze grotesky plné šílených honiček se strážníky, kopanci do zadku a házením šlehačkových dortů do obličeje. V roce 1921 vznikl ve Švédsku velice působivý snímek Vozka smrti, který svým příběhem i zpracováním dokáže oslovit i dnes, v době plné digitálních efektů a 3D projekcí. Pochválit musím zejména práci s dvojexpozicí, čímž tvůrci brilantně vykreslili přízračný svět mrtvých. Ocenit je potřeba také retrospektivní vyprávění, protože nedochází ke ztrátě orientace v ději ani v užité retrospektivě retrospektivy. Za pozornost stojí i samotný příběh, který poukazuje na destrukci lidského charakteru, ale také zpytování vlastních hříchů. Nadnesena je otázka viny a posmrtného trestu. Zvažuji i pátou hvězdičku, protože znatelnou stopu tento počin ve mně zanechal. (07.03.2018)

Atmosfericky veľmi pôsobivé dielo. Je to veľmi temný, až depresívne ladený, miestami skutočne hrôzostrašný film. Na prvý pohľad pomalý dej však ubieha veľmi svižne, k čomu dopomáha obdivuhodná výtvarná stránka a vo verzii, ktorú som videl - 107 min, štýlová, pod kožu lezúca, strašidelná psycho hudba od elektronickej hudobnej skupiny KLT. Dokonalý a strhujúci divácky zážitok, ktorý môže slabším povahám spôsobiť nemálo nespavých nocí. Jednoznačne odporúčam. (08.09.2010)

Nad dílem Selmy Lagerlöfové, nositelky Nobelovy ceny za literaturu, se ve filmu setkáváme skutečně často. Do konce zlaté éry se o adaptace z jejího díla podělili nejvýrazněji Victor Sjöström a Mauritz Stiller. Sjöström byl zároveň jejím objevitel pro filmové médium a často hrával v jejích příbězích hlavní role. A i když mi k srdci mnohem více přirostly konkurenční Stillerovy projekty Herr Arnes pengar a Gösta Berlings saga, Körkarlen samozřejmě nelze zcela pominout. Sugestivní moderní film, který dokáže stáhnout diváka s sebou a přivodit mu infarkt z intenzivnějšího děsu, něž jakýkoli dnešní trash. Jde o atmosféru a fascinaci nad prapříběhem jednoho z prvních lidských strachů. (16.05.2012)

Co se týče atmosféry, vizuálních triků a velmi přelomové příběhové konstrukce, nelze s přihlédnutím k danému filmovému období nic vytknout. Mrazivý příběh plný mystických a fantaskních obrazů je vyprávěn opravdu velmi originálně a ve spolupráci s velmi deprimujícím námětem dokáže udržet naši plnou pozornost, přestože monotónní (ale ne nepovedená) hudba začne po chvíli uspávat a několik scén nemá již dnes vůbec žádnou výpovědní hodnotu - především linie vzpomínání na hrdinovy zlé skutky postrádá poetičnost a obrazovou nápaditost zbylé stopáže. Přesto se však jedná o významné dílo kinematografie, skvěle využívající minimalistických prostředků k navození velmi silných emocionálních a také myšlenkových prožitků. A navíc jsem se konečně dozvěděl, kde se ve filmu poprvé objevila sekyra dobývající se skrze dveře do vedlejšího pokoje - známý to výjev z kultovního The Shining.. :)) 80% (15.04.2014)

(1001) Ani po delší době od shlédnutí Vozky smrti stále nemám jasno, co o něm chci vlastně napsat. Ale mám pocit, že něco bych napsat měla, což je také důvod, proč dávám čtyři hvězdičky a ne tři. Obrazová stránka fantastická, děj aspoň neruší, k symbióze ale nedochází. Že bych viděla nějakou agitku, to jsem pocit neměla, možná částečně proto, že dopadnout jako vozka a chodit průhledná po ulici sbírat duše mrtvých mi přijde jako docela lukrativní zaměstnání. (14.07.2009)