Můj nejmilejší bar

Takovej ten typ filmu, kterej je tezce o nicem, nic moc se v nem nedeje a jde od nikud nikam, tady navic i bez nejakejch zapamatovani hodnejch dialogu a pouze s minimem zajimavejch postav, ale presto to dokaze vykouzlil paradni pohodovou atmosferu a to to ani neni vlastne komedie. Velkej podil na tom ma samozrejme looserskej Buscemi, kterej se jen tak poflakuje a chlasta, ale potesi i vedlejsi role, jako treba Jackson, Baldwin nebo Sevigny. Celkove slabsi 4*. (06.12.2009)

Občas v baru najdete člověka, co je tam častějc než doma. Usrkává ze sklenice, v ruce cigareta, skelnej pohled. Je považovanej za odpad, nulu, verbež. Steve Buscemi přijde o práci, přítelku mu přebere kámoš a čekaj haranta, takže je v baru víc než dřív. Pak začne rozvážet zmrzlinu a trochu nešikově svede semnáctku svýho kámoše. Někdy je život krutej natolik, že hledáme odpověď na dně sklenice nebo v gramu prášku. Ale je to správná cesta? Po tomhle filmu už vim, že alkohol to nevyřeší. A můj oblíbenec Steve nejen skvěle zahrál Tommyho, ale ještě se ujal režie. Respekt. (22.08.2009)

Steve je řízek a Trees Lounge je neskutečná pohodofka, kde se jenom chlastá a chlastá... Nechtěl bych skončít jako 80% lidí tam, ale natočeno to je skvěle a koukat se může :) Nejlepší scéna je skoro na začátku filmu, kdy Tommy balí nějakou slečnu, už jen tady se ukazuje, jak dokonalý herec Steve je. K dokonalosti chybí ale ještě celkem štreka. Klobouk dolů nad tím, jak zvládl Buscemi scénář, režii i herectví, ale přece jen ten scénář mohl být trošku vyváženější. Nevím, zda li byl účel dostat se od nikud v podstatě nikam, trošku to chtělo vyladit a výsledek by byl určitě ještě lepší. Takhle výborné 4*, Hail Steve Buscemi! (28.11.2010)

Bar je ukázkou skvěle vybraného obsazení. I pro samotného režiséra platí,jako by se narodil s flaškou Jacka v ruce. Celé je to scénaristicky poutavé a poměrně zajímavě natočené. Nemohu se však ubránit pocitu, že , ač je Bar sebezajímavější, postrádám zde tvůrcovu hlubší myšlenku a chytlavější děj...ve výsledku jde o pouhý komentář života jednoho zkrachovalce...a to mi prostě nestačí... 70% (01.05.2012)

Možná to bude znít trochu idiotsky, ale tenhle film mi (s trochou nadsázky) změnil život. Když jsem Můj nejmilejší bar viděl poprvé asi před 10 lety, což bylo v době, kdy jsem makal v jedný zmrdofirmě zavřenej někde v kanclu, tak jsem si řikal, že bych vlastně docela bral takhle nějak žít. Rozvážet zmrzlinu někde v papundeklový čtvrti a pak si vypít pár piv a panáků v nejmilejšim baru, to by byla paráda. Přestože hlavní postava tady působí spíš jako takovej zoufalec a lůzr, tak mně ten Tommyho život připadal velice pohodovej. V tý době jsem prostě začal svůj další život směřovat k nějaký pohodovější práci. A je to docela zajímavý, ale já jsem opravdu začal díky nějaký shodě okolností pracovat jako automechanik, přestože moje vzdělání bylo gymnázium a neměl jsem absolutně žádnou praxi. Několik let jsem teda pracoval jako automechanik, pak jsem se stal nezaměstnaným automechanikem a nakonec jsem se teda dostal k rozvážení pizzy (tady se to trochu liší, protože ve filmu Tommy rozváží zmrzlinu). No prostě jsem si prožil podobný životní situace jako Tommy. Rozdíl je akorát v tom, že já jsem si ty svoje životní etapy barovýho povaleče, nezaměstnanýho automechanika a rozvozce pizzy rozprostřel do delšího časovýho období. A ještě teda narozdíl od filmu nemám problém s tim, že bych nějaký ženský udělal dítě (nebo o tom aspoň nevim). Ale až na pár rozdílů, je ten film jak z mýho života. Co víc k tomu napsat? Možná to neni nejlepší film na světě, ale je to prostě moje srdcová záležitost. (10.05.2018)