Spolu

V českých končinách nevznikají příliš často filmy o lidech s mentálními poruchami. Můžeme si to vysvětlovat třeba tím, že pro tvůrce je zásadní a jistě složité najít hranici mezi realistickým vyobrazením takové postavy a mezi nechtěnou parodií. Režisérům a scenáristům tohoto snímku se ale tuhle hranici povedlo pokořit podle mě velmi dobře. Když pominu fakt (a menší díru v logice příběhu), že dcera je vysoce postavená manažerka, která by mohla bydlet kdekoli jinde než ve svém starém dětském pokojíku, vytkla bych už jenom příliš dlouhou stopáž - dvě hodiny jsou na komorní drama opravdu moc. Zároveň je potřeba zvyknout si na to, že film je od první minuty dost ukřičený (kvůli projevu syna - autisty i kvůli neustálým konfliktům ženských postav), což vnímám jako záměr tvůrců navodit autentickou atmosféru života s mentálně postiženými lidmi. Film je ale podle mě dobrou ukázkou rodinného dramatu, kde žádná postava není černobílá, obsahuje i oddychové momenty a hlavně je podpořen výbornými hereckými výkony ústředního tria (zejména Veronika Žilková ukazuje, že když zrovna neplní titulní strany bulvárních periodik, je pořád velmi dobrou charakterní herečkou). Jeden z nejlepších českých filmů minulého roku. (14.01.2023)

Film, který dojimá už od shlédnutí traileru. Myslím, že není pro každého, ale rozhodně chytne za srdce. Příběh o sebeobětování a mateřské lásce, která zkrátka nemá hranice. Štěpán Kozub, stejně jako Jim Carrey ukazuje, že vážná poloha mu sedí daleko více, než ta komická. Bravurní herecký výkon. Ačkoliv příběh má určitě mezery v logice, lze mu to odpustit a nevidím důvod, proč nedat plné hodnocení. (04.10.2022)

Silně lidský film plný vjemů, dojmů a emocí. Máte-li v domácnosti retarda, musíte pro něj učinit velkou oběť. Postižený Michal má ve svém mládeneckém věku myšlení desetiletého dítěte a jeho matka si nedovede představit život bez něj. Jeho sestra i přes averzi k svému bratrovi se po dvou letech odloučení vrací a rovnou se do uzavřené domácnosti nastěhuje. Konflikty a neshody na sebe nenechají dlouho čekat. Herecké trio Veronika Žilková a Kamila Janovičová vedené Štěpánem Kozubem předvádí velmi sugestivní herecké výkony. Kozub ve svých záchvatech vzteku si musel vyřvat hlasivky na maximum a rozhodně dokazuje, že do složité role vklouzl hladce. Film vychází ze zahraniční divadelní hry, kdy je to víceméně znát tím, že neopouštíme příliš často byt. Venek ale také má své zastoupení, i když Michal posměšky nesklízí, až na nenávistného trafikanta. V jedné fázi se ocitne postižený v ústavu, ze kterého ho nelze propustit, rázem následuje necitlivý střih a Michal je zpět doma. Vše proběhne bez potřebného vysvětlení. Výtky ke scénáři a střihu se tedy najdou. Rušivých elementů je spíše pomálu, takže divák se může postupem času ponořit do přívalu emocí a silných scén. A zajímavě rozhodně působí, jakým způsobem došlo k postižení. Vznikl tak hutný počin, kdy i český film má svého Rain Mana. 8/10 (11.03.2024)

Nejprve výtka, bez báchorky o shozeném tatínkovi úplně zdravým kloučkem ze schodů, bych se obešla. Tato zbytečnost příběh srazila, ale jinak se jedná o vynikající práci všech, co do toho šlápli. Téma, o kterém se nemluví a přitom je důležité, je natočeno a zahráno výborně. Názory na rodiče, kteří se o postižené dítě rozhodnou starat sami, nebo se rozhodnout ho umístit do ústavu, to je bolestná a nevyřešená rána, která stále hnisá v české i slovenské společnosti. Až příliš snadno hloupí lidé odsuzují něco, po čem jim sakra nic není, co je vyloženě soukromou záležitostí rodin, kterých se nepředstavitelně těžké rozhodnutí týká. Tyhle názorové soudy nejspíš souvisí s postupy komunistů, kteří hendikepované zavírali, aby nebyli na očích, výsledkem je společnost, která má problém s čímkoli odlišným. Většina lidí dodnes nechápe, že rodič své postižené dítě miluje stejně, jako jiní lidé milují své děti zdravé a že je jen na nich, jak osobní tragédii vyřeší, na co se sami cítí, a přestože to zvenčí může vypadat všelijak, je to jejich boj, který si prvotně sami nevybrali, ale do kterého prostě dorostli a postavili se k tomu dle vlastního uvážení. Jejich dítě potřebuje odlišný přístup, čili kdo jiný by jim ho měl poskytnout lépe, než oni sami? Pochopitelně v řadě případů jejich přístup nestačí a musí pomoci odborníci. Kritika není vhodná, na místě je pomoc. Osvěta, efektivní pomoc konkrétním rodinám konkrétními způsoby, jako například ve formě denních stacionářů, kdy si rodič své dítě vyzvedne ve čtyři odpoledne a dál s ním žije svůj život tak, aby byly obě strany spokojené, protože co se odehrává v duši, na to neexistuje obecné řešení. Fixace? Pochopitelně z toho všeho pramení. Veroniku Žilkovou v civilní rovině nemusím, ale co zahrála tady, bylo přesné! U Štěpána jsem snadno zapomněla, že je to Štěpán, geniálně vystřihnul autistu, tam nebyla chyba, a moje pochvala nesouvisí s faktem, že mě často baví i jinak. Kdo pracuje s autisty, ví, jak moc se tvůrci trefili. Pro nezasvěcené to nebude snadné téma, budou se vrtat ve věcech, kterým nerozumí, ani porozumět nechtějí, sníží se dokonce k urážení postižených lidí, kteří za svůj hendikep nemohou, viz. některé komentáře tady, jiný si kopne do matek, kterým se tohle stalo a které se chovají z jejich pohledu divně, ale divák zasvěcený film ocení. Dobrá práce! (16.03.2023)

Film Spolu asi není (hlavně ze scénáristického hlediska) český Rain Man. Přesto ale nějak nechápu, že minimálně někdo z herecké trojice Kozub, Žilková, Janovičová nedostali aspoň nominaci na Českého lva. Letos se tedy těch autistických rolí nějak urodilo, ale postava Kozuba z nich byla rozhodně nejnáročnější. On tedy i celý tento film není jednoduché ustát. Ne proto že by byl špatný, ale proto, že je člověku z jeho sledování občas dost úzko. Hlavně když sledujete vztahovou linku mezi Terezou a její matkou a slyšíte jak dcera své matce vytýká, že kvůli jednomu člověku, který ji potřeboval, vypustila všechny ostatní i sama sebe. Asi dobře za ten cca 2-3 minutový happyend, jinak by to byla dost slušná depka. (06.03.2023)