Nepolapiteľní pomstitelia

Nepolapitelní mstitelé jsou westernem, který zabloudil z Divokého západu do Ruska mezi kozáky, nechybí ani železnice, ani lupičská banda(kozáci) ani přestřelky a honičky na koních. Hlavními postavami filmu, který začíná a končí obrovským rudým sluncem jsou drsní rudí výrostci, bojujícím proti kozákům a mstící smrt otce jednoho z nich. Díky jejich věku vypadá cokoliv přehnaně a nadneseně, všechny honičky a přestřelky, infiltrace do nepřátelského tábora nebo scéna v hospodě. Jako ve starých amerických westernech mají špatní šerifové černé cylindry, zde je poznávacím znakem lotrů kozácká uniforma, obdobou závěrečného vtipu z filmů z 30. let s Johnem Waynem(svatba, "vtipná" věta apod.) je nástup před velitele rudoarmějců v závěru v příliš velkých uniformách, které výrostkům velikostí naprosto nesedí, hlavně, že se můžou cítit jako velcí bojovníci. Odjezd naproti obrovskému rudému slunci je pouhou třešničkou na dortu. (02.05.2008)

Na tuhle >filmovinu< (dle k-r-ávovina) jsem pohlédl kdysi v ranném těsně čerstvě normalizačním dětství. Spolu se seriálem "Rudí horolezci" (či jak se to jmenovalo - sakryš, tu v databázi jsem to nenaše(!), bylo to myslím z prddukce NDR...) dětskou čistou nevinnou duši zásadně ovlivňující >ďélo< bolševicko-romantizující dobrodružstevnické >zábavy< v nejšílenějším slova smyslu... Ufuf, přísahám, že si z toho pamatuju hovno, asi tolik, za kolik to stálo :-)) - - - Takže: Bez hodnocení... (12.06.2006)

Dobrodružství několika „rudých“ výrostků, kteří likvidují buržoazní lumpy, si bere to nejtypičtější z westernového žánru, všechna klišé, ke kterým se tak vehementně hlásí, okázale hyperbolizuje a gesta i věty drsných a větrem ošlehaných chlapíků z amerických prérií vkládá do postav sotva náctiletých dětí. Ty s ryzím klidem odstřelují "hnusné buržousty", honí se s padouchy na koních, provádějí alotria v saloonech a infiltrují se do nepřátelských band. Zatímco verze z roku 1923 byla ještě tradičně natočená a příběh dostatečně nevybroušený (ačkoliv už tehdy film čerpal z westernového žánru, nebyly jeho neduhy, atributy a klišé ještě tak evidentní), remake z roku 1967 by se dal bez problémů zařadit mezi "guilty pleasure" filmy. Nepolapitelní mstitelé jsou ukázkovým příkladem zvrácení všeho, co představuje klasický western, přičemž nejikoničtější je poslední záběr, v němž čtveřice hrdinů s mlíkem na bradě a rudou hvězdou na čapce vjíždí na koních do vycházejícího slunce (které je ještě MNOHEM větší než v amerických westernech). ____ PS: Je to samozřejmě STRAŠLIVĚ dementní film. :) (12.06.2006)

V rámci žánru naprostá špička. Někdo tu psal, že „vlna smíchu byla způsobena nikoliv záměrně“. Pokud film vyvolal úsměv, pak naopak splnil záměr tvůrců, neboť režisér zcela účelově angažoval i pár komiků a nakonec jim dal výrazně větší prostor - i s vlastními improvizacemi – než bylo psáno ve scénáři. A oddychové vyznění filmu měly podpořit i ty (zas někým jiným kritizované) „trampolínové, nereálné skoky“. Navíc upřímně - že přeskočí 15 letý kluk zábradlí mně přijde uvěřitelnější než padesátimetrové lety v režii Ang Leeho, či kopy s otočkou v podání Ruby Rose, či Angeliny Jolie. (14.11.2020)

Pamatuju si jen na temné siluety hrdinů, jejichž koně se vzpínali s tím rudým zapadajícím sluncem v pozadí, a na pocit čiré blaženosti. Určitě to byla děsivá blbost, ale v roce 71, kdy mi byl šest, to byl spolu s Šedým pírkem můj absolutní kulťák. A ještě Příběh pravdové lásky, nebo jak se to jmenovalo. (16.01.2010)