Ospalá diera

Stylově vybroušená podívaná, z výtvarného hlediska snad nejzajímavější Burtonův kousek. Výběrem rekvizit a kulis ale i líčením herců a nasvícením scén záměrně vytváří téměř divadelní atmosféru a vzdává hold klasickým hororům 30. let. Skvělý John Deep, ďábelsky odpudivý Walken a sladce křehká Christina Ricci. Sympatické vtípky hanebně znevažují mé oblíbené racionální osvícenství a vzdávají hold světu mýtů a pohádek. Celkový dojem 95 %. (07.05.2007)

Není díra jako díra. Některá naoko nabízí plno zábavy, ale přesto zůstanete nohama pevně na zemi, jiná na první pohled vypadá ospale a vy kvuli ní ztratíte hlavu. Do Burtonovy hororové romance jsem nešel po hlavě, a tak mi zůstal dojem vysoce stylizovaného průměrně odvyprávěného příběhu bez emocí. Prakticky ani jednou ve mě film nevyvolal napětí či úzkost. Hlav je nasekáno jak na 21.6.1621, ale nějaké soucítění diváka s lidmi na plátně nenastane. Většina lidí je ve filmu jen a pouze jako sword fodder, detektivní linie je vcelku nenapínavá a místy děravá, zásadní zjištění často proběhnou jaksi mimochodem. Asi by mi k příběhu vyhovoval úplně jiný styl, docela by mě zajímalo, co by s tím udělal třeba Fincher. Alespoň něco pozitivního: Christina Ricci, jíž náleží dvě ze tří hvězdiček, které jsem filmu udělil. (10.11.2009)

Takovou ponurou atmosféru dokáže vytvořit snad jen Tim Burton, připadáte si jako v naprosto jiném světě. Trochu pohádkovém a hodně tajuplném, až vás z toho mrazí. Johnny Depp byl jako vždy skvělý a Miranda Richardson neměla sice velký prostor, ale postava zlé macechy jí sedla dokonale. Bezhlavý jezdec byl dost strašidelný a dokázal precizně usekávat hlavy. Takový kat ze záhrobí. Prostě hodně drsná pohádka pro dospělé. (23.08.2008)

Z vlny kostýmních velkofilmů, která horroru vládla v úpadkových 90. letech (Bram Stoker's Dracula, Mary Shelley's Frankenstein, Interview s upírem) se mi Sleepy Hollow líbí nejvíce. Tim Burton vsadil stejně jako ostatní hlavně na vizuální stránku věci, a dopřál divákovi skutečnou pastvu pro oči. (Tohle už jsou přímo vizuální orgie.) Ale na rozdíl od Coppolova Draculy, jehož jednotlivé obrazy jsou sice dokonalé, ale pohromadě už tak dobře nedrží, Burtonovi se podařilo bravurně sladit všechny ingredience do jednoho celku. Otěže mu vypadnou z rukou jen v závěrečné, zbytečně přehnané akční sekvenci, nad kterou se ale vzhledem ke všem těm úžasným předchozím dojmům dá přimhouřit oko. (06.06.2006)

Óda na imaginaci a filmařský styl. Tim Burton má dar neobyčejného rukopisu, který z jeho filmů dělá cosi nadpozemského, překypujícího fantazií v každém detailu, v každé barvě. Sleepy Hollow je bezesporu výtvarně nejdokonalejší horror, jaký jsem měl tu čest vidět, na každém jeho záběru je vidět nesmírná vizuální péče a z každého záběru je cítit kouzlo, jaké je vlastní jen skutečným mistrům imaginace. Možná namítnete, že „Sleepy Hollow“ není nic víc nežli docela strašidelný příběh z konce 18. století, namixovaný se slušnou detektivkou, jenže v mých očích je mnohem, mnohem víc. Stejně jako v doposud posledním Burtonově filmu „Velká ryba“ se v „Sleepy Hollow“ projevuje Burtonova fascinace světem racionality a imaginativního snění a jejich věčným střetáním. Ichabod Crane Johnnyho Deppa není jen roztomile nejistá figurka se sebevědomou maskou a grimasami herce ze starých horrorů, je to i další z Burtonových postav, které docházejí ke zjištění, že ne vše je osvětlitelné racionalitou a iracionalita je nedílnou součástí našeho světa, našeho života. Ale nač vlastně tyhle rozbory „Sleepy Hollow“ je film s dokonalou hororovou atmosférou a neodolatelně makabrózním smyslem pro humor, pastva pro oko i duši zároveň. Film, který narozdíl od thrillerů na jedno použití a la Šestý smysl neztrácí věčně uhrančivou magii pohyblivých obrázků. Vivat Buton! (13.04.2004)