Můj nejmilejší bar

V životě Tommyho Basilia by se našlo asi jen málo dní, kdy se nedotkl skleničky alkoholu, ale z medicínského hlediska se nejedná o alkoholika. Asi by se nenašla droga, kterou by nevyzkoušel, přesto by bylo nespravedlivé označit ho za narkomana. Tommy má jiný problém. Je jím rakovina vůle. Je to zkrátka slaboch, který se plácá od ničeho k ničemu a není schopen dát svému životu řád a jasný cíl. Čím dál tím zřetelněji cítí, že je něco špatně, ale jestli něco dovedl k dokonalosti, je to pocit sebelítosti a schopnost obviňovat ze svých neúspěchů okolí. Steve Buscemi tvrdil, že jeho hrdina má autobiografické rysy a že měl dost slušně našlápnuto k tomu, aby napodobil jeho postupný úpadek. Každopádně ho hraje skvěle a stejně skvěle napsal i scénář. Je silný v tom, jak je neuvěřitelně civilní a jak přirozeně působí dialogy i postavy, které Buscemi vypozoroval při svých hospodských jízdách. Můj nejmilejší bar je tragikomedie, kde nemusí režisér a scénárista v jedné podobě nic šroubovat a přehánět a přece nutí diváka k zamyšlení. Obejde se bez efektů, bez hrocení situací a stejně naprosto zřetelně cítíte, co chtěl sdělit. Celkový dojem: 85 %. (20.10.2016)

Předem upozorňuju, že se mi to vubec netrefilo do vkusu, ovšem to neznamená, že to pro jiného nemůže být onen pravý šálek kávy. Když ale hodnotím za sebe, musím použít slovo nuda. Celkově se tu neděje skoro nic, jakýkoliv rozruch aby člověk pohledal. Tato melancholická sonda do nitra jednoho baru zkoumající životy pravidelných návštěvníků jako by jen bezkrevně a bez emocí popisovala realitu. Chybí mi tu šťáva. Nebýt Buscemiho, dokážu si představit, že bych šel ještě o jednu hvězdu a deset procent níž, s ním je to 60 %. Oblíbená část- cameo S.L.Jacksona (17.10.2010)

4,5*/5...Presne typ filmu aké mám strašne rád (typu Jarmusch, DiCillo a pod). Zdanlivo jednoduchý film o obyčajných ľuďoch, ktorý je vtipný, smutný, inteligentný, citlivý a hlavne ľudský a úprimný. Steve Buscemi je skrátka frejer a neviem si predstaviť nikoho iného, kto by vedel zahrať "tragikomické" postavy vierohodnejšie ako on. (11.01.2011)

Občas v baru najdete člověka, co je tam častějc než doma. Usrkává ze sklenice, v ruce cigareta, skelnej pohled. Je považovanej za odpad, nulu, verbež. Steve Buscemi přijde o práci, přítelku mu přebere kámoš a čekaj haranta, takže je v baru víc než dřív. Pak začne rozvážet zmrzlinu a trochu nešikově svede semnáctku svýho kámoše. Někdy je život krutej natolik, že hledáme odpověď na dně sklenice nebo v gramu prášku. Ale je to správná cesta? Po tomhle filmu už vim, že alkohol to nevyřeší. A můj oblíbenec Steve nejen skvěle zahrál Tommyho, ale ještě se ujal režie. Respekt. (22.08.2009)

Znáte to, někdy se na vás všechno tak valí, že už nemáte sílu s tím bojovat. A právě v takové chvíli je bar jako Trees Lounge tím správným místem, ve kterém se můžete opít do němoty a všechny starosti nechat tam venku, kam vlastně také patří. Režijní debut Steva Buscemiho je přesně o takových věcech, o bezcílném opíjení se, které je tím nejjednodušším řešením a zároveň nevyřešitelným problémem. Film kombinuje trpké okamžiky s těmi úsměvnými, ale ta nahořklá pachuť je tam cítit stále. Výborná ukázka nezávislé filmařiny. 9/10 (21.07.2009)