Povozník smrti

I přes řadu nedostatků, nejasností a logických chyb se jedná o neuvěřitelně působivý film, obzvláště s přihlédnutím k době vzniku. Efekty jsou báječné a pomáhají vytvořit velmi hutnou atmosféru, která je cítit z každého záběru. V kombinaci s perfektně zvládnutou složitou narací se jedná o dílo, z něhož nespustíte oči. Další špičkové dílo zlaté éry švédského filmu. (23.11.2010)

Rozhodně Vozkovi smrti neberu to, že je dobře natočen, má dobdré triky a je zřejmě pro kinematografii důležitý, ale to za žádnou cenu nemůže vyrovnat tu nudu, kterou jsem u toho zažíval. Kromě scén s Kočárem jsem se nudil neskutečným způsobem - myšlenky mi lítaly jinam, chtělo se mi spát, a asi každých pět minut jsem se díval o kolik už film pokročil a zdálo se mi to jako věčnost. Němé filmy miluju, ale tohle považuji za své divácké šlápnutí vedle. Podruhý už to asi vidět nemusím. (05.12.2009)

Tak konečně jsem se k tomuto silně mystickému, němému filmovému skvostu dopracoval a konečně jsem ho i shlédnul. Opravdu nádherný filmový zážitek, vřele doporučuji všem kdo tento skvost ještě neviděli. Film je inspirován románem švédské spisovatelky Selmy Lagerlöfové v němž novým způsobem zpracovala prastarou švédskou legendu. Victor Sjöström který si ve filmu zahrál hlavní roli Davida Holma si bere za ústřední postavu tohoto svého filmu mytického "Vozku smrti''. Tento severský Cháron si musí podle starého zvyku najít na konci roku svého nástupce mezi hříšníky, kteří o silvestrovské noci zemřou. A právě sám David Holm alkoholik a tyran (v jedné osobě) vlastní rodiny, leží jedné takové chladné noci na hřbitově, zbitý do bezvědomí svým kumpánem. Ve snové vizi mu proběhne před očima celý jeho nedůstojně prožitý život .Těsně před půlnocí když se už zdá, že ho nic neochrání před údělem vozky smrti, mu v posledním okamžiku podá pomocnou ruku sestra z armády spásy a navrací ho k řádnému životu. Toď Spoiler. Opravdu zajímavý film, hne dle s několika temnými pasážemi najednou. Vozka smrti byla už v době svého uvedení považována za mistrovské a vrcholné dílo švédské školyu. No považte sami kolika filmům se takovéto pocty (kdy ještě nebyl oficiálně v kinech) asi moc ne. Možná jen všem těm Caligarům, Nosferatům či Metropolisům. Právě svojí fantaskností je Vozka Smrti velmi blízká poetice německého expresionismu. Tajemností prosycená romantická nálada literární předlohy je v tomto filmu dokonale vytvořená pomocí dovedně využitých výrazových prostředků, rafinovaného osvětlení (kdy nevíte jestli je den či noc) dále třeba populárních dvojexpozic (zejména ten fantasmagorický obraz kočáru smrti), rektrospektiv, především ve snových scénách a v neposlední řadě pak na svou dobu opravdu vyjímečnou technickou dovedností. Abych to nějak ukončil, byl jsem tímto brilantním dílem unesen a ještě to ze mě nevyprchalo. Všechny ty scény jako např. ta s tím fantaskním kočárem, jenž sbírá duše mrtvých, vytvářejí ve filmu nadpřirozenou atmosféru. Přízračný je zejména bělostný kočár imaginárně proplouvající vlnami moře či scéna oddělení duše od těla sebevraha, zastřelivšího se o té již zmíněné silvestrovské půlnoci na hřbitově. Krajina zahalená tmou, hřbitov i mořské pustiny jsou výrazem duševních stavů postav, což bylo typické i pro další romantismem ovlivněná Sjöströmova díla, zejména pak "Terje Vigen" z roku 1917'. O mnoho let později na tuto kinematografickou tradici navazoval, sám Ingmar Bergman, zejména ve svém majstrštyku "Sedmá Pečeť". Nevím, nevím jestli se ke mě ještě někdy dostane nějaký film od tohoto legendárního režiséra, abych mohl případně porovnávat jeho starší a novější tvorbu a to jakým směrem se pak třeba nadále vydal. Když ne, tak se nebudu vůbec zlobit a tento film zůstane navždy v mém srdci.. (12.07.2006)

Fantasy linka je pure awesomeness a posadila ma na prdel, tá sociálna (aj keď emočne funkčná) už menej. Točiť v nemej ére, drámy stojace na dialógoch podľa mňa nie je najlepší nápad. A keď už, tak ich poriešiť ako Dreyer v Johanke. Ale to je iba malá vada na kráse a môj čisto osobný problém. Potom však príde totálne WTF finále a celú snahu potápa. Nezmyselné konce zjavne nie sú výmyslom hollywoodskych producentov. Predobraz najslávnejšej scény zo Shiningu však veľmi potešil. 8/10 (01.08.2017)

Je až úchvatné, ako zo všednej (ale stále silnej) myšlienky dokázali tvorcovia vytvoriť takýto (prekvapivo nedocenený a pomerne neznámy) klenot, ktorý poučí každého z nás. Okrem veľmi temnej atmosféry, silného a pekného príbehu, dvoj-expozície či hlbším retrospektívnym rozprávaním príbehu, z toho robí veľmi poučnú a pravdivú skutočnosť aj to, ako dokáže alkohol skaziť hlavu človeka a pomaly ničiť život aj ďalším ľuďom jeho v blízkosti. Toto by som nazval kultom. (16.03.2018)