Dobrodružství Robinsona Crusoe

Již přibližně 300 let stará literární a hodně oblíbená klasika Daniela Defoea z rukou filmového mága Luise Buñuela je pravděpodobně zatím nejlepším filmovým zpracováním osudů Robinsona Crusoa z období po roce 1642. Režisér pojal zpracování poněkud stručným způsobem a v porovnání s knihou chybí mnoho momentů z jeho strastipného pobytu na ostrově. Divák, který očekává film s naplněním všech osudů Robinsona, tak jako je uvedeno v knize, bude pravděpodobně trochu zklamán. Přesto působí film uceleně a jednotlivé části na sebe logicky navazují. Titul je z roku 1954, z doby, kdy se filmové umění mluveného slova utvářelo a nebylo ještě příliš daleko od dob němého filmu. To možná poznamenalo herecké výkony Dana O'Herlihyho v přehnané gestikulaci ve tváři i tělem. Byl tehdy na ostrově ještě sám a v této části filmu tedy nebyly prozatím žádné dialogy. Své pocity tedy nemohl Robinson vyjadřovat slovy a pomáhal si na dnešní dobu pro nás již úsměvnými gestikulacemi v obličeji připomínající Friga na mašině v němém filmu. I celkové chování filmového Robinsona na pustém ostrově nepřipomíná toho tolik obdivovaného knižního silného, důvtipného, dovedného a vynalézavého hrdinu. Ve filmu je znázorněn spíše jako plachý, ale houževnatý a vytrvalý. Divák, který tedy neočekává od filmu akční napětí a přesné kopírování obsahu knihy by mohl být spokojený. (05.07.2008)

Z mnou zhlédnutých filmů o Robinsonovi se tato verze drží knižní předlohy asi nejvěrněji, i přesto, že jsou tu některé odchylky. Ale... filmu dle mého názoru strašně škodí uspěchanost, což lze rozpoznat už po pár minutách projekce. V knize trvalo Robinsonovi dost dlouho, než se na pustém ostrově adaptoval, navíc neměl během prvních měsíců u sebe nic jiného než kapesní nůž, tenhle Robinson si na ostrově zvykl rychleji, než kdyby byl vysazen v pětihvězdičkovém hotelu s dámskou obsluhou nahoře bez. A tak bych mohl s výčitkami pokračovat. Buñuel si sice nechal záležet, ale mé požadavky neuspokojil. Jediná filmová verze Defoova románu, která naprosto splnila má očekávání a je mou srdeční záležitostí je Trosečník (25.06.2011)

Velmi dobrý, silný a především zábavný snímek, jenž je zdánlivě věrnou, ve skutečnosti však dost kritickou adaptací slavného románu o vítězství lidského ducha a schopností. Sice tu nenajdeme až tolik odchylek, celkové vyznění je ale nečekaně absurdní, kritické a krutě ironické. Dan O'Herlihy tu představuje Robinsona mnohem zranitelnějšího, osamělejšího a více trápeného nedostatkem společnosti a běžných lidských potřeb, než jak si ho obvykle představujeme. Jedná se tak o zvláštní směs reality, surreality a víry v přirozenost dobrého člověka. (22.11.2006)

Robinson Crusoe je na Bunuela hodne nezvykly kousek bez jeho typickeho surrealismu, ktery ma ale hned 3 velke vyhody. a] je to jeho uplne prvni barevny film a barvy mu, jak ukazala jeho pozdni tvorba, velmi svedci. b] Je to jeho jediny film napsany v anglictine, coz vnimam jako hodne zasadni pozitivni faktor. a c] Je to zatim jediny film u ktereho jsem si vsiml, ze extenzivne vyuziva hudbu, opet hodne zasadni bod. Kdyby se techhle 3 bodu drzel v kariere casteji, mohl to byt muj oblibeny reziser. Koncept opusteneho ostrova zde navic jako skoro vzdy pusobi velmi atrkativne a zabavne, takze je to dobre zradlo. 8/10 (09.03.2012)

ZLÍNFEST Vystřihnout dvě scény (snová halucinace s otcem a teologický dialog Robinsona a Pátka) a, nesoustředíc se na styl, ani nepoznám, že na režisérské stoličce seděl Luis Buñuel. I když film není "buñuelovský", stále se jedná o výbornou, tak trochu jinou adaptaci notoricky známé knihy Daniela Defoea, která příběh ztroskotance nepojímá jako dobrodružné vyprávění jednoho muže a později jeho společníka, ale jako studii osamělosti jednoho muže (i když se k němu přidá společník). Muže, který při odjezdu z ostrova vzpomíná na staré časy, představované štěkotem psa... (04.06.2009)