Time Changer

Béčkové mravokárné sci-fi z protestantského prostředí. Zápletka je prostinká, snaha o budování dramatu vyznívá naprázdno. Pro dovršení béčkovosti tu jsou scény, kdy se postavy pateticky sdílejí, jak jim přijetí Ježíše změnilo život. Za co tedy dávám vysoké hodnocení? Za hlavní myšlenku, že Satan nebojuje proti dobrým mravům, ale proti Ježíši Kristu a jeho Církvi a pro spásu zdaleka nestačí mít dobré mravy. To je totiž pravda, kterou dnes modernističtí blouznivci zamlčují, nebo přímo popírají, chlácholíce se, že stačí, aby byl člověk dobrý. Církev svatá mluví jinak: „Všichni, kdo si přejí být spaseni, musí umřít v jednotě s katolickou Církví.“ „Kdokoliv je oddělen od katolické Církve, jakkoliv chvalitebný dle jeho názoru může jeho život být, jen z důvodu, že je oddělen od jednoty s Kristem, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává.“ Otázky a odpovědi ohledně spásy (18.02.2014)

Mám rád filmy s tématikou cestovania časom, pretože takmer vždy ma niečím oslovia. V tomto prípade síce nejde o nič svetoborné, ale tiež by som snímok nepovažoval len čisto za kresťanskú propagandu. Myslím, že niektoré postrehy a myšlienky vo filme obsiahnuté (samozrejme nie všetko) by mali byť v každom z nás, nehladiac na náboženstvo. Škoda, že samotná dejová linka nebola zaujímavejšia a lepšie spracovaná, pretože námet príbehovej kostry vôbec nebol zlý. Slabší priemer. 55/100 (20.11.2018)

Time Changer je pľuvancom do ksichtu našej dobe a skutočne zvrátenej predstave o morálke a o tom čo je dobré. Veľmi pekný kresťanský film, ktorý však nie len poučí a rozprúdi myšlienkové pochody, ale aj pobaví a zaujme spracovaním, pričom sa ho nemusí báť pozrieť prakticky ktokoľvek. Nie je to o Cirkvi, ale hlavne o Bohu a jeho učení a kam to dospelo, keď sa Boh začal ignorovať a zostalo len učenie. (13.03.2016)

Zvláštní a zajímavý snímek zabývající se otázkou víry a morálky. Pro věřícího člověka nepřináší nic převratného a pro nevěřícího je spíš dogmatický a málo přesvědčivý. Hodnotit herecké výkony nebo technické či umělecké parametry filmu v tomto případě nebudu, protože o ty tu nejde. Napíšu, co se mi v souvislosti s filmem honilo hlavou. I když Desatero představuje jakýsi morální kodex a asi i základ novodobého zákonodárství, v moderním světě ve střetnutí vědy s vírou, dostává víra pěkně na frak. A to ponechám stranou církve a jejich světské reprezentanty, kteří na tom mají svůj podíl honbou za majetkem, nedůvěryhodnou politikou a pedofilními kauzami. Člověk, který káže vodu a sám pije víno, nemůže lidi přesvědčovat o morálce či víře, pokud sám nejde příkladem. Víra nepotřebuje agitaci, ta buď je nebo není. Nedá se naučit ani přesvědčováním získat. Věříme, protože chceme věřit. Tento film srovnává víru a morálku ve dvou časových rovinách, nutí k přemýšlení a i když současnost trochu odlehčuje a přikrašluje, rozhodně stojí za shlédnutí. Tak mě v této souvislosti napadá, jak by asi reagoval hlavní hrdina, kdyby zabloudil na zdejší diskuzi. (16.05.2012)

Ač jsem byl skálopevně přesvědčen před shlédnutím filmu, že se jedná o nejtvrdší křesťanskou propagandu, což mě, jako pro člověka, který má dlouhodobě evolučně nepřekenotalný odpor ke katolické církvi (nikoli víře, ale instituci) stavělo do určité zkreslující pozice a přesto, že je de facto v každé větě láska k bohu zmiňována, film samotný je spíše sondou k naší pokoře a uvědomění si hodnot..... A musím říct, že je to film, který 100% v každém z diváků zanechá stopu.... a mohu jen doporučit jej shlédnout (P.S. mám jej v DVD kvalitě) (23.02.2010)