Kapitán Volkonogov uprchl

Veľké stalinistické čistky a priestor pre tých bez svedomia. A len výnimočne sa nejaké svedomie prejavilo a o takom človeku je tento film, ktorý podľa mňa zbytočne zasahuje až do absurdity. Privítal by som viac reality, pretože tá sama o sebe bola výnimočne krutá a bolestivá. Preto nerozumiem, prečo tak ťažké obdobie potrebujeme popretkávať čiernym humorom. Dostali sme tak nakoniec príbeh o vykúpení, kvapku thrilleru a filozofické pojednanie o vypínaní a zapínaní svedomia bez jednoznačnej odpovede. (26.07.2023)

Nechal som sa zlákať vysokými hodnoteniami, ale akosi som tomuto filmu neprišiel vôbec na chuť. Scenár bol síce fajn, ale to spracovanie bolo na môj vkus také mdlé, bezemočné a ťažkopádne. Celkovo mi to dobové prostredie predvojnového Leningradu plného propagandy a exekúcie bolo poriadne nesympatické, a o strohých dialógoch ani nehovorím. Typická severská chladnosť je nič oproti tejto ruskej mrazivosti... (18.09.2023)

Ne, že bych ve snímku nenašel nějaké ty nedostatky, byly přítomny, ale já jsem na to kašlal stejně jako major Golovňa (jen ne tak krvavě), protože pro mě tentokrát zvítězila myšlenka nad hmotou. Období stalinských čistek muselo být příliš silným zážitkem i pro otrlé povahy, a kdo si nevypěstoval pořádnou paranoiu, ten ho nezažil. Tvůrcům filmu se podařilo své dílo prodchnout dokonale syrově bezútěšnou atmosférou, kterou zasáhli kupodivu i mě, a způsobili mi tak krajně nepříjemný zážitek. Abych nikoho nezmátl, musím vysvětlit, že je v tomto případě termín "nepříjemný zážitek" míněn jako pochvala. Byl jsem vtažen do děje, který přinášel jednu ohavnou zkušenost za druhou a nedával mi žádnou pauzu na vydechnutí. Místní splašené sykavky mě zřejmě označí za Putinova apoštola (nebo něco na ten způsob), ale mě tento ruský snímek mocně zaujal a zařadil se u mě k podobně intenzivnímu Dorogije tovarišči (2020). Musím taky napsat, že souhlasím s tím, co ve svém komentáři / recenzi napsal verbal, a jen bych na to konto dodal, že mám pocit hraničící s jistotou, že mi současné "demokratické" trendy sice dovolují svobodně projevit svůj názor, musím být ale připraven na to, že ponesu následky. V současné době se přepisují knihy, v nichž byl použit nepovolený jazyk a myšlenky, vbrzku tedy očekávám jejich pálení a myslím, že mi bude úplně jedno, jestli u toho bude lůza mávat vlajkou rudou s nářadím nebo rudou s bílým středem a svazkem paklíčů. Já stejně pevně věřím v to, že EU dokáže ty symboly nějak "demokraticky" nakombinovat, aby si všichni přišli na své. No, snad se už nedožiju doby, kdy bude lidi za projevení vlastního názoru čekat setkání s Míšou. / Poučení: Lepší kulka v hlavě než TBC na plicích. (07.11.2023)

„Radši se jim vzdej. Oni to vyřeší.“ Protože mocná, všehoschopná NKVD nakonec všechno vyřeší…„Alegorické drama o neúprosné totalitní mašinérii“ snad ani dostatečně nevystihuje to, co se odehrává na plátně. Všudypřítomný strach, paranoia a nejistota, kdy si nikdo nemůže být jistý, zda nepřijde jako další na řadu v rámci „přezkoušení“, vytváří velmi působivou a stísněnou atmosféru. Postupně takřka všem ostrým a obávaným hochům z NKVD začíná být nepříjemně horko a hlavní hrdina kapitán Volkonogov není výjimkou. Jeho zdánlivě nereálný až naivní cíl zachránit vlastní duši však filmu dodává další rozměr. Jinak jde o místy až thrillerovou podívanou, které nechybí tempo, napětí a brutalita (zvláště syrově působící, poměrně nápadité mučení či sterilní a nanejvýš cynická instruktáž k jatkám za doprovodu „tlumiče zvuku“). Škoda jen, že ona repetitivní snaha nalézt odpuštění ubírá filmu směrem ke konci šťávu. Přesto snímek můžu jednoznačně doporučit, podle mého jde o velmi působivou podívanou za silné 4*. (02.08.2022)

Rusko bylo, je a vždy bude brutální stát s nelidskou politikou a Kapitán Volkonogov uprchl je toho zdárný interpretátor a nabízí poetickým způsobem individuální, pravděpodobně smyšlený příběh člena tamní ruské "STB" a jeho snahu o vykoupení a odpuštění. Režijně je to velmi povedené, řemeslně jakbysmet, herec Juraj Borisov je vždy v mém festivalovém hledáčku a citlivá taktovka režisérského páru funguje a snaží se zachytit lidskou stránku v poměrně kontroverzní látce, na kterou by se ale nemělo s ohledem na dnešní dění hledět negativně. Filmařsky to byla slušná lahůdka a čistokrevná indie festivalovka, takže já jsem spoko. KVIFF 2022.  (05.12.2022)